Jeho poselství k šestému Světovému dni chudých je zdravou provokací, říká papež, ".aby nám pomohl zamyslet se nad naším způsobem života a nad mnoha nedostatky přítomného okamžiku.".
"Ještě před několika měsíci se svět vzpamatovával z pandemie a vykazoval známky hospodářského oživení, které by přineslo úlevu milionům lidí zbídačených ztrátou zaměstnání. Objevil se záblesk klidu, který, aniž by se zapomnělo na bolest ze ztráty blízkých, sliboval, že se konečně vrátíme k přímým mezilidským vztahům, k opětovnému navázání kontaktů bez omezení a zábran. A pak se na obzoru objevila nová katastrofa, která měla světu vnutit jiný scénář.
La guerra en Ucrania vino a agregarse a las guerras regionales que en estos años están trayendo muerte y destrucción..."
Také V současném kontextu konfliktů, nemocí a válek František připomíná příklad svatého Pavla, que organizó colectas, por ejemplo, en Corinto, para atender a los pobres de Jerusalén. Se refiere concretamente a las colectas de la misa del domingo. “Por indicación de Pablo, cada primer día de la semana recogían lo que habían logrado ahorrar y todos eran muy generosos”. También nosotros debemos serlo por el mismo motivo, como signo del amor que hemos recibido de Jesucristo. Es un signo que los cristianos siempre han realizado con alegría y sentido de responsabilidad, para que a ninguna hermana o hermano le falte lo necesario”, como atestigua ya san Justino (cf. Primera Apología, LXVII, 1-6).
Tedy papež nás nabádá, abychom neunaví se žít solidárně a vítatJako členové občanské společnosti udržujme živé volání po hodnotách svobody, odpovědnosti, bratrství a solidarity. A jako křesťané vždy nalézejme v lásce, víře a naději základ svého bytí a jednání." Tváří v tvář chudým je třeba se zříci rétoriky, lhostejnosti a zneužívání hmotných statků.. Nejedná se pouze o pomoc. Není to ani aktivismus: "není to... nezachraňuje aktivismus, ale upřímná a velkorysá pozornost. která mi umožňuje přistupovat k chudému člověku jako k bratru, který mi podává ruku, aby mi pomohl probudit se z letargie, do níž jsem upadl."
Proto papež dodává náročná slova ze své programové exhortace Evangelii gaudium: "Nikdo by neměl říkat, že se drží stranou od chudých, protože jeho životní volba vyžaduje věnovat více pozornosti jiným záležitostem. To je častá výmluva v akademických, obchodních, profesních a dokonce i církevních kruzích. [...] Nikdo nemůže být zproštěn péče o chudé a sociální spravedlnost." (n. 201).
"Kéž se tento 6. světový den chudých stane příležitostí k milosti, ke zpytování osobního i komunitního svědomí a k otázce, zda je chudoba Ježíše Krista naším věrným společníkem v životě."
Papež František, poselství k XXXIII. neděli všedního dne, 13. června 2022.
A římský biskup na závěr upozorňuje na dva velmi odlišné typy chudoby: ".je chudoba - hlad a bída -, která ponižuje a zabíjí, a je jiná chudoba, jeho chudoba - Kristova -, která nás osvobozuje a činí šťastnými.".
Je dítětem nespravedlnosti, vykořisťování, násilí a nespravedlivého rozdělování zdrojů. "Je to zoufalá chudoba, která nemá budoucnost, protože ji vnucuje kultura vyhazování, která nenabízí žádné vyhlídky ani východiska." Tato chudoba, která je často extrémní, se dotýká také "duchovního rozměru, který, ač často opomíjen, neexistuje nebo se s ním nepočítá".
La pobreza antropológica, se trata, en efecto, de un fenómeno por desgracia frecuente en la dinámica actual del beneficio sin el contrapeso –que debería ser lo primero y que no se opone al justo beneficio– del servicio a las personas.
A tato dynamika je neúprosná, jak popisuje Francis ve svém článku. poselství k 6. světovému dni chudýchKdyž je jediným zákonem výpočet zisku na konci dne, pak už neexistuje žádná brzda logiky vykořisťování lidí: ostatní jsou jen prostředky. Už neexistují spravedlivé mzdy, spravedlivá pracovní doba a vznikají nové formy otroctví, jimiž trpí lidé, kteří nemají jinou alternativu a musí tuto jedovatou nespravedlnost přijmout, aby získali minimum pro své živobytí."
Pokud jde o chudoba, která osvobozuje (ctnost odpoutanosti nebo dobrovolné chudoby), je plodem postoje odpoutanosti, který musí pěstovat každý křesťan.Naopak chudoba, která osvobozuje, je ta, která je nám předkládána jako zodpovědná volba odlehčit balast a zaměřit se na to podstatné.
Papež poznamenává, že dnes se mnozí snaží pečovat o ty nejmenší, nejslabší a nejchudší, protože to považují za svou vlastní potřebu. Je dalek toho, aby tento postoj kritizoval, ale oceňuje ho a zároveň oceňuje tuto výchovnou roli chudých vůči nám: "setkání s chudými nám umožňuje skoncovat s tolika úzkostmi a rozporuplnými obavami, dospět k tomu, co je v životě skutečně důležité a co nám nikdo nemůže ukrást: k pravé a bezplatné lásce. Chudí jsou ve skutečnosti spíše než předmětem naší almužny subjekty, které nám pomáhají osvobodit se od pout neklidu a povrchnosti."
Ramiro Pellitero Iglesias
Profesor pastorální teologie na Teologické fakultě Navarrské univerzity.
Publikováno v časopise "Církev a nová evangelizace".
