Aunque los seres humanos vivimos el sentimiento de dolor como una de las experiencias más comunes de la vida, siempre estamos desprevenidos ante él y continuamente nos exige aprender y adaptarnos a nuevas circunstancias. El duelo no se refiere solamente a la muerte. Es duelo es una emoción o varias emociones que experimenta el ser humano cuando vive una pérdida de cualquier tipo.
No hay “expertos” en el dolor de una pérdida; siempre tiene una dimensión de originalidad: en la forma cómo se manifiesta, en sus causas, y en las diversas reacciones que desencadena. Son muchas las veces que nos encontramos sufriendo profundamente por motivos y razones que nunca esperamos.
Svatý otec Jan Pavel II.Lidské utrpení vzbuzuje soucit, ale také respekt a svým způsobem i strach. Je v něm totiž obsažena velikost specifického tajemství [...] člověk je ve svém utrpení neuchopitelným tajemstvím".
Tato lidská zkušenost nás vede k tomu, že hledáme pomoc u druhých a nabízíme jim na oplátku svou podporu. Zkušenost překonání zármutkunás učí věnovat více pozornosti druhým, kteří trpí. Zkušenost bolesti dělá rozdíl mezi zralým člověkem, který se dokáže vyrovnat s překážkami a obtížnými situacemi, a člověkem, který je unášen a pohlcován vlastními silami.
La Fe es el mejor refugio para quienes tienen que pasar por el proceso de superar el duelo de una pérdida de cualquier tipo y particularidad. La Fe nos da la fortaleza, sosiego y la serenidad necesaria para aligerar el dolor del duelo.
"La resurrección de Jesús no da sólo la certeza de la vida más allá de la muerte, sino que ilumina también el misterio mismo de la muerte de cada uno de nosotros. Si vivimos unidos a Jesús, fieles a Él, seremos capaces de afrontar con esperanza y serenidad incluso el paso de la muerte." (Papež František, generální audience 27. listopadu 2013).
neúprosně přijde. Jaká je to tedy prázdná marnost, soustředit svou existenci na tento život! Podívejte se, kolik lidí trpí. Pro někoho je bolestné ji opustit, protože končí, pro jiného, protože trvá, je nudná... V žádném případě není místo pro mylný pocit, který by ospravedlňoval náš přechod na zemi jako konec.
Tuto logiku musíme opustit a zakotvit v jiné logice: logice věčnosti. Je nutná úplná změna: vyprázdnění sebe sama, sebestředných motivů, které jsou zastaralé, abychom se znovu narodili v Kristu, který je věčný (...).Surco, 879)
No tengas miedo a la muerte. —Acéptala, desde ahora, generosamente..., cuando Dios quiera..., como Dios quiera..., donde Dios quiera. —No lo dudes: vendrá en el tiempo, en el lugar y del modo que más convenga..., enviada por tu Padre-Dios. —¡Bienvenida sea nuestra hermana la muerte! (Camino, 739).
Nadpřirozená vize! Klid! Mír! Dívejte se na věci, lidi a události... očima věčnosti!
Jakákoli zeď, která vám brání v cestě - i když je lidsky řečeno impozantní - jakmile skutečně pozvednete oči k nebi, je to maličkost!Kovárna, 996).
Volbou Vtělení, Ježíš Kristus quiso experimentar todo el sufrimiento humanamente posible para enseñarnos que el amor puede superar cualquier clase de dolor. Se puede superar el duelo mirando la vida de Jesús y siguiendo su huella.
Bolest je místem setkání mezi radostí z naděje a potřebou modlitby. Křesťané přijímají bolest v naději na budoucí radost. Jsou si plně vědomi svých limitů a spoléhají na pomoc, o kterou Boha prosí v modlitbě.
Utrpení je pouze součástí cesty, přechodným místem, nikdy není konečnou stanicí. Modlitba se tak stává důležitým momentem, v němž utrpení nachází svůj smysl a s Boží milostí se stává radostí.
Modlitba je zásadní podporou v procesu vyrovnávání se se ztrátou a jejího překonávání. Očišťující účinek modlitby se uskutečňuje proto, že pokaždé, když se člověk modlí, prožívá Boží milosrdenství a podělit se o své obavy a problémy.
Na této cestě však existují okamžiky, kdy zkušenost bolesti formuje život člověka. Nejde už o to, zda bolest přijmout, nebo odmítnout, ale naučit se vnímat utrpení jako součást vlastní existence a jako součást Božího plánu pro každého z nás.
Truchlení nad ztrátou milované osoby je přirozené a nevyhnutelné. Překonat ho však není snadné a někdy se z různých důvodů najdou lidé, kteří v tomto zármutku uvíznou. Z tohoto důvodu existuje mnoho katolických nadací, které nabízejí podporu a organizují skupiny, které pomáhají lidem po smrti blízké osoby vrátit se zpět do života a překonat ztrátu.
Abychom se mohli vyrovnat s bolestí ze zármutku, je třeba si uvědomit význam zármutku. duchovní doprovod v těchto těžkých chvílích. Neexistuje žádný univerzální recept, každý případ je jedinečný a specifický vzhledem k jeho zvláštnostem.
Říká se, že "bolest pochází z těla a utrpení z duše", ale je třeba pomáhat těm, kdo je doprovázejí, aby byli klidní a "smíření s Bohem", protože tak se "tento klid přenáší". Něco, co následně nějakým způsobem usnadní truchlení.
Když kněží mluví o lidech, kteří překonávají zármutek, zdůrazňují jedno slovo: naděje. Naděje jim pomáhá znovu se duchovně zařadit, znovu najít své místo, a to i v náboženské praxi, kterou možná opustili. Je třeba jim dát najevo, že Bůh jim neposlal bolest, kterou prožívají, ale že je miluje.
Papež František proto vyzývá: "Nepřestávejte mluvit s naším Pánem a jeho Matkou, Pannou Marií. Ona nám vždy pomáhá".
Bibliografie:
Katechismus katolické církve.
OpusDei.org
