Bohdan Luhovyi, 26 let, a Ihor Bazan, 24 let, jsou dva z osmi ukrajinských studentů, kteří se vzdělávají na Papežské univerzitě Svatého kříže. Mluví s námi o své bolesti a naději v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jsou seminaristy v baziliánské koleji svatého Josafata, řeckokatolického světce. Patří k řeckokatolické církve.
Je to smutné období pro všechny. V Evropě jsme doufali v jaro bez zdravotních problémů, masek a sociálního odstupu. Doufali jsme v nové období radosti a míru, ale čekalo nás něco strašlivého, co jsme si nikdy nedokázali představit, že by se v Evropě mohlo opakovat: válka. A krutá, nemilosrdná válka na východním okraji našeho kontinentu.
Záběry uprchlíků, kteří jsou se svými několika málo věcmi vysídleni tisíce kilometrů daleko, plačící děti, bomby ničící starobylé i moderní paláce, domy, auta, život. A sníh, který pokrývá zemi, je zraněný spálenými domy, stromy, životy a nadějemi.
A to je důvod, proč dnes, v Papežská univerzita Svatého kříže a po celém světě se modlíme. A navíc: vzhledem k Popeleční středě se univerzitní komunita rozhodla reagovat na výzvu papeže Františka a připojit se ke Dni půstu za mír.
Během mše svaté ve 12:45 v bazilice svatého Apolináře, na kterou byli pozváni studenti, učitelé a zaměstnanci školy, se modlili zejména za mír na Ukrajině v jednotě s celou církví.
A s námi jsou dva vzácní hosté: Bohdan Luhovyi, 26 let, narozený v Bolechově, a Ihor Bazan, 24 let, narozený v Ternopilu. Sdělují nám, co se děje v jejich zemi.
Musím přiznat, že je pro mě velmi šokující vás poznat... Jste oba velmi mladí, stejně jako mnoho vašich přátel, kteří na Ukrajině bojují v této absurdní válce. Studujete zde na Fakultě institucionální komunikace a právě teď jste zapojeni do další bitvy, a to komunikační, protože je to také válka komunikační a vy jste poprvé v Římě "komunikátory" situace, v níž se církev angažuje zejména v pomoci ukrajinskému obyvatelstvu.
Bohdan: Přesně tak, patříme do dvou různých diecézí řeckokatolické církve na Ukrajině. Narodil jsem se ve městě Bolechiv v západní části Ukrajiny, ale po škole jsem šest let studoval v semináři v Kyjevě. Když jsem dokončil studium, pracoval jsem a žil jeden rok v Kyjevě, v letech 2021-2022. Nyní tedy patřím do Kyjevské arcidiecéze a po studiích zde v Římě na fakultě komunikace se vrátím do své arcidiecéze.
Ihor: Narodil jsem se v Ternopilu, také na západní Ukrajině, a patřím do Lvovské arcidiecéze. Už šest měsíců jsem v Římě, studuji a musím vám říct, že teď je všechno velmi těžké... Neutekl jsem z války. Ale stále myslím na Ukrajinu a na své přátele, kteří bojují. Mám strach o svůj domov, o své lidi a o svou zemi. Skláním hlavu a kolena před Bohem..
Pokud jde o mě, mohu se jen modlit, říkat jim pravdu o situaci v zemi a hledat možnosti, jak materiálně a finančně podpořit lidi, kteří trpí, uprchlíky, oběti a jejich rodiny. Nyní jsem se zapojila do práce skupiny dobrovolníků tady v Římě a denně komunikuji s ukrajinskými teenagery, kteří trpí válkou, poskytuji jim psychologickou podporu, vyprávím jim příběhy, které jim pomáhají na válku příliš nemyslet, jak se chovat v různých situacích a zachovat klid.
Vím, že víra vám v této době velmi pomáhá.....
Bohdan: Ano, a díky Bohu je to něco, co mě provází od dětství. Když jsem byl malý, rodiče zjistili, že věřím v Boha a chci chodit do kostela. Od útlého věku jsem chodil do kostela, účastnil se liturgických bohoslužeb a šest let jsem také sloužil u oltáře. Proto jsem se po absolvování střední školy rozhodl studovat obor kněz v semináři řeckokatolické církve na Ukrajině.
Ihor: Narodil jsem se také v rodině, kde jsou křesťanské hodnoty na prvním místě, takže jsem od útlého věku chodil do kostela. Už v raném dětství jsem se velmi zajímal o náboženství.. Musím říct, že nejdůležitější roli v tom hrála moje prababička.. Rád jsem si s ní povídal a poslouchal ji. Vyprávěla mi o ukrajinských tradicích, o druhé světové válce, zpívala mi písně a naučila mě mnoho básní. Měl jsem ji moc rád.
Často jsem mu vyprávěl o svých plánech a o tom, co se děje v mém životě. Zemřela před třemi lety. Chtěla jsem si na ni uchovat vzpomínku, a tak jsem o své prababičce napsala knihu. Tam jsem shromáždil naše společné příběhy, historky z válečného období i z jejího každodenního života a mnoho dalšího.
Jak jsem však dospíval, už jsem neuvažoval o tom, že bych se stal knězem. Už jsem se o tom ani nezmiňoval. Začal jsem studovat na fakultě žurnalistiky a poté jsem pracoval jako hlasatel v křesťanském rádiu. Tam jsem začal studovat náboženství jiným způsobem. Začal jsem číst Bibli, studoval jsem detaily liturgie, obřady a další věci: byl to čas, kdy jsem přemýšlel o tom, proč věřím v Boha.
A být tady v Římě je sen, jedinečná příležitost, kterou jsem využil. Vzpomínám si, jak jsem se před několika lety modlil, abych přijel do Říma, abych se zde hodně naučil, nechal se formovat a získal nové zkušenosti, které budou základem mého budoucího i současného života.
Kolega, který se na Svatém kříži specializuje na ruské a ukrajinské jazyky, kultury a politiku, vysvětlil některé otázky týkající se války a příčin konfliktu. Co si o tom myslíte vy?
Bohdan: Podle mého názoru je Ukrajina mentalitou a hodnotami Rusku vzdálená, ale geograficky je mu blízká, a proto na Ukrajině často docházelo k násilí ze strany různých ruských režimů.
Naše hodnoty na Ukrajině jsou svoboda, demokracie, rovnost, hodnota a důstojnost lidského života.Odhodlání, pracovitost a láska ruského lidu k vlasti. V Rusku jsou však tyto pojmy velmi vágní a po celou dobu své historie využívalo sousední národy.
Navíc skutečnost, že v Rusku vládne absolutní monarcha, způsobuje, že se ruský lid silně identifikuje s postavou autokrata, kterým může být car nebo současný prezident. Jinými slovy, celý život žili v diktatuře.
Proto také v Rusku tak dobře funguje propaganda v oblasti informací, která zkresluje pravdu natolik, že naprostá většina obyvatelstva vidí lži pouze v televizi a do jednání svých vůdců nezasahuje.
V Rusku však v těchto dnech vychází do ulic mnoho lidí, aby demonstrovali proti válce, a to za cenu velkého nebezpečí. Byly zatčeny tisíce pokojných demonstrantů, kteří se stavěli proti invazi.
Bohdan: Ano, Rusové a celý svět se spojují proti této globální teroristické mentalitě.
Rusko totiž kvůli svým imperialistickým ambicím zaútočilo na Ukrajinu již v roce 2014, což vyvrcholilo anexí Krymu. Zdá se, že jejím cílem je obnovení Sovětského svazu a vytvoření jeho impéria ve východní Evropě. To je tedy něco, co se nyní děje na Ukrajině a bude se dít i v dalších zemích.
Ihor: Souhlasím s tím, co řekl Bohdan o manipulaci s masami. V Rusku vždy existovala tato forma manipulace jak vůči Rusům, tak vůči celému světu. Někdy se to podaří. Nyní se naštěstí Rusové a celý svět dozvěděli, co se děje a k jakému zabíjení dochází.
Rusko používá na Ukrajině silnou propagandu. Většina Ukrajinců žije touto propagandou už dlouho. Ruská vláda tvrdí, že nejsme národ, že samostatný stát Ukrajina neexistuje a nikdy neexistoval. Před šesti dny, kdy válka začala, však všichni Ukrajinci i celý svět viděli, že tomu tak není.
Ruské vlády dlouhodobě podporují na Ukrajině ruský jazyk. Proto všichni Ukrajinci rozumí rusky. Například jsem ji nikdy nestudoval, ale dobře jí rozumím a plynule jí mluvím. Proč? Protože jsem to od dětství slýchával v televizi.
V televizi se ukrajinština téměř nevyskytovala. V rádiu se mluvilo rusky, hrála se ruská hudba. Na náš jazyk se nebral ohled a pro nás to bylo hrozné.
Ihor Bazan je 24letý seminarista řeckokatolické církve a studuje institucionální komunikaci na Papežské univerzitě Svatého kříže.
"Jsem v Římě už šest měsíců, studuji a musím vám říct, že je to teď všechno velmi těžké. Z války jsem neutekl. Přesto jsem v myšlenkách na Ukrajině a u svých přátel, kteří bojují. Mám obavy o svůj domov, své lidi a svou zemi. Skláním hlavu a kolena před Bohem.
Vysvětluje, že ukrajinská řeckokatolická církev hrála od počátku křesťanství velmi důležitou roli při zachování a rozvoji kultury, víry a myšlení slovanských národů.
A také vidíme, že existuje rozdíl mezi východem a západem země.....
Ihor: To je tento případ. Západ Ukrajiny je více proukrajinský, tj. více si uvědomuje svou národní identitu, zatímco východ je pravým opakem. Tento problém sahá až do tragédie Holodomor.
Pro naše čtenáře, kteří o tom nevědí, vysvětlujeme, že Holodomor (ukrajinsky Голодомор a rusky Голодомор) byla jednou z největších genocid 20. století.
I kdybychom počítali s počtem obětí, mohla být největší, protože v letech 1932 až 1933 způsobila smrt milionů lidí. Termín pochází z ukrajinského výrazu moryty holodom (Морити гололодом), který je kombinací ukrajinských slov holod (hlad, hladomor) a moryty (zabít, vyhladovět, vyčerpat), přičemž spojení těchto dvou slov zdůrazňuje záměr někoho vyhladovět.
Ve druhé polovině 20. let se Stalin rozhodl zahájit proces radikální transformace ekonomické a sociální struktury sovětského státu s cílem založit plně regulovanou ekonomiku a společnost.
Ukrajina spolu s jižními ruskými územími u Černého moře nicméně po první světové válce potvrdila své zemědělské poslání a byla považována za obilnici Sovětského svazu. Byla totiž považována za obilnici Sovětského svazu. Přitom podle plánu režimu mělo být bohatství vytvořené v zemědělství zcela reinvestováno do průmyslu, nového motoru plánovaného hospodářství.
Proto Stalin nařídil, aby byla půda sjednocena do zemědělských družstev (Koljoz) nebo ve státních podnicích (Sovjoz), kteří byli povinni dodávat výrobky za cenu stanovenou státem. Aby byl proces plně dokončen, musela půda a veškerá výroba přejít pod kontrolu státu.
Vzhledem k dlouhé tradici individuálních zemědělských podniků na Ukrajině jsou drobní zemědělští podnikatelé (kulaci) tvořili nejsamostatnější složku místní sociální a ekonomické struktury a spolu se svými rolníky se nechtěli podřídit Stalinovu vnucování.
Diktátor nařídil velmi nátlakovou a násilnou akcí "kolektivizaci" a "...".deskulace"Zabrání půdy" na Ukrajině a v dalších regionech Sovětského svazu, které spočívalo v likvidaci soukromého vlastnictví a fyzické likvidaci nebo deportaci (na Sibiř a do arktických oblastí) milionů drobných rolníků.
Tato extrémní opatření byla přijata během "druhé revoluce" neboli "stalinské revoluce" v letech 1927-1928. V letech 1932-1933 pak byla zavedena vládní opatření, která měla přeživší obyvatelstvo srazit na kolena prostřednictvím "naprogramovaného" hladomoru, který ve stejném období zpustošil postižená území.
Ve skutečnosti, a tyto věty vyvolávají husí kůži, když si na ně dnes vzpomeneme tváří v tvář některým Putinovým výrokům, Stalin několikrát řekl: "Ukrajina je dnes hlavní otázkou, přičemž strana i samotný stát a jeho orgány politické policie republiky jsou zamořeny nacionalistickými agenty a polskými špiony. Riskujeme tak 'ztrátu Ukrajiny', Ukrajiny, která se naopak musí proměnit v bolševickou pevnost."
"K odstranění kulaci jako třída, politika omezování a vylučování jednotlivých skupin lidí nestačí. kulaci...] Je nutné zlomit odpor této třídy otevřeným bojem a zbavit ji ekonomických zdrojů její existence a rozvoje.
To vše je velmi dobře popsáno v kanadském filmu "Hořká sklizeň" z roku 2017.
Ihor: Přesně tak. Holodomor zabil asi 8 milionů Ukrajinců, kteří během stalinského režimu zemřeli hlady. Bylo to na východní Ukrajině. Po této velké tragédii Rusko do této části Ukrajiny přesunulo "etnické" Rusy, aby nahradili miliony hladovějících Ukrajinců.
To je typické pro revoluční, socialistické a komunistické režimy. Francouzští revolucionáři to udělali také ve Vandě, Sověti v Moldavsku a Gruzii (viz otázky Podněstří a Abcházie) a v Kazachstánu, Jugoslávci s Titem na Istrii...
Ihor: Ano, tragédie. Poté začalo období globální rusifikace. Tento problém postihuje Ukrajinu dodnes. Proto mohu říci, že propaganda Ruska, které je v tomto smyslu nejmocnější zemí světa, zafungovala. Rusko útočí na Ukrajinu, protože Putin prohlásil, že chce obnovit sovětské impérium, ale to se nikdy nestane. My Ukrajinci dobře víme, jak se žije v totalitním diktátorském režimu. Putinův režim se nijak neliší od toho Stalinova.
Vidíme to na dnešních zprávách. Vidíme, jak ruská armáda zabíjí děti, bombarduje školy a nemocnice, vypaluje továrny a jaderné elektrárny. Je to nelidské, je to zločin proti lidskosti. Jsme v 21. století a v Evropě: to se už nemůže stát!
Jsem si jistý, že Ukrajinci se s tím nebudou moci smířit: nechceme žít v zemi, která jen napadá a nerozvíjí se. Cíle Ukrajinců jsou opačné než Putinovy.
Nemyslím si, že to ostatní lidé plně chápou, protože nikdy nežili v takovém prostředí.
Není však spravedlivé, aby Ukrajina vždy trpěla, a proto žádáme o zvláštní pomoc.. Chceme žít jako Evropané, aniž bychom museli žít války dobývání cizích území a vyvražďování jiných národů kvůli politickým ambicím. Chceme být svobodní. A my prosíme svět, aby nás z této temnoty vysvobodil.
"Ukrajinská řeckokatolická církev byla vždy oporou naší identity. Proto ji ruské a sovětské úřady po mnoho let ničily."
Je to velmi silné svědectví, srdcervoucí slova, zvláště když si uvědomíte, že vaši přátelé a rodiny jsou v tuto chvíli na Ukrajině. Můžete nám o tom říci více?
Bohdan: V Kyjevě jsem dlouho žil a studoval, i když pocházím z jiného regionu, a mohu říci, že se toto město stalo mým domovem. Lidé jsou zde velmi přátelští a pohostinní. Mám odtamtud mnoho známých a přátel. Proto jim teď, v době války, často volám a píšu, jestli je všechno v pořádku, a mám velký strach o jejich bezpečí a životy. Ruská armáda nyní zabíjí civilisty, a jak slyšíte, snaží se proniknout do našich velkých měst, svrhnout demokratickou vládu a dosadit tam své loutky.
Ihor: Pocházím ze Lvova, moje město leží na západě země. Na Ukrajině je Lvov známý jako nejpatriotičtější město. Toto město je nejrozvinutějším kulturním centrem země, které nejlépe uchovává tradice a víru.
Díky Bohu je moje rodina prozatím v bezpečí. Od začátku války nebyly ve Lvově žádné bomby. Mají však obavy. Každý člověk má psychický stres.
A když už mluvíme o víře, jak důležitá je vaše církev, řeckokatolická církev (která je v jednotě s papežem a Římem), v dějinách Ukrajiny a jaká je její role v zemi?
Bohdan: Ukrajinská řeckokatolická církev sehrála velmi důležitou roli při zachování a rozvoji naší kultury, víry a myšlení slovanských národů od počátku křesťanství na Kyjevské Rusi.
Naše církev vždy byla a zůstává nezávislá na politické moci. Naproti tomu ruská pravoslavná církev je silně spjata s prezidentem, což někdy vede k cenzuře hlásání Božího slova.
Během pronásledování naší církve komunistickým režimem se lidé modlili v podzemí nebo v domech, potají. Kněží a biskupové byli vysvěceni tajně, protože komunistické úřady posílaly biskupy a kněze ukrajinské řeckokatolické církve na Sibiř nebo je střílely. Sovětský svaz a nyní i jeho nástupce, ruská vláda, považují naši církev za hrozbu pro svou diktaturu.
Něco podobného jsme zažili také v Rumunsku za Ceausescova režimu, kdy byla rumunská řeckokatolická církev nejvíce pronásledována státním komunismem a představovala skutečnou hrozbu pro identitu a specifičnost národa.
Ihor: Ano, ukrajinská řeckokatolická církev byla vždy oporou naší identity. Proto ji ruské a sovětské úřady po mnoho let ničily.
Jak řekl Bohdan, ukrajinská řeckokatolická církev zůstávala během sovětského režimu dlouho v podzemí. Kněží naší církve byli vězněni, mučeni a zabíjeni za to, že uznali Ukrajinu jako specifickou identitu a byli součástí katolické církve řeckého obřadu.
Jak můžeme my, a mám na mysli zejména čtenáře v Evropě a Latinské Americe, nějak pomoci ukrajinskému lidu?
Bohdan: Především modlitbou, protože jen Bůh může zvítězit nad zlem války. Kromě toho mohou čtenáři, pokud je to možné, pomoci prostřednictvím Apoštolského exarchátu v Itálii, který má na své facebookové stránce bankovní účet, kam je možné převést finanční prostředky. I v našich farnostech v Evropě a po celém světě sbíráme potraviny a další věci a posíláme je v kamionech do Polska a odtud na Ukrajinu.
Děkujeme každému z vás, a zejména nadaci CARF - Centro Academico Romano, že se k nám a našim lidem různými způsoby připojujete!
Ihor: Nejvýznamnější pomoc, která může přijít ze zahraničí, jsou veřejné demonstrace, modlitby a finanční pomoc, pokud je to možné. V mnoha zemích se také shromažďuje humanitární pomoc.
Například zde v Římě se tak děje již od prvního dne války. Mnoho Italů a Ukrajinců v Itálii podporuje, také zasláním nebo osobním předáním humanitární pomoci zde v Římě, ukrajinskou katedrálu sv. Sofie. Sám tam pracuji jako dobrovolník. Pomáhám třídit zboží a další věci a také nakládáme kamiony, které vozí humanitární pomoc na Ukrajinu.
Vás, přátelé ve Španělsku a Latinské Americe, upřímně prosím, abyste se modlili za to, aby násilí ve střední Evropě navždy skončilo. Společně zastavíme nepřítele světa.
Ne válce na Ukrajině! Ne válce!
Bohdanovi a Ihorovi patří velký dík za jejich silné svědectví. Na závěr sdělujeme našim čtenářům ve Španělsku, že mohou pomoci také prostřednictvím organizací Caritas a Aid to the Church in Need.
Co se týče nás, zde na Papežské univerzitě Svatého Kříže, můžeme jen díky práci našeho dobrodinciMusíme pokračovat v tom, co děláme, tedy vzdělávat naše studenty z celého světa o hodnotě míru a dialogu.
Náš vesmír je malý, protože zde, kde se kříží cesty mladých lidí z celého světa, vnímáme problémy a potřeby každého z nich, kteří nám vyprávějí své příběhy.
A díky nástrojům a studiu, které jim poskytujeme, se snažíme, aby byli schopni nejen komunikovat a vyhnout se tak konfliktům a válkám, jakým jsme svědky nyní, ale také aby byli schopni lidsky a duchovně obnovit budoucnost zemí rozvrácených násilím a hádkami mezi lidmi.
Bohdan Luhovyi, 26 let, se narodil ve městě Bolechiv. "Naše hodnoty na Ukrajině jsou svoboda, demokracie, rovnost, hodnota a důstojnost lidského života, tvrdá práce a láska k vlasti. V Rusku jsou však tyto pojmy velmi vágní a po celou dobu své historie využívalo sousední národy," vysvětluje.
Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovědnost za studentský sbor
Univerzita Svatého Kříže v Římě
