Nejprve bolest. Bolest, zejména pro oběti zneužívání, kterého se dopouštějí. kněžíJestliže v minulosti se opomenutí mohlo stát formou odpovědi, dnes chceme, aby se obrácení, transparentnost, upřímnost a solidarita s oběťmi staly naším způsobem, jak tvořit dějiny, a pomohly nám být pozornější ke všemu lidskému utrpení.
Také bolest, ze strany kněží kteří se cítí odmítnuti nebo podezříváni na některých místech. Skutečnost je taková, že existuje nespočet kněží, kteří mají v sobě životnost dodávky a služba Bohucírkvi a všem lidem.
Jsem přesvědčen," píše František, "že v míře, v jaké jsme věrní Boží vůli, se časy církevní očista Události, v nichž žijeme, nás učiní radostnějšími a jednoduššími a v nepříliš vzdálené budoucnosti budou velmi plodné." Vykládá si to tak, že u příležitosti těchto tragických událostí Bůh hledá naše konverzenás zachraňuje od pokrytectví a zdání, protože pokorné pokání je vždy dobrou cestou k obnovenému začátku svatosti.
Jan Křtitel Maria Vianney, známý jako svatý kurát z Arsu, byl francouzský kněz, prohlášený za patrona katolických kněží, zejména těch, kteří se starají o duše.
Za druhé, vděčnost. Vděčnost především Bohukterý nás povolal do své služby. Paměť vděčnost, která připomíná dopad Pánova volání a vede k pokojné radosti. Poznání a znovuobjevení sebe sama v Božích rukou je zárukou oné nesmírné duchovní plodnosti, která obvykle následuje v životě kněží. Právě zde papež František cituje Lucia Gera jako velkého učitele kněžského života v jeho vlasti: "Vždy, ale zvláště ve zkouškách, se musíme vracet k těm světlým okamžikům, kdy zakoušíme Pánovo volání, abychom celý svůj život zasvětili jeho službě"(*).
Papež také poděkoval kněží za věrnost svým závazkům, navzdory obtížím prostředí, vlastním omezením a hříchům. Děkuji vám také za každodenní úsilí o zachování radostného srdce, které se snaží posilovat pouta bratrství a přátelství s ostatními bratry v kněžství a jednotu kolem biskupa.
Děkuji vám za vaši vytrvalost a odolnost, sílu a odvahu. Za každodenní modlitbu a slavení svátostízejména Eucharistie a smíření (vyznání hříchů), kde se vylévá Boží milosrdenství.
Milosrdenství, které je činí "schopnými zahřát lidská srdce, kráčet s nimi nocí, umět vést dialog a dokonce sestoupit do jejich noci a temnoty, aniž by se ztratili", jak řekl papež v rozhovoru s A. Spadarem. Děkujeme za vaši blízkost k těm, kteří trpí. Děkujeme také za věrný Lid, který nás doprovází a stará se o nás, a o kterého se musíme starat my ze své strany.
V souladu se slovy Svatý Pavel ("Přeji si, abyste byli povzbuzeni": Kol 2, 2), papež povzbuzuje kněze, aby přijímali těžkosti, nedorozumění, vlastní omezení jako způsob, který umožňuje Bohu jednat, a především aby rozpoznali bolest a potřeby lidí kolem nás: "Dobrým 'testem', jak poznat naše pastýřské srdce, je zeptat se sami sebe, jak se vyrovnáváme s bolestí." (srov. např. Přiblížit se druhým, kteří nás potřebují a trpí, je způsob, jak na sebe vzít vlastní rány a rány druhých, tedy "Ježíšovy rány".
Varuje nás kněze Francisco té sklíčenosti a rozčarování, kterou Otcové křesťanského Východu nazývají "acedia" a kterou odsuzují i moderní duchovní autoři jako G. Bernanos a kardinál Špidlík: smutek, který jiní nazývají duchovní vlažností a který souvisí s tím, že zapomínáme, že je to Bůh, kdo nese církev kupředu a naplňuje nás svou něhou a milosrdenstvím.
Je to především v modlitba kde musíme znovu objevit své slabosti a zříci se upřednostňování vlastních silných stránek. A posílit se pro náš úkol s vědomím, že nás nese modlitba Božího lidu. "To nás všechny osvobozuje od hledání nebo touhy po snadných, rychlých a prefabrikovaných odpovědích a dovoluje Pánu (a ne našim receptům a prioritám), aby nám ukázal cestu naděje.
Proto papež povzbuzuje kněze, aby posilovali a nezanedbávali své vazby s Ježíšem prostřednictvím svých osobní modlitba a duchovní doprovod. A vždy se snažte být spojeni s Božím lidem, otevřete se všem v. evangelizační výlet.
Naše doba," poznamenává František, "poznamenaná starými i novými ranami, potřebuje, abychom byli řemeslníky vztahů a společenství, otevřenými, důvěřujícími a očekávajícími novost, kterou chce dnes přinést Boží království. Království odpuštěných hříšníků, kteří jsou pozváni, aby vydávali svědectví o stále živém a aktivním soucitu Pána".
Nakonec nás František vyzývá, abychom pozvedli svá srdce k chvále Boha, společně s Marií.
Vskutku. kněží jsme a musíme být každým dnem stále více a lépe svědky soucit a Božího milosrdenství. Máme jako poslání kněz v církvi a z Boží milosti obrovskou moc pomazat naše bratry a sestry nadějí. A také nesmírné štěstí sloužit jim tím, že nás posiluje v jejich modlitba za násVelmi to potřebujeme.
Ramiro Pellitero Iglesias
Profesor pastorální teologie
Teologická fakulta
Navarrská univerzita
Publikováno v časopise "Církev a nová evangelizace".
