Giovanni Battista Bergamo je 35letý italský kněz, rodák z Benátek, ale obyvatel Tchaj-wanu, města s méně než 1% křesťanů, jehož náboženství je založeno na taoistickém a buddhistickém synkretismu, který zahrnuje také uctívání různých místních božstev a kult předků typický pro čínskou kulturu. Sodjel do Číny, aby se podílel na velké evangelizační misii v této zemi, a nyní je inkardinován v diecézi Kaohsiung. Navzdory vzdálenosti, kdy kvůli COVID nemohl opustit zemi, mohl Giovanni díky stipendiu CARF - Centro Academico Romano Fondazione studovat online první ročník licenciátu teologie na Papežské univerzitě Svatého kříže v Římě, aby se lépe formoval jako kněz a sloužil tchajwanskému lidu.
Boží cesty jsou nekonečné. Často si naplánujeme určitý způsob života, určitou práci, ale najednou se stane něco, co naše plány převrátí naruby, a časem zjistíme, že to tak bylo lepší, protože si uvědomíme, že Boží vůle, která tajemným způsobem působila v naší existenci, nás dovedla právě tam, kde nám to vyhovuje: je to naše povolání.
V souvislosti s Tchaj-wanem Giovanni vypráví svůj příběh.
Můj otec Maurizio (odešel do nebe v roce 2018) a moje matka Annalisa, oba Benátčané, vyrostli na Muranu (ostrově skla). Od dětství byli katolíci, vzali se mladí na začátku sedmdesátých let. Otec byl architekt a univerzitní profesor. Společně s matkou navštěvovali v pokoncilním období FUCI (Italskou katolickou univerzitní federaci). V tomto pro život církve poměrně bouřlivém období byl spor v akademickém prostředí velmi silný a křesťanství v jistém smyslu značně zpolitizované. Proto se moji rodiče v upřímném hledání obnovené víry rozhodli žít svou křesťanskou víru v prostotě ve farnosti nedaleko našeho domova, právě v Santa Maria Formosa.
V této farnosti naslouchali katechezi Neokatechumenátní cesty. Spolu s různorodou skupinou věřících vytvořili první neokatechumenátní společenství v Benátkách.
Kolik vás je v rodině?
Moji rodiče měli pět dětí (já jsem nejmladší). Moji sourozenci jsou ženatí a já mám 15 neteří a synovců! Můj bratr Pietro s manželkou a pěti dcerami jsou misionáři v Belgii. Můj otec vždy pokračoval ve svém profesním a akademickém životě v Benátkách, ale zároveň vykonával katechetickou a evangelizační činnost i v jiných městech Benátska. Kromě toho dobrovolně poskytoval svou odbornou pomoc při projektování kostelů a seminářů ve misijní území (Kazachstán, Gruzie, Tchaj-wan, Chorvatsko, Kanada atd.).
Co vás na této nové církevní realitě nejvíce zaujalo?
Především proto, že v Cestě nacházejí vážnou a hlubokou odpověď na své nejskutečnější touhy, v osobním a komunitním kontaktu s Božím slovem, v účast na liturgii a život ve společenství.. Prožili hluboké setkání s Pánem a jejich životy se začaly měnit: rodily se velmi početné rodiny s 8, 9, 10 dětmi; někteří šli evangelizovat, někteří dokonce odešli do zahraničí, do Německa, Chorvatska atd.
Rodina zcela oddaná církvi a jejímu poslání. A rodina, která se modlí, je nástrojem evangelizace pro ostatní.
Ano, opravdu... Vyrostla jsem v tomto církevním prostředí a mám krásné vzpomínky na dětství, kdy jsme se scházeli ke slavení eucharistie s rodičovským společenstvím. A také, Cesta zasvěcuje rodiny do velmi krásných forem domácí modlitby, které jsem zažil.Rodinné slavení nedělní chvály, při kterém rodiče předávají víru svým dětem.
Krása křesťanského života a znamení víry, které Duch svatý probudil v Neokatechumenátní cestě, vyvolaly v naší generaci touhu po napodobování. A to do té míry, že navzdory obtížím, které známe z dnešní stále více odkřesťanštěné a sekularizované společnosti, a navzdory stárnutí a úbytku obyvatel Benátek, existuje nyní jen v mé farnosti deset neokatechumenátních společenství, z nichž většinu tvoří děti a vnuci, kteří se zase žení, mají početné rodiny a předávají víru svým dětem.
V mé staré benátské komunitě, páté neokatechumenátní komunitě ve farnosti Santa Maria Formosa, V současné době má asi 30 členů, mnoho mladých manželských párů s celkem více než 30 dětmi a 3 kněze misionáře.
Giovanni Battista Bergamo je nejmladší z pěti sourozenců. Jeho rodiče jspolu s různorodou skupinou věřících vytvořili první neokatechumenátní komunitu v Benátkách. Vyrostl na neokatechumenátní cestě a má krásné vzpomínky na dobu, kdy byl ještě dítě a my jsme se scházeli ke slavení eucharistie s komunitou jeho rodičů ve velmi upřímné a šťastné atmosféře.
"Po biřmování, v období dospívání, jsem také vyslechl katechezi a vydal se na Camino se svou malou komunitou, kterou tvořily hlavně děti z rodin první komunity. Od té doby jsem se vždy účastnil slavení, následován skupinou laických katechetů a odpovědným knězem. Společně jsme se účastnili Světových dnů mládeže s papežem, od Říma v roce 2000 až po poslední v Polsku, a dalších evangelizačních zážitků, jak ukazuje obrázek," vypráví.
Stejně jako pro všechny mladé lidi však nastal čas najít vlastní rozměr duchovního a profesního rozvoje.
Víra je osobní zkušenost a nikdy by mě nenapadlo, že se v 36 letech ocitnu jako kněz na druhém konci světa. Po biřmování jsem se jako teenager vydal na Camino se svou malou komunitou, kterou tvořily především děti z rodin první komunity. Od té doby jsem se vždy účastnil slavení, následován skupinou laických katechetů a odpovědným knězem. Společně se účastníme Světových dnů mládeže s papežemz Říma v roce 2000 až po poslední v Polsku a další zkušenosti s evangelizací.
Jako teenager jsem žil velmi aktivním životem: Chodil jsem do obecné školy a vynikal v mnoha předmětech, hrál jsem fotbal a basketbal, měl jsem rád hudbu, hrál jsem na trubku... Můj život byl v podstatě normální život benátského chlapce ze střední třídy. Mým projektem bylo uspět se svými schopnostmi, mít dobrou rodinu, být učitelem, trochu jako můj otec. Studoval jsem filozofii v Benátkách, v naprosto ateistickém prostředí, věnuje autonomnímu hledání pravdy, v níž Bůh nemá místo, prostřednictvím lidského rozumu.
V určitém okamžiku jsem měl všechno, o čem jsem si myslel, že mi přinese štěstí: měl jsem krásnou přítelkyni a chystali jsme se na svatbu, měl jsem spoustu přátel, na univerzitě jsem byl skvělý a patřil mezi nejlepší, kdo mě znal, viděl ve mně úspěšného člověka. Ale uvnitř jsem se cítil prázdný, osamělý, plný komplexů a značně nespokojený.
Prošla jste si chvílí zoufalství... jak jste se dostala domů?
V té době Bůh dopustil, aby můj otec prodělal vážnou nemoc.Navzdory všem svým úspěchům a filozofickým studiím jsem se ocitl bez konkrétní odpovědi na smrt a bolest. Nastalo období smutku a zoufalství, kdy mi život připadal v podstatě jako podvod. Stále více jsem se utíkal ke studiu, k projektům, ale zdálo se mi, že už nic nemá smysl. Můj citový vztah se také zhroutil a na chvíli jsem se ocitla bez síly cokoli dělat.
Díky Bohu jsem nikdy neopustil svou komunitu, kde jsem se v tak temném období cítil ještě více milován. Ačkoli jsem byl v církvi od narození, snad teprve tehdy jsem mohl skutečně slyšet hlásání o Boží bezplatné lásce ke mně, ne pro mé zásluhy, ale pro jeho dobrotu. Boží slovo mě hluboce oslovilo a ve mně se znovu zrodil nový život a možnost milovat a odpouštět. Pak jsem pokračoval ve studiu, dokončil jsem školu, mohl jsem se usmířit s rodiči a sloužit otci v poslední části jeho života: to mě naplňuje radostí.
...a rozhodl ses odevzdat se Bohu.
Ano: Cítil jsem, že jsem ochoten dát Bohu k dispozici vše, co je jeho vůle, dokonce i vstoupit do semináře a stát se knězem. V roce 2011 jsem po čase rozlišování vstoupil do semináře Redemptoris Mater pro novou evangelizaci.
Při neokatechumenátní cestě nevstupují kandidáti kněžství do semináře, který je nejblíže jejich diecézi. Cílový seminář je tedy vylosován ve chvíli modlitby, v níž nastává čas, kdy je seminarista na základě vytěžení povolán, aby se vydal do určitého města zakresleného na mapě, do jakéhokoli města na světě, kde se nachází seminář Redemptoris Mater, aby pomohl místní diecézi v nové evangelizaci.
A já jsem byl poslán na základě extrakce do semináře Redemptoris Mater v Kaohsiungu na Tchaj-wanu. Náš seminář je z vůle J. E. kardinála Petera Shana, tehdejšího biskupa Kaohsiungu, který podepsal dekret o jeho založení, určen pro službu čínskému lidu v kterékoli části světa.
Dovedu si představit, že to nemuselo být snadné....
Vůbec ne: Jakmile jsem přijel na Tchaj-wan, musel jsem se naučit čínsky. Uprostřed tisíce těžkostí to byla krásná zkušenost, protože v této slabosti cítíte, jak vám Pán pomáhá; vidíte Číňany, kteří, ačkoli neznají evangelium, přicházejí za vámi, pomáhají vám a nakonec jsou dojati, když vidí lidi, kteří za ně dávají svůj život.
Základem naší formace je právě Neokatechumenátní cesta jako cesta katolické formace pro víru dospělých. Proto jsem i v semináři mohl pokračovat v Cestě v místním neokatechumenátním společenství. Nyní už mými bratry a sestrami v komunitě nejsou moji společníci z dětství, ale mladí lidé, starší lidé a čínské páry. Mohl jsem poznat jejich utrpení, vstoupit do jejich domovů, připravovat s nimi Slovo, slavit s nimi a setkávat se s jejich rodinami. Nyní je cítím jako bratry: je opravdu dojemné zažívat společenství a jednotu, kterou Duch svatý dává i lidem, kteří jsou si kulturně a jazykově tak vzdálení.
Pro tak velkou a náročnou misii je také nutná velmi dobrá teologická a pastorační formace...
Kromě studia čínštiny a teologie je v našich seminářích zahrnuta i doba putovní misijní zkušenosti mimo seminář, kdy kněží, katecheté a rodiny doprovázejí na misiích po celém světě. Byl jsem v Hongkong a Čína asi rok. Byl to krásný čas, kdy jsem mohl vidět chudobu, ale také Boží lásku a sílu hlásání jeho slova a svátostí.
Dne 6. července 2019 jsem byl vysvěcen na kněze J. E. Peterem Liu, biskupem z Kaohsiungu. Jeden rok jsem sloužil v domorodé farnosti, nejprve jako jáhen a poté jako kněz. Nakonec jsem byl poslán do semináře, kde nyní působím jako studijní prefekt.
Při neokatechumenátní cestě mladí muži, kandidáti kněžství, nevstupují do semináře, který je nejblíže jejich diecézi, ani do semináře určitého národa, který si vybrali jejich představení. Cílový seminář se tedy vybírá ve chvíli modlitby, kdy je seminarista na základě vytěžení povolán, aby se vydal do určitého města zakresleného na mapě, do jakéhokoli města na světě, kde je seminář Redemptoris Mater, aby pomohl místní diecézi v nové evangelizaci.
"A já jsem byl poslán do semináře Redemptoris Mater v Kaohsiungu na Tchaj-wanu," říká Giovanni. Náš seminář je z vůle J. E. kardinála Petera Shana, tehdejšího biskupa Kaohsiungu, který podepsal dekret o jeho založení, určen ke službě čínskému lidu všude na světě.
A loni jste se zapsal na studium teologie na Papežské univerzitě Svatého kříže, kde se vzdělává několik společníků Neokatechumenátní cesty, ale také desítky kněží, seminaristů, řeholníků a řeholnic z celého světa z různých řeholních řádů či reálií katolické církve.
Úžasná věc. Proto v našem semináři spolu s ostatními formátory a představenými a ve společenství s biskupem Liuem cítíme, že je důležité poskytnout kněžím seriózní formaci co nejblíže Římu, a proto pokračuji v teologické formaci na Papežské univerzitě Svatého kříže, kde mnozí z nás mají možnost vynikající výuka s osobním a důvěrným přístupem.
Zejména já, spolu s biskupem a mými kolegy v kněžském semináři Redemptoris Mater jsme nesmírně vděční za pomoc, kterou nám CARF poskytl.Každý den vzpomínám na své dobrodince v modlitbách a při eucharistických slavnostech!
Podpora poskytovaná dárci CARF pro formaci kněží to není ani tak student, ale především diecéze a Boží lid, kdo bude mít prospěch ze služby tohoto kněze.....
...A s velkým množstvím práce! Tchaj-wan je ostrov s přibližně 23 miliony obyvatel. Křesťané tvoří méně než 1%. Nejrozšířenějším náboženstvím je synkretismus založený na taoismu a buddhismu, který zahrnuje také uctívání různých místních božstev a kult předků typický pro čínskou kulturu.
Sloužíme zde diecézi Kaohsiung, hlásání evangelia a vytváření malých křesťanských společenství, která se vydávají na cestu formace dospělých křesťanů, která je neokatechumenátní cestou. Komunity zde na Tchaj-wanu mají tu zvláštnost, že je tvoří také mnoho nepokřtěných katechumenů, kteří pocházejí z pohanských, buddhistických nebo taoistických rodin. Tento čas iniciace jim pomáhá získat konkrétní zkušenost s Ježíšem Kristem: kontakt se Slovem, křesťanská láska, která je prožívána v komunitě, postupně mění jejich život a dává jim hluboké svědectví o síle vzkříšení.
Když přicházejí ke křtu, který se uděluje ponořením během velikonoční vigilie, svátostná pečeť křtu nachází půdu již zoranou, zoranou a připravenou přinášet krásné a trvalé plody křesťanského života. V našich komunitách se dnes setkáváme s mladými Číňany, kteří uzavírají křesťanská manželství. s mnoha dětmi, různá svědectví víry tváří v tvář nemoci a smrti: světlo, které svítí ve společnosti, jež je stále v temnotě.
Bylo mi potěšením vyslechnout si váš příběh. Pro naši univerzitní komunitu byl tento rok pandemie velmi obtížný, náročný... Ale bylo také velmi pozitivní vidět, jak jste vy studenti vynaložili velké úsilí, abyste pokračovali ve své formaci online. Jsme velmi rádi, že se Boží dílo naplňuje skrze naši práci a v životech mladých kněží, jako jste vy.
To samé platí i pro mě! V těžkostech Bůh stále dělá něco nového... Pán dělá novou věc. práce pro novou evangelizaci a my jsme diváci. Neobracíme se zpět, protože jsme viděli, jak je Pán dobrý, a plnit jeho vůli je to nejkrásnější. Tchaj-wan je odrazovým můstkem pro velkou misii, která církev čeká, pokud je pravda, že, jak řekl svatý Jan Pavel II, třetí tisíciletí bude tisíciletím evangelizace Asie!
Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovědnost za studentský sbor
Univerzita Svatého Kříže v Římě
