Španělsko restaurace, které naplánoval a řídil Antonio Cánovas, se snažilo vytvořit rámec srdečného soužití, který by uspokojivě a definitivně vyřešil tzv. "náboženskou otázku". Tohoto chvályhodného cíle se nepodařilo dosáhnout, a to především kvůli ostré politické konfrontaci a rozkolu v řadách katolíků.
"Katastrofa roku 98" otřásla zemí a uvrhla ji do politického, morálního a kulturního pesimismu, který poznamenal a dal jméno celé generaci intelektuálů a spisovatelů té doby.
Republikáni prostřednictvím dobře vyzbrojeného tisku, který se vyznačoval jakobínským antiklerikalismem, mobilizací a shromážděními po celém poloostrově útočili na konstituční režim a vše, co představoval, zejména na monarchii a katolickou církev.
Během takzvané "krátké vlády" (1903-1904) konzervativce Antonia Maura došlo k události, která polarizovala španělskou společnost až k paroxysmu: zmařenému jmenování dominikána Bernardina Nozaledy, posledního arcibiskupa Manily pod španělskou vládou, arcibiskupem ve Valencii.
Republikáni a liberálové zapálili pochodně a s pokřikem "Smrt Maurovi! Smrt Nozaledovi!" rozvášnili své hosty, aby prelát nevstoupil na valencijskou půdu a nepřevzal svou mitru a kříž. A podařilo se jim to.
Absolvent práv na univerzitě ve Valencii, diplom v oboru lidských zdrojů na Escuela Superior de Administración y Dirección de Empresas (ESADE), magisterský titul z moderních dějin na univerzitě ve Valencii s mimořádnou cenou a doktorát z historie na Universidad Católica San Vicente Mártir de Valencia (UCV) s kvalifikací "cum laude". Jeho odborné zkušenosti jsou podloženy třicetiletou právní praxí, je členem advokátní komory ve Valencii (ICAV). Je členem pedagogického sboru Obchodní školy Lluíse Vivese ve Valencii. Jako výzkumný pracovník se rovněž podílel na národních projektech. Jeho současné směry výzkumu se zaměřují na disciplíny dějiny práva, soudobé dějiny, církevní dějiny, geopolitiku a mezinárodní vztahy. Je také spolupracovníkem a zpravodajem ve Valencii pro časopis Nadace CARF.
