Jean Baptiste Cyaba i Jean Bruno patří do diecéze Mbujimayi a studují bakalářský obor. Teologie na církevních fakultách Navarrské univerzity díky grantu nadace CARF. Těší se na cestu papeže Františka do Konga. "Přeji papeži vynikající cestu do mé země a kéž Bůh vyslyší a naplní všechny jeho modlitby za mír, blahobyt, spravedlnost, lásku a důstojnost všech zemí Velkých jezer. Ať Ježíš Kristus vždy vládne v srdcích a životech všech mých krajanů," říká Jean Baptiste.
- Jak se vaši krajané těší na návštěvu papeže Františka a jak by podle vás mohla tato návštěva zlepšit podmínky v zemi? Na návštěvu Svatého otce se těší i mnozí křesťané nekatolických denominací.
Bez ohledu na náboženské vyznání je papež považován za duchovní autoritu nejvyššího řádu. Má k dispozici účinné duchovní prostředky k nastolení míru a společného blaha tam, kde lidské a materiální prostředky někdy selhávají.
Díky své schopnosti být vyslyšen všemi může jeho slovo sloužit ke sjednocení a. přiblížit tyto rozdílné obzory mezi viditelně protichůdnými lidmi. Jeho celosvětová duchovní sláva, jeho autorita ve veřejném mínění jako nástupce svatého Petra zřejmě přispěje k tomu, že jeho poselství budou všichni naslouchat a následovat ho.
- Jaké jsou nejdůležitější apoštolské potřeby vaší diecéze?
Z mého pohledu jsou nejdůležitějšími apoštolskými potřebami mé diecéze: pokračovat v udržování kléru a vytvořit a podporovat laiky zapojené do diecézní pastorace k trvalé a kvalitní formaci. V naší diecézi násilné sektářství, které odmítá oficiální postoje církve en bloc. Pravdu zkracují jen proto, aby se zalíbili masám, většinou mladým a s velkými obtížemi hledajícím pravdu pro sebe, v církví posvěcených příručkách, které nemají. Z této nutnosti vyplývá, že vytvoření diecézních knihkupectví a posílení vydavatelství našeho pastoračního centra, naší knihovny a našich médií, aby poselství evangelia mohlo být i nadále lépe slyšeno Božím lidem a celým světem.
Druhá potřeba je skutečně jít do setkání nejchudších obyvatel, zvláště ve vesnicích daleko od měst, abychom hlásáním a slyšením Slova co nejvíce zmírnili jejich utrpení. Formativní rozhovory, které jim pomohou objevit příležitosti, které jim nabízejí oblasti jejich života, aby je co nejlépe využili a mohli tak důstojně žít jako synové a dcery nebeského Otce.
První dvě potřeby se týkají zlepšení duchovní a vnitřní stránky naší diecéze. Třetí potřebu vidím v potřebě zlepšit fyzický vzhled některých farních kostelů chybí důstojná infrastruktura, která by zjevovala krásu života v Kristu, což je největší cíl církve pod sluncem.
- A co potřeby katolické církve v Kongu?
En cuanto a la Iglesia del Congo, deseamos ver a los sucesores de los apóstoles vivir en verdadera cohesión y sin faltas en sus posiciones individuales o comunitarias, frente a las cuestiones sociales que a menudo oponen la Iglesia al Estado en interés del pueblo congoleño, sea cual sea su tendencia.
Často se totiž stává, že některé jejich postoje, zejména individuální, ztrácejí objektivitu tím, že zaujímají stanoviska, která jsou zjevně založena na neevangelijních a necírkevních kritériích, zejména pokud jde o politiku a světské záležitosti.
Stručně řečeno, je třeba, aby se raději obětovali, než aby obětovali pravdu, aby prosazovali pouze pravdu evangelia, která jediná může obstát proti nim samým, Božímu lidu a politikům jakéhokoli obzoru, aby tak navždy zavládlo Kristovo kralování.
- Země se nachází v konfliktu kvůli teroristickým hrozbám ze strany islámského radikalismu a dalším ekonomickým problémům kvůli bohatství podloží. Jaká je role katolické církve při zprostředkování sociálních konfliktů?
Úkolem katolické církve z mého pohledu je připomínat zásady Sociální nauka církve. Zdá se mi, že tyto principy jsou kněžím dobře známé. mezi Božím lidem, dokonce i mezi politickými vládci, málo propagována. Důstojnost lidské osoby jako Božího stvoření, sociální spravedlnost založená na spravedlivém rozdělování hmotných statků, subsidiarita, podle níž bohatší musí pomáhat chudým, silnější musí podporovat slabší, to vše je třeba více rozšířit.
Za tímto účelem, církev musí podporovat dialog mezi národy, které jsou na východě naší země v konfliktu, o skutečných hodnotách, jako jsou ctnosti pravdy, spravedlnosti, lásky a míru, a jasně dávat rozum těm, kteří ho mají, a radit těm, kteří ho nemají, aby žili spravedlivějším a jednotnějším způsobem života.
Jean Bruno, který studuje doktorát z kanonického práva, se těší na cestu papeže Františka do Konga: "Konžané z celého srdce očekávají příjezd Svatého otce Františka. Od návštěvy papeže Jana Pavla II. 2. května 1980 uběhla dlouhá doba. Ještě jsem se ani nenarodil. Proto můžeme říci, že je to jako když jsme poprvé přijali Svatého otce," říká.
Podle něj "si tuto apoštolskou návštěvu přejí nejen katolíci, ale i křesťané jiných náboženských vyznání, protože papež je pastýřem pastýřů a přichází s poselstvím smíření. Přináší nám mír a harmonii mezi národy. Potřebujeme Boží pokoj skrze jeho vyslance, Svatého otce Františka, a nic jiného.
"Nejdůležitější apoštolské potřeby naší diecéze Mbuji-Mayi a naší konžské země jsou mnohé. Zmíním jen několik z nich: především, první a nejdůležitější apoštolskou potřebou, kterou máme na úrovni diecéze a země, je evangelizace. Pro usnadnění evangelizace musíme mít přístup ke komunikačním prostředkům (televize, rádio, internet atd.), k infrastruktuře (silnice, mosty atd.) a také k dopravním prostředkům, což je pro mou diecézi i pro některé další v zemi vážný problém."
"Za druhé, chybí přístup všech k základním sociálním službám, jako je vzdělávání (školní a univerzitní infrastruktura, kvalita výuky, zdravotnictví, parky), protože ty také usnadňují evangelizaci. Všichni nemají k dispozici vodu ani elektřinu. Bez elektřiny nemůžeme dosáhnout všech těchto prostředků evangelizace. Uskutečnění toho všeho usnadní evangelizaci, která je pro nás apoštolskou touhou a potřebou.
Pokud jde o konflikty v jeho zemi, Jean Bruno se domnívá, že spíše než kvůli teroristickým hrozbám ze strany islámského radikalismu jsou způsobeny bohatstvím podloží, které je využíváno politikou na mezinárodní úrovni. "Kvůli tomuto bohatství jsme ztratili mnoho našich krajanů. Krev teče tak daleko, jak se to stalo nedávno 15. ledna v letničním kostele ve vesnici Kasindi, která se nachází asi 80 kilometrů od města Beni. Teroristických činů ve východní části země přibývá každým dnem. V této části země je mnoho povstaleckých skupin (M23, ADF, FDLR...) podporovaných zahraniční rukou, která vítězí a užívá si. Když vyhrají, ostatní umírají každý den," lituje.
Pro tohoto kněze by katolická církev uprostřed lidí měla hrát roli prostředníka, který by usnadnil dohodu mezi stranami konfliktu. "Náš prezident hledal cestu míru, ale bez úspěchu. Proto věříme, že díky cestě papeže Františka do Konga a jeho poselství smíření bude v zemi mír, protože skutečný mír pochází od Boha. Církev musí být neutrální a převzít svou odpovědnost, sjednotit strany, jak nás žádá svatý Pavel ve svém prvním listu Korinťanům (1 Kor 1,10-11), aby nedocházelo k rozdělení uprostřed nás. Církev nesmí ztratit tento smysl.
Závěrem se domnívá, že církev v Kongu má mnoho potíží a jediný, kdo může přinést změnu, která ji posune kupředu, je římský papež. "Církev je církví Kristovou, a ne církví někoho jiného, jak si mnozí myslí. Církev má své právo, svou legislativu a my se jí musíme řídit," uzavírá.
Marta Santín,
Novinář specializující se na náboženské informace.
