Ramón Pérez Contreras es un sacerdote chileno de la diócesis de Villarrica. Después de unos meses de angustia por no poder viajar a Roma debido a la pandemia, logró aterrizar a principios de enero en la Ciudad Eterna para estudiar Historia de la Iglesia en la Pontificia Universidad de la Santa Cruz y para “imparare Roma”, en el sentido de vivir la experiencia eclesial de la universalidad de la Iglesia. Reside en el Colegio sacerdotal Altomonte con presbíteros de cuatro continentes, cerca del Vicario de Cristo. Y en muy poco tiempo he podido vivir de manera profunda esa proximidad del Papa Francisco.
V dopise vypráví o svém dojetí, když mu papež telefonoval, o svých zážitcích z dětství se Svatým otcem, o zábavné anekdotě, kterou mu papež vyprávěl, a o Františkově zájmu o velmi osobní dopis, který mu mohl předat na závěr audience v aule Pavla VI. Toto je onen dopis.
Když jsem od biskupa diecéze Villarrica-Chile, odkud pocházím a kde jsem inkardinován, dostal pozvání ke studiu v Římě, myslel jsem si, že římská zkušenost nebude jen pouhou poutí nebo rodinným výletem, ale že to bude skutečné "imperare Roma" se vším, co tento římský výraz obnáší. Po několika měsících trápení, kdy jsem kvůli pandemii nemohl cestovat, jsem byl konečně v Římě. Našel jsem skvělou kněžské společenství v Altomonte, kde žiji, a velkolepou univerzitu.
Jedna z opakujících se vět, které jsem slyšel, zněla: "Stojí za to prožít tuto bohatou církevní zkušenost v blízkosti papeže". Nikdy by mě nenapadlo, že v tak krátké době zažiji tuto blízkost Kristova náměstka tak hlubokým způsobem.
Vše začalo přihlášením na kurz apoštolského pokání, který se podle svědectví ostatních bratří kněží ukázal jako velmi zajímavý. Kurz probíhal jako obvykle následujícím způsobem on line, ale uprostřed toho jsme byli informováni, že slyšení s. Papež František bude osobně navštěvovat kněze studující v ŘíměA tak jsme se spolu s ostatními kněžími domu na tento okamžik připravovali.
Nakonec jsme se 12. března mohli zúčastnit, jediné, co jsem s sebou přivezl, byl dopis, který jsem napsal, abych ho předal papeži.
"Podrobnosti dopisu jsou velmi osobní, kromě toho, že předkládám některé pochybnosti, s velkou úctou a pokorou předkládám návrh."
Kněžská kolej Altomonte je mezinárodní církevní univerzitní centrum, které podporuje Papežská univerzita Svatého kříže a které přijímá diecézní kněze z celého světa. Centrum reaguje na přání svatého Josemaríi Escrivy, zakladatele Opus Dei, který před mnoha lety zkoumal možnost zřídit v Římě kolej, jejímž hlavním cílem by bylo poskytnout studentům prostřednictvím jejich vlastní činnosti integrální a trvalou kněžskou formaci v lidském, duchovním, pastoračním a intelektuálním rozměru.
Byla zřízena Kongregací pro katolickou výchovu dekretem ze dne 31. května 2011 a má vlastní kanonický právní status. Sídlí v Římě na ulici Via Ludovico Barassi snc, v prostorách, které vlastní Istituti Riuniti di San Girolamo della Carità, soukromá morální organizace uznaná prezidentem Italské republiky, která již léta nepřetržitě spolupracuje s Papežskou univerzitou Svatého kříže.
Když jsem šel na slyšení, měl jsem blízko k tomu, abych ho předal, zejména proto, že jsme seděli v první řadě, na správném místě, abychom ho viděli.
Evangelium se však naplnilo, přišli důležitější lidé a my jsme byli přesunuti do zadní řady.(Lukáš 14,8) Jsem velmi blízko k východu dveří, naděje na doručení můj dopis zmizel.
Po krásné úvaze a doporučení papeže Františka kněžím o svátosti smíření nám požehnal a opustil sál Pavla VI., což byla moje příležitost ukázat dopis.
Svým pohledem mi řekl, abych přišla blíž, a já, plná radosti a s trochou rošťáctví, jsem mu to řekla: "Otče Jorge Mario (jak mu říkali ve vilách), jsem Chilan", na což rychle odpověděl "¡!A co je moje chyba!"Podívali jsme se na sebe a dobře jsme se zasmáli. Po krátkém rozhovoru se vydal na cestu, aby dokončil svůj nabitý denní program.
Podrobnosti dopisu jsou velmi osobní, kromě toho, že předkládám některé pochybnosti, dávám návrh, s velkou úctou a pokorou. Mým cílem bylo, abyste si jej přečetli.
"Otče Jorge Mario (jak mu říkali v chudinské čtvrti), já jsem Chilan", na což on rychle odpověděl "a co je moje chyba", podívali jsme se na sebe a oba jsme se hodně nasmáli.
To, co se děje dál, splňuje všechna má očekávání a pomáhá mi pochopit, že pro Františka je důležitý každý z nás, o čemž svědčí událost, která se odehrála ve středu 16. března.
Seděl jsem u stolu a s několika lidmi jsem se dělil o pití. bratři kněží z Kolumbie, Mexika, Ekvádoru a s námi pan Juan Carlos Ossandón, prorektor kněžské koleje Altomonte. Najednou mi někdo zavolal, bylo to soukromé číslo..
Když jsem okamžitě odpověděl, všiml jsem si, že na druhé straně je papež František, pustil jsem jim to nahlas, aby slyšeli jeho hlas, a pak jsme si velmi vzrušeně několik minut povídali.
Musím říct, že na mě udělal dojem, s jakou podrobností mi zavolal, s jakou pokorou mi poděkoval za můj návrh a s jakou láskou se mnou mluvil. Dal mi několik rad, jak co nejlépe využít svůj pobyt v Římě. Na závěr jsem mu řekl: ""Svatý otče, můžeme si dát šálek čaje?Na to odpověděl: "Teď ne, protože mám hodně práce, ale nebojte se, uvidíme, kdy se sejdeme."
Dělím se s vámi o tento krásný zážitek, který k nám promlouvá především o pokoře papeže Františka, který má přes všechnu svou práci čas zvednout telefon a zavolat knězi, který prožívá tuto římskou zkušenost.
To, co se děje dál, splňuje všechna má očekávání a pomáhá mi pochopit, že pro Františka je důležitý každý z nás, o čemž svědčí událost, která se odehrála ve středu 16. března.
Seděl jsem u stolu a s několika lidmi jsem se dělil o pití. bratři kněží z Kolumbie, Mexika, Ekvádoru a s námi pan Juan Carlos Ossandón, prorektor kněžské koleje Altomonte. Najednou mi někdo zavolal, bylo to soukromé číslo..
Když jsem okamžitě odpověděl, všiml jsem si, že na druhé straně je papež František, pustil jsem jim to nahlas, aby slyšeli jeho hlas, a pak jsme si velmi vzrušeně několik minut povídali.
Musím říct, že na mě udělal dojem, s jakou podrobností mi zavolal, s jakou pokorou mi poděkoval za můj návrh a s jakou láskou se mnou mluvil. Dal mi několik rad, jak co nejlépe využít svůj pobyt v Římě. Na závěr jsem mu řekl: ""Svatý otče, můžeme si dát šálek čaje?Na to odpověděl: "Teď ne, protože mám hodně práce, ale nebojte se, uvidíme, kdy se sejdeme."
Dělím se s vámi o tento krásný zážitek, který k nám promlouvá především o pokoře papeže Františka, který má přes všechnu svou práci čas zvednout telefon a zavolat knězi, který prožívá tuto římskou zkušenost.
