Jorman je jediný chlapec v rodině, nejmladší ze tří sester. Jeho rodiče se rozhodli emigrovat do Kolumbie, když je překvapil jeho záměr vstoupit do semináře a stát se knězem. Řekli mu, že pokud zůstane v VenezuelaZůstali by také v zemi. "Řekla jsem jim ale, že pro ně bude nejlepší, když se připojí k mým sestrám v Kolumbii, protože jsou v těžké ekonomické situaci.
Vaše rodina je na něj nyní velmi pyšná. Jsou katolíci, a přestože je to zpočátku překvapilo, v jeho rozhodnutí ho podpořili, protože jsou přesvědčeni, že říci Bohu ano není snadná odpověď. Ale Jorman neměl vždycky tak jasno.
Až do vstupu do seminářProšel několika fázemi. Jeho proces povolání byl postupný. Začalo to už v dětství, kdy se zapojil do pontifikálních prací ve své zemi, v Misionářské dětství. V mládí se věnoval Mise mládežekde byl diecézním koordinátorem pro službu mládeži.
V Mladé misii cítil, že Bůh chce, aby mu sloužil, aby se pro něj všeho vzdal, ale nechtěl naslouchat jeho hlasu. A tak, aby přehlušil Boží hlas, raději se scházel s nějakými dívkami, jako by chodil od přítelkyně k přítelkyni. Až se jedné z nich svěřil se svou touhou vstoupit do semináře. Kdyby ho to nebavilo, vrátili by se k sobě. Ona ho bezvýhradně podporovala, což bylo pro Jormana velmi důležité gesto.
Během pandemie se v jejím srdci stále hlasitěji ozýval Boží hlas. "Ticho doma s rodinou ve mně vyvolávalo vnitřní neklid. Nechala jsem za sebou shon svého života a měla jsem čas a klid naslouchat Bohu. Tehdy jsem se rozhodla zahájit svůj proces. odborné v a online".
Později, během rekolekcí pro povolání, stále opakoval, že se má stát Boží vůle: "Hodně jsem se ti vyhýbal, Pane, ale i kdyby mě to mělo stát život, je to tvoje." Bylo to období jistých pochybností, které se rozptýlily, když se ho rektor semináře zeptal, zda se chce konečně stát seminaristou. "Řekl jsem ano a představil jsem si Maryino ano. Pak se celá země zastavila, kolem mě bylo naprosté ticho.
První rok v semináři byl velmi těžký. Trápil ho smutek a pochybnosti. Byl velmi unavený a cítil se daleko od své rodiny. Při jedné svaté hodině se odevzdal Bohu: "Ať se stane tvá vůle, nemám sílu, spoléhám jen na tvou". Požádal o signál. Potřeboval jsem vědět, jestli Bůh opravdu chce, abych byl knězem.
O několik dní později mu generální vikář diecéze sdělil: "Biskup tě vybral ke studiu na Navarrské univerzitě a k pobytu v semináři Bidasoa ve Španělsku." A on se rozhodl, že se vrátí do Španělska. A v tu chvíli jeho úzkost smylo světlo. Byl v šoku. "Neviděl jsem se jako schopného studovat ve Španělsku, ale napadlo mě, že to je znamení, o které jsem prosil Boha. Tak jsem to přijal.
Boží sen
Nyní, ve svých 25 letech, se ocitl ve společnosti Mezinárodní seminář Bidasoa cumpliendo su sueño y «el sueño que Dios tiene para mí. Dios tiene sueños para cada uno y nosotros solo los tenemos que aceptar y recibir».
Je přesvědčen, že jeho "ano" vůči Bohu a vůči školení integral que está recibiendo en Pamplona, contribuirán a ayudar a las gentes de Venezuela. «En mi país, la Iglesia Católica está mediando como canal de diálogo ante la polarización del pueblo y de las instituciones. Pero, sobre todo, con la pastoral social y acompañando a los fieles para que no se vean desamparados en sus luchas».
A faktem je, že mladí lidé kněží 21. století mají velmi specifické poslání, každý ve svém vlastním osudu. Podle Jormana musí být "kreativní a vynalézaví, s velmi dobrou doktrinální formací a hlubokým vnitřním životem", který je schopen předávat to, co přijal, novými způsoby a metodami.
"Myslím, že hlavní potíže kněze dnes spočívají v hledání účinných způsobů, jak navázat kontakt s lidmi ve stále více sekularizované a digitalizované společnosti."
Marta SantínNovinář specializující se na náboženské informace.
