Studium ho opravňovalo k práci v tiskové kanceláři rumunského pravoslavného patriarchátu. K jeho nejkrásnějším zážitkům patřilo pokrývání návštěvy papeže Františka v Rumunsku v roce 2019. "Díky nástrojům získaným při studiu komunikace na Svatém kříži jsem se mohl stát lepším komunikátorem a mluvčím," říká otec Bogdan.
Ve své vlasti získal také doktorát z teologie se specializací na katechetiku a homiletiku. "Svou komunikační činnost jsem zaměřil na zintenzivnění dialog mezi církví a kulturouCírkev je tvůrcem skutečných kulturních hodnot. To je velmi důležité v zemi, jako je Rumunsko, kde se stále potýkáme s problémy způsobenými komunistickou diktaturou, která trvala tolik let," říká.
Bogdan Teleanu je ve své zemi dobře znám svou evangelizační a pastorační službou, zejména v posledním roce pandemie. Je ženatý a má tři děti. V pravoslavné církvi mohou být po svatbě vysvěceni na kněze, nemohou se však stát biskupy.
Rok 1999 je v dějinách Rumunska výjimečným obdobím - deset let po pádu komunistického režimu.
Vskutku první cesta katolického papeže do naší země s většinově pravoslavným obyvatelstvem: svatý Jan Pavel II. Bylo to 9. května 1999 - historické datum! Dodnes si vzpomínám - protože v té době jsem již pracoval v tiskovém oddělení pravoslavného patriarchátu -, když v bukurešťském parku Podul Izvor na konci eucharistické slavnosti, které papež předsedal, za přítomnosti patriarchy Teoktista katolíci a pravoslavní vykřikli nečekaný pokřik: "Spojte se! Spojte se! což v našem jazyce znamená "Jednota, jednota". Tyto obrazy zůstaly v paměti všech Rumunů. A právě při první návštěvě Jana Pavla II. jsem byl informován o Fakultě komunikace na Papežské univerzitě Svatého kříže.
A jaká je zkušenost pravoslavného kněze na papežské univerzitě v Římě?
Vždycky opakuji, když mluvím o této bohaté zkušenosti, co říkají církevní otcové: "Není delší cesty než cesta mezi myslí a srdcem". A zejména pro mne bylo působení pravoslavného na papežské univerzitě spojením mezi myslí a srdcem. Překonával jsem obtíže spojené s jazykem a s cestováním na Rumunsko být se svou rodinou. Děkuji dobrodincům, kteří mi umožnili studovat v Římě. Jejich příspěvek je zásadní.
Co podle vás znamená být komunikátorem?
Pro mě jako věřícího je to především akt očisty, tj. aby se vaše pocity shodovaly s tím, co sdělujete. Ignorovat své vnitřní problémy, neočistit své svědomí, znamená sdělovat lež! Mechanismus sdělování víry spočívá v tomto "procesu svědomí", který spočívá v tom, že se podíváme do svého nitra a najdeme něco, co nás osvítí, náš raison d'être: dobro a svatost zhmotněné v Kristově tváři.
Jsme "dráty", které spojují různé instituce a lidi. Pokud se o tyto "dráty" nestaráme, tj. pokud se snažíme mít bezhříšné morální svědomí, je velmi obtížné zprostředkovat realitu týkající se církve nebo rodinných, profesních a osobních potřeb lidí. Proto je především zapotřebí soulad mezi myšlením a vyjadřováním.
Bogdan Teleanu je ve své zemi dobře znám svou evangelizační a pastorační službou, zejména v posledním roce pandemie. Je ženatý a má tři děti. V pravoslavné církvi mohou být po svatbě vysvěceni na kněze, nemohou se však stát biskupy.
Jedním z problémů v jeho zemi je emigrace, "protože v zahraničí je mnoho Rumunů. Rumunská pravoslavná církev se velmi angažuje v podpoře rodin těch, kteří emigrovali, zejména v péči o děti, které zůstaly v zemi samy, protože jejich matky a otcové jsou nuceni odejít do zahraničí za prací, aby mohli posílat peníze domů," říká.
V Rumunsku se těmto dětem říká "bílí sirotci". Podle odhadů je z 5 milionů rumunských dětí 750 000 více či méně násilně postiženo odchodem svých rodičů. Z nich 350 000 přišlo o jednoho z rodičů a 126 000 o oba rodiče. Více než 400 000 dětí však po určitou dobu svého života zažívá určitou formu osamělosti.
Když už mluvíme o myšlení a vyjadřování, jak jste v dětství prožíval komunistický režim?
Mou snahou je uchovat si tuto zásadní vzpomínku na vše, co se mi osobně stalo. Jsem přesvědčen, že v historické rovině je zásadní zachovat "velkou spásnou paměť", která tvoří duchovnost rumunského národa.
Už jako dítě jsem byl křesťan, stejně jako mnoho lidí v naší vesnici... Všichni však žili ve strachu, dokonce i rodiče nám radili, abychom nemluvili o tom, co jsme slyšeli v rádiu, o Evropě, o svobodě, o modlitbě, o naší víře. Ale já jsem se s tímto strachem nedokázal smířit, dokonce i ve škole jsem vystupoval proti komunistickému režimu. Jednou se nás například učitel dějepisu na gymnáziu zeptal, jestli chodíme do kostela. Všichni chodili, ale nikdo se neodvážil promluvit, protože jsme věděli, co je skutečným cílem učitele. No a já jsem v srdci cítil vzpouru, vstal jsem a řekl mu: "Já chodím do kostela vždycky! No, byl překvapený a zeptal se mě, proč věřím v Boha. Odpověděl jsem: "Vesmír musí mít svůj konec a já věřím, že konec vesmíru je v Božích rukou." A pak jsem se zeptal: "Jaký je konec vesmíru? Jeho reakce byla dobrá, protože mi řekl, že jsem velmi statečný chlapec!
Co z té doby zbylo dnes?
Nedostatek hodnot obecně... A chudoba a nerovnost. Problémy, které vytvářel ateistický politický režim, jako byl komunistický systém, nebyly pro křesťanský svět ničím novým, protože pohled komunismu na realitu měl mnoho společného s heretickým dualisticko-manichejským pohledem: komunismus totiž také rozděloval svět na dvě zcela oddělené a protikladné říše, dobro a zlo.
Křesťanství je však schopno nabídnout střední cestu, která umožňuje dialog nejen mezi křesťany, ale také mezi křesťanstvím a sekulárním světem. Dnes je však více, než se obecně soudí, zapotřebí "nová evangelizace"Nová kultura", také proto, aby reagovala na nové problémy, na nové potíže, které údajně nezpůsobila komunistická diktatura.
Co tím myslíte?
Připomínám, co nám řekl papež Jan Pavel II: "Vy, kteří jste se osvobodili od noční můry komunistické diktatury, nenechte se oklamat falešnými a nebezpečnými sny o konzumu. I ony zabíjejí budoucnost. Ježíš vás nutí snít o novém Rumunsku, o zemi, kde se Východ a Západ mohou bratrsky setkat. Toto Rumunsko je ve vašich rukou. Budujte ho společně a s odvahou. Pán vám ho svěřuje. Tehdy jsme ještě nevěděli, jaké jsou problémy konzumní a materialistické společnosti... Dnes je vidíme.
Problémem je také migrace.
Jestliže jsme dříve žili v zemi téměř izolované od okolního světa, dnes nás trápí přistěhovalectví a především emigrace, protože v zahraničí žije mnoho Rumunů. Rumunská pravoslavná církev se velmi angažuje v podpoře rodin těch, kteří emigrovali, zejména v péči o děti, které zůstaly v zemi samy, protože jejich matky a otcové jsou nuceni odejít do zahraničí za prací, aby mohli posílat peníze domů.
K těmto děti v Rumunsku se nazývají "bílí sirotci". Podle odhadů je z 5 milionů rumunských dětí 750 000 více či méně násilně postiženo odchodem svých rodičů. Z nich 350 000 přišlo o jednoho z rodičů a 126 000 o oba rodiče. Více než 400 000 dětí však po určitou dobu svého života zažívá určitou formu osamělosti.
...A vím, že se velmi angažujete v tomto druhu péče o existenciální periferie, jak je nazývá náš papež František.
Ano, je to tak, a to zejména od loňského roku, kdy jsem musel opustit svou práci na tiskovém oddělení rumunského pravoslavného patriarchátu poté, co jsem byl jmenován farářem kostela svatého Panteleimona v centru Bukurešti. Bývalý farář onemocněl a zemřel na COVID. A já, protože jsem také otec rodiny, jsem se musel vzdát některých povinností, abych mohl vykonávat činnost farnosti, což je ve skutečnosti velmi obtížná realita, ani ne tak kvůli lidem, ale kvůli práci, kterou je třeba vykonat, kvůli pracovním podmínkám, potřebám farníků.
P. Bogdan Teleanu se velmi angažuje v pastorační činnosti na existenčních periferiích svého města. V loňském roce musel opustit své zaměstnání v tiskové kanceláři rumunského pravoslavného patriarchátu poté, co byl jmenován farářem kostela svatého Panteleimona v centru Bukurešti.
"Bývalý farář zemřel kvůli COVID. A já, protože jsem také otec, jsem se musel vzdát některých povinností, abych mohl vykonávat činnost farnosti, což je vlastně velmi obtížná realita, ani ne tak kvůli lidem, ale kvůli práci, kterou je třeba vykonat, kvůli pracovním podmínkám a potřebám farníků," vysvětluje.
Studium komunikace mu pomohlo vytvořit webové stránky. http://ateneulsfantuluipantelimon.blogspot.com propagovat divadelní představení (jejichž je autorem scénáře). "V rámci našich aktivit se snažíme znovuobjevovat naše umělecké, historické, kulturní a hudební dědictví... Znovu jsme také založili staré noviny, které byly za komunistické éry zrušeny, a s manželkou, která pracuje pro televizi Eparchie, jsme natočili dokument o tom, jak jsme náhodou objevili existenci těchto novin a jak jsme se snažili o jejich opětovné vydání.
Pastorační problémy jsou rozmanité a komplikované. Zejména pro mě však bylo velkým přínosem vzdělání, které jsem získal v oboru komunikačních studií, protože jsem vytvořil webovou stránku http://ateneulsfantuluipantelimon.blogspot.com propagovat program, který jsem zahájil pod názvem Ateneo di San Pantelimon. Hrajeme divadelní představení (jejichž jsem autorem scénáře) pro všechny, kteří se chtějí zúčastnit: lidi z farnosti, děti, migranty atd. V našich aktivitách se snažíme znovuobjevovat naše umělecké, historické, kulturní, hudební dědictví... Znovu jsme také založili staré noviny, které byly za komunistické éry zrušeny, a s mojí ženou, která pracuje pro eparchiální televizi, jsme natočili dokument o tom, jak jsme náhodou objevili existenci těchto novin a jak jsme pracovali na tom, aby se znovu začaly tisknout.
Jaká je současná situace na cestě k jednotě mezi katolíky a pravoslavnými?
Pokrok však pokračuje... Již v roce 2002 navštívil patriarcha Teoktist Jana Pavla II. v Římě a při té příležitosti oba náboženští představitelé podepsali společné prohlášení, v němž potvrdili závazek "modlit se a pracovat na plné viditelné jednotě" všech Kristových učedníků. Naším cílem a vroucí touhou je plné společenství, které není pohlcením, ale společenstvím v pravdě a lásce. Je to nezvratná cesta, která nemá alternativy: je to cesta církve.
Dalším klíčovým momentem byla návštěva papeže Františka v roce 2019, který nám připomněl, že v tomto konkrétním okamžiku musíme být všichni, rumunští katolíci i rumunští pravoslavní, odvážní. Svět je postižen mnoha dramatickými problémy. Všichni jsme povoláni pracovat pro jednotu celého lidstva, pro solidaritu, pro mír a mít stále na paměti ta nádherná slova Jana Pavla II: "Nebojte se". Věřím, že toto poselství zůstává i dnes základem jednoty a naší cesty, aby křesťané přinášeli plody míru a solidarity v naší zemi i v celém světě.
A v tomto smyslu je role komunikace víry velmi důležitá...
Samozřejmě! Média mohou hrát důležitou roli, protože jsou prostředkem nátlaku, který může přispět ke společensko-politickým, kulturním, hodnotovým, dokonce i klimatickým změnám v zemi i ve světě. Vždycky říkám, že nemůžeme být jako Jurij Gagarin: letět do nebe a vrátit se, aniž bychom se chtěli setkat s Bohem právě v tomto nebi. Naopak, my, křesťanští komunikátoři, musíme stále zkoumat realitu, studovat, využívat všechny dostupné prostředky, abychom se pohybovali v našem prostoru, v našem nebi, kterým je lidská mysl, nutně prostoupená spásnou pamětí Boha, který v ní žije a v níž máme společně žít.
Moc vám děkuji, otče Bogdane. Je potěšující vědět, že prostřednictvím formace v Fakulta komunikace Univerzity Svatého KřížePomohlo to poslání církve, která není katolická, ale sesterská ve víře a poslání.
Sledujte naše rozhovory mezi bývalými a současnými studenty, Fakulty sociální a institucionální komunikace Papežské univerzity Svatého Kříže u příležitosti 25. výročí jejího založení.
Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovědnost za studentský sbor
Univerzita Svatého Kříže v Římě
