K tomuto dílu jsem se dostal poněkud neobvyklým způsobem: kurýrní služba mi ho omylem doručila na adresu mého bydliště. Potvrdila jsem si, že to byl omyl, když už jsem ji otevřela, prolistovala jsem ji, líbila se mi a dali mi ji jako dárek. A každý dar si zaslouží poděkování, které chci vyjádřit v těchto řádcích.
Jde o knihu náboženské poezie, vybroušené a dobře propracované dílo autora, který má na svém kontě několik cen za poezii, ačkoli se věnuje i vyprávění.
Jedná se o syntézu básnických forem, v níž nechybí kombinace tradičních a novějších strof. Nesouhlasím však s tím, že se nejedná o mystickou knihu, jak se píše v úvodu, protože autor má stát nohama pevně na zemi.
Ale měli je i velcí mystici, stejně jako světci z Karmelu, a poznali radosti a strasti každodenního života, i když jejich povoláním nebylo být kontemplativními dušemi v celách.
Když člověk stojí nohama pevně na zemi, je to příležitost k rozjímání o Kráse s velkým B, po pohledu na zázraky přírody, stopy božské existence. Je to úžas, vděčný úžas, který básníkovi umožňuje objevit Krásu.
Daniel Cotta Lobato (1974, Málaga) je španělský básník a prozaik.
Cotta se nejprve vrací k Bohu vesmíru, který je nejen Otcem, ale i Matkou, aby nás postupně přivedl ke Kristu, vtělenému Bohu.
Alumbramientos je nepřetržité díkůvzdání. Abychom mohli děkovat, musíme se nejprve nechat unést úžasem.Toho si náš svět příliš neváží, protože jeho racionalismus chce ovládat všechny procesy, vysvětlitelné i nevysvětlitelné.
Jak však říká Cotta, Bůh je samý zázrak a nekonečná radost. Z tohoto pohledu můžeme jistě chápat Kristův příkaz, abychom se stali jako děti, abychom vstoupili do nebeského království (Mt 18,3).Tentýž úryvek evangelia nám připomíná, že toto duchovní dětství je možné pouze skrze osobní obrácení.
Básník nazývá Boha mým Stvořitelem, Otcem a Vykupitelem. Modlitba z křesťanské tradice ho vede k tomu, aby zdůraznil, že Bůh se od světa neodvrátil. Bůh jednou přišel žít mezi lidi a stále přichází, zejména v eucharistii.
Proto, říká Cotta, je země stánkem, který střeží Boha. Navštívilo nás Slunce, které vychází z výšin, připomíná autor slovy Zachariášova chvalozpěvu (Lk 1, 67-69) a autor se opět nechává unášet oním nekonečným úžasem, přítomným v jeho poezii, aby připomněl, že Otec svěřil Kristu: "A ty budeš jeho andělem strážným"..
Údiv však neustává ani na jiných místech knihy, zejména nad tím, co Bůh učinil pro tohoto člověka, "o málo nižšího než andělé" (Ž 8,5), a stvořil ho ke svému obrazu a podobě. Jak říká Cotta, "abys mě stvořil, Pane, čerpal jsi inspiraci ze sebe. Pohlédl jsi dovnitř, vytáhl jsi ze mě Boha a oblékl jsi ho do mě." Básník věří v dobré zbožštění: "Já, Pane, jsem stvořen z Tebe. Pojďme společně tvořit vesmír!".
Mnoho společensko-politických systémů se snažilo a stále snaží vytvořit "nového člověka". Jak ukazuje historie, jsou předurčeny k neúspěchu. Naopak, Daniel Cotta k nám promlouvá v knize Alumbramientos del hombre nuevo, del hombre eterno (Nový člověk, věčný člověk).slovy G. K. Chestertona, který je obrazem Krista.
Ve spolupráci s:
Antonio R. Rubio Plo
Absolvent historie a práva
Mezinárodní spisovatel a analytik
@blogculturayfe / @arubioplo