František poukázal na to, že v dominantní kultuře jsou "starší lidé nedoceněni, pokud jde o jejich duchovní kvality, smysl pro společenství, zralost a moudrost". A to v papežových očích znamená "vakuum myšlení, představivosti, kreativity" (tamtéž). Trval na tom, že bez dialogu mezi generacemi máme "sterilní společnost, bez budoucnosti, společnost, která nehledí k obzoru, ale dívá se sama na sebe" (2-II-2022).
Starším řekl: "Máte povinnost odsoudit lidskou zkaženost, v níž žijeme a v níž pokračuje tento způsob života relativismu, který je zcela relativní, jako by všechno bylo zákonité. Pokračujte. Svět to potřebuje, potřebuje silné mladé lidi, kteří půjdou vpřed, a moudré staré lidi" (tamtéž).
Pro ostatní, připomněl jim jejich povinnost chránit seniory a vzdělávat je v oblasti péče o ně. Pokud jde o čtvrté přikázání Cti otce a matku, zdůraznil: "Cti chybí, když se přílišná důvěřivost místo toho, aby se projevovala jako jemnost a náklonnost, něha a úcta, stává hrubostí a vychloubačností. Když se slabost vyčítá, a dokonce trestá, jako by byla chybou. Když se zmatenost a zmatek stávají příležitostí k výsměchu a agresi" (23-II-2022).
Na příkladu starého Eleazara (srov. 2 M, 18 a násl.) naznačil, že "praktikování víry není symbolem naší slabosti, ale znamením její síly" (generální audience, 4. května 2022). A tak: "Ve vší pokoře a pevnosti ukážeme právě ve stáří, že víra není něco 'pro staré lidi', ale něco životně důležitého. Věřit v Duch svatýkterý činí všechno nové a rád nám pomůže" (tamtéž). Živá víra je dědictvím stáří.
"Starší lidé mohou svou slabostí učit ty, kteří jsou v jiném věku, že se všichni musíme odevzdat Pánu a dovolávat se jeho pomoci. V tomto smyslu se všichni potřebujeme od stáří učit: ano, ve stáří, chápaném jako odevzdání se do péče druhých, počínaje samotným Bohem, je dar (tamtéž). Z toho vyplývá "magisterium křehkosti": neskrývat slabosti stáří je lekcí od starších lidí pro všechny".
V Janově evangeliu se Nikodém ptá Ježíše: Jak se může někdo narodit, když je starý (J 3,4)? A Ježíš mu vysvětluje, že stáří je příležitostí k duchovnímu znovuzrození a přináší poselství budoucnosti, milosrdenství a moudrosti (srov. Generální audience, 8-VI-2022).
Dnes, říká papež, "Stáří je zvláštním časem, kdy se rozpouští budoucnost technokratické iluze biologického a robotického přežití, ale především proto, že se otevírá něze tvořivého a generativního lůna Boha." (Tamtéž).
A tak učí: "Staří jsou posly budoucnosti, staří jsou posly něhy, staří jsou posly moudrosti prožitého života". (Tamtéž).
František hovořil o úloze lékařů a zdravotníků v této sdílené odpovědnosti mezi rodinami starých lidí a zdravotnickým systémem společnosti a uvedl: "Celá medicína má ve společnosti zvláštní úlohu jako svědek úcty, která náleží starým lidem a každému člověku.
Na základě příběhu o uzdravení Šimonovy tchyně (srov. Mk 1, 29-31) František uvažuje: "Ve stáří už nemáte své tělo pod kontrolou. Musíte se naučit přijmout své vlastní limity, to, co už nemůžete dělat." (srov. Generální audience, 15-VI-2022). ("I já teď musím nosit hůl").
Tchyně Peter "Vstal a začal jim sloužit". Papež říká: "Starší, kteří si zachovávají ochotu uzdravovat, utěšovat, přimlouvat se za své bratry a sestry - ať už jsou to učedníci, setníci, lidé sužovaní zlými duchy, lidé zavržení... - jsou snad nejvyšším svědectvím čistoty oné vděčnosti, která provází víru. To vše, jak poznamenává, se netýká pouze žen. Ženy však mohou muže poučit o vděčnosti a něžnosti víry, kterou někdy obtížněji chápou.
V dialogu mezi zmrtvýchvstalým Ježíšem a Petrem na konci Janova evangelia (21,15-23, srov. Generální audience 22-VI-2022) nachází František také základ pro svou radu starším lidem.
"Musíte být Ježíšovým svědkem i ve slabosti, v nemoci a ve smrti.. Pán k nám navíc vždy mluví podle našeho věku. A naše následování se musí naučit nechat se poučit a formovat naší vlastní křehkostí, naší bezmocností, naší závislostí na druhých, dokonce i v našem oblečení, v naší chůzi.
Duchovní život (prostřednictvím modlitby a svátostiPrávě eucharistie a vyznání hříchů) nám dává sílu a moudrost, abychom se uměli rozloučit s úsměvem: "radostné rozloučení: žil jsem svůj život, zachoval jsem si svou víru". Je na ostatních, zejména na mladých, aby pomáhali starším lidem tuto moudrost žít a vyjadřovat a aby ji uměli přijímat.
Ve stejném duchu nás papež ke konci katecheze vyzývá, abychom si znovu přečetli Ježíšovo rozloučení (srov. J 14): "Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a přijmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já" (14,3). Petrův nástupce potvrzuje: "Čas života na zemi je milostí tohoto přechodu. Domněnka zastavit čas - chtít věčné mládí, neomezený blahobyt, absolutní moc - je nejen nemožná, ale i klamná" (srov. generální audienci, 10-VIII-2022).
Zde dole je život iniciací, nedokonalostí na cestě k plnějšímu životu. A František při této příležitosti říká, že našemu kázání, které oplývá blažeností, světlem a láskou, "možná chybí trochu života".
S tím souvisí i původní papežova katecheze o "bělovlasém starci" z knihy Daniel (7, 9; srov. generální audienci 17. srpna 2022). Takto bývá obvykle představován Bůh Otec. Ale to - poznamenává František - "není hloupý symbol", který by měl být demystifikován. Je to symbol věčné existence, věčnosti Boha, vždy prastarého a vždy nového, s jeho silou a jeho blízkostí; "protože Bůh nás vždy překvapuje svou novostí, vždy nám vychází vstříc, každý den zvláštním způsobem, pro tu chvíli, pro nás".
František zakončil svou katechezi o stáří rozjímáním o tajemství stáří. převzetí Panny Marie (srov. Generální audience, 24-VIII-2022). Na Západě - připomněl - ji kontemplujeme vztyčenou na výšinách, zahalenou v nádherném světle; na Východě je zobrazována ležící, spící, obklopená apoštoly v modlitbě, zatímco Zmrtvýchvstalý ji nese na rukou jako dítě. Papež poukazuje na to, že je třeba zdůraznit souvislost Nanebevzetí Panny Marie se Zmrtvýchvstáním Páně, s nímž je spojeno i to naše, kdy s ním na konci časů vstaneme z mrtvých.
Maria nás předchází svým nanebevzetím také jako obraz církve, která bude nakonec prodloužením vzkříšeného Kristova těla, které se stane rodinou. Ježíš o tom - o plném životě, který nás čeká v nebeském království - mluví různými obrazy: svatební hostina, hostina s přáteli, bohatá úroda, plody, které přicházejí, ne bez bolesti. Z toho všeho a pro dobro druhých," navrhuje František a zahrnuje do této skupiny i sebe, "... budeme moci vidět plnost života, která nás čeká v nebeském království".My, starší lidé, musíme být semenem, světlem a také neklidem té plnosti života, která nás čeká."
Ramiro Pellitero Iglesias
Profesor pastorální teologie na Teologické fakultě Navarrské univerzity.
(*)Publikováno v "Iglesia y nueva evangelización".
