Antoine Tiaboundou je knězem diecéze Fada N'gourma, města ve východní části Burkiny Faso, 219 km východně od hlavního města Ouagadougou. Fada N'gourma je významné město, známé výrobou přikrývek a koberců a také medu.
"Narodil jsem se do rodiny se sedmi dětmi. Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil a vyrůstal v katolické rodině. Můj otec (zesnulý) byl katecheta. V naší zemi je katecheta velmi důležitou službou, mimořádnou službou, která je v církvi v Burkině Faso zavedena od počátku evangelizace. S matkou se čtyři roky vzdělávali a farář je posílal postupně do několika vesnic, kde měl otec vyučovat a připravovat katechumeny na přijetí svátostí křesťanské iniciace a manželství.
Postava katechety je v tomto smyslu důležitá, protože zajišťuje stálost církve v odlehlých místech, kam kněz, často velmi žádaný, jen zřídkakdy přijíždí, aby navštívil komunity a udělil jim svátosti. Každou neděli katecheta shromažďuje komunitu, a když se kvůli nedostatku kněží nekoná mše, předsedá nedělní společné modlitbě.
Tato slavnost se skládá z poslechu Božího slova v neděli, po kterém následuje sdílení a společná modlitba na úmysly společenství a církve. Někdy rozdává přijímání věřícím katecheta, který mu předsedá. Po této slavnosti rozdává katecheze a navštěvuje nemocné.
Katecheta má nakonec na starosti lidi ze svého společenství, které vede a povzbuzuje při hlásání evangelia a při prožívání víry během čekání na kněze.
V tomto kontextu jsem prožil své dětství. A právě za těchto okolností jsem od svých pěti let toužil stát se knězem. Viděl jsem, jak moc moje vesnice potřebuje a chce mít stále přítomného kněze... A moje touha sloužit lidem se zrodila z mého kontaktu s redemptoristickým knězem francouzského původu, který často přicházel sloužit nedělní mši pro vesnickou komunitu. Stále mám na něj v srdci velmi živou vzpomínku: vzpomínám na jeho prostotu, na jeho blízkost mému otci a na jeho snadný dialog s mladými křesťany, s tradičními představiteli a s věřícími muslimského náboženství, protože v mé zemi jsou lidé všeho druhu!
Byl to tentýž kněz, který měl to potěšení předložit mi v září 1993 přihlášku do nižšího kněžského semináře svatého Augustina v Baskouré v arcidiecézi Koupéla, kde jsem se vzdělával osm let, až jsem v roce 2001 získal titul bakaláře.
Po menším semináři jsem sedm let studoval filozofii a teologii, až jsem byl 6. prosince 2008 u příležitosti oslav zlatého jubilea vzniku mé původní farnosti Piela vysvěcen na kněze.
Po šesti letech kněžské služby v diecézi mě chtěl můj biskup díky stipendiu poslat na tříleté studium sociální a institucionální komunikace na Papežské univerzitě Svatého kříže v letech 2014-2017 do Říma.
Pro diecézi bylo vlastně obětí, že jsem se mohl vzdělávat v zahraničí, protože, jak jsem již řekl, je nedostatek kněží, ale je velmi nutné, aby byli nejen dobří a svatí kněží, ale také aby byli dobře připraveni pro úkol evangelizace, zejména prostřednictvím médií, která jsou v dnešní době tak důležitá.
Proto jsem se po získání bakalářského titulu v červnu 2017 vrátil do diecéze, abych se věnoval především katolickým školám a mimo jiné i diecéznímu rádiu Radio Taanba."
"Od září 2020 jsem opět na studijní cestě v rámci doktorského cyklu na stejné univerzitě. Biskup se rozhodl, že bych se měl vrátit, abych získal doktorát, protože si uvědomil, jak důležitá je práce, kterou lze v diecézi vykonat po možnosti vzdělávat se na špičkové univerzitě, jako je Papežská univerzita Svatého Kříže. Proto jsem se po získání dalšího stipendia vrátil do Říma, i když ve velmi choulostivé době, jako byla pandemie.
Získání stipendia v této době, kdy COVID těžce zasahuje lidstvo, bylo vlastně skutečnou a hmatatelnou příležitostí, kterou mi Bůh a vy, moji dobrodinci, dali, abych mohl lépe sloužit církvi ve své diecézi a s Boží milostí povzbuzovat další chlapce, jako jsem já, aby po vzoru svého otce a kněze redemptoristy, který mě tolik ovlivnil, zasvětili svůj život službě Pánu.
Jsem šťastný, že mám vaši podporu, o kterou se staráte nejen materiálně, ale také svými modlitbami.
Dar víry je tedy to nejdůležitější, co máme. Vždy děkuji Bohu za tento úžasný dar. Své kněžství vnímám jako pokračování otcova svědectví víry v srdci malých, prostých a chudých vesnických komunit. Být knězem pro mě znamená milovat Ježíše, dávat ho poznat, sdílet radost z jeho poznání s bratry, aby lidstvo rostlo v dialogu, míru a bratrství.
Jsem také přesvědčen, že tato velmi důležitá specializace, kterou studuji v oboru sociální a institucionální komunikace, mi jistě poskytne nástroje k lepšímu šíření víry v církvi a ve světě, a zejména v mé malé zemi v Africe.
Díky malým i velkým gestům v životě znovu rozkvétá život, náš vlastní i život druhých. Vděčnost je život, život je vděčnost. Bůh vám vždy žehnej.
