Moderátorem byl José Calderero, novinář. seminář v rámci dne otevřených dveří Účastníci měli možnost setkat se online s rektory obou seminářů podporovaných CARF: panem Juanem Alonsem Garcíou, rektorem Mezinárodní církevní koleje BIDASOA (Pamplona) a panem Javierem Canosou, rektorem CEI SEDES SAPIENTIAE v Římě.
K tomuto jedinečnému setkání v CARF se připojilo několik desítek dobrodinců. Calderero začal gratulací všechny matky za uspořádání tohoto semináře na Den matek. Mnoho seminaristů se zmiňuje o vlivu svých matek na jejich povolání.
Rektor Bidasoa, pan Juan Alonso na úvod svého projevu připomněl 32 let od vybudování semináře, jimiž prošlo více než tisíc seminaristů a bylo vysvěceno 600 kněží po celém světě.
"Kněz poskytuje útěchu uprostřed světa, zpřítomňuje Pána. Dnes se očekává, že kněží 4 okolíŘíkám vám: buďte blízko Bohu, blízko svému biskupovi, blízko kněžím své diecéze a blízko věřícím. Dobrodincům vzkazuji: kněze je neuvěřitelná investice".řekl Juan Alonso
Seminaristé, kteří vyprávěli své svědectví o CEI Bidasoa, byli: FRANCISCO JOSÉ LUCERO Diecéze Santiago (Guatemala); JOSE MIGUEL Nedeklarovaná diecéze (Čína). LAWRENCE KAWAGGA Diecéze Kasana-Luweero (Uganda), AXEL DAVID CASTILLO Diecéze Santa Rosa de Lima (Guatemala)JULY CÉSAR MORILLO Diecéze Cabimas (Venezuela) a MASAHIRO YUKI Diecéze Oita (Japonsko).
Toto je svědectví Lawrence Kawaggy z diecéze Kasana-Luweero (Uganda). (foto na obálce).
"Pocházím z katolické rodiny s dvanácti sourozenci. V roce 2002 otec zemřel a matka zůstala na rodinu sama.. Pomáhal jsem mu tím, že jsem ve městě prodával dříví a banánové listy. V týdnu a o víkendech jsem jezdil deset kilometrů z domu do města. V roce 2005 jsem jako ministrant objevil své povolání a od té doby jsem chtěl vstoupit do semináře, ale náklady byly příliš vysoké. Tak jsem šel studovat na protestantskou školu. Jednoho dne jsem požádal ředitele školy, aby umožnil katolickému knězi sloužit mši pro katolické studenty, a on mi vyhověl."
"O několik let později, v roce 2011, když jsem chtěl ještě vstoupit do semináře, mi jeden kněz finančně pomohl, abych mohl vstoupit. Měl jsem štěstí, že mi biskup spolu s dalšími lidmi pomohl vstoupit do vyššího semináře. Tam jsem studoval tři roky filozofii a pak dva roky teologii. Poté mě můj biskup poslal studovat na církevní školu v Bidasoa, abych mohl pokračovat ve studiu na Navarrské univerzitě. Jsem jediný z rodiny, kdo studoval na univerzitě, a moje matka je na to velmi pyšná. Děkuji CARF a všem dobrodincům, kteří nám pomáhají materiálně i modlitbami.
Francisco José Lucero řekl, že jeho povolání následovat Pána v kněžství přišlo, když mu bylo 27 let. "Měl jsem svůj život zařízený a to ve mně vyvolalo spoustu pochybností. Pak se rozhodl uchýlit k modlitbě růžence s audio nahrávkou a růžencem, který dostal na duchovních cvičeních. Jednoho dne ho sestra požádala, zda by jí mohl dát audio a růženec pro jejího přítele. Nejprve řekla ne. Pak se ale vzpamatoval a dal jí ho. "Po třech dnech mi sestra zavolala, že se její přítel začal modlit růženec a že je velmi šťastný. Dalo mi to velmi krásnou radost, která pochází od Boha."
Brzy poté mu sestra oznámila, že jeho přítel měl nehodu a zemřel. "Tato zpráva mě velmi zasáhla. Pochybnosti, které jsem měla o svém povolání, se rozptýlily, protože skutečnost, že jsem ten růženec krátce před svou smrtí odkázala přítelkyni své sestry, ve mně vyvolala pocit, že jsem nástrojem Božím. Malé ANO, které řekneme, se může proměnit v něco obrovského. Tři roky po této události jsem tady, v Bidasoa, s růžencem v ruce a s velkou důvěrou v Boha," říká Francisco José.
LawrenceČtěte více : "Když jsem byl mladý, jezdil jsem denně deset kilometrů prodávat dříví a banánové listy."
Julio Cesar Morillo, 33 let, je seminaristou diecéze Cabimas (Venezuela). Studuje na církevních univerzitách v Navaře a je rezidentem Mezinárodní církevní koleje Bidasoa. Dosáhl vrcholu svého profesního i osobního projektu, byl univerzitním profesorem, ale něco mu chybělo. "Začal jsem neustále hledat, co mi chybí, a Bůh ke mně začal promlouvat různými způsoby."
José Miguel je druhým dítětem v čínské rodině a narodil se v době, kdy vláda jeho země ještě přísně uplatňovala politiku jednoho dítěte. José Miguel nemůže být příliš přesný v detailech. Pochází z Číny, z diecéze, jejíž jméno raději neuvádí, aby se vyhnul problémům s úřady. Anonymita mu však umožňuje v první osobě promluvit proti strašlivé politice jednoho dítěte, která se v této asijské velmoci uplatňuje již příliš mnoho let.
Dobře to ví, protože José Miguel je druhým dítětem v čínské rodině a narodil se "v době, kdy vláda tento zákon ještě uplatňovala". Radost matky z toho, že v ní roste život, tak rychle vystřídal strach, že by se o tom mohla dozvědět vláda a ukončit život jejího druhého dítěte. Takže, tam byl a matka byla nucena mě potratit v nemocnici". Když čekala dítě, upnula se k modlitbě "a nabídla se Bohu, abych v budoucnu plnila jeho vůli". A stal se zázrak. "Objevil se neznámý lékař a pomohl mé matce porodit mě. José Calderero vypráví příběh v Alfa a Omega.
Axel vyrůstal v katolické rodině, účastnil se eucharistie a chodil do farní skupiny. Od útlého věku cítil Boží volání. Když mu bylo 14 let, zemřel mu otec a matka se starala o jeho čtyři sourozence. Je nejstarší. "Pánovo volání stále přicházelo, ale kvůli rodinné situaci jsem na něj nemohl odpovědět. Nakonec jsem ale na jeho výzvu dokázal odpovědět," říká.
Poté vstoupil do kněžského semináře Nanebevzetí Panny Marie. Pro jeho rodinu a komunitu to byl okamžik radosti. "Doufám, že se vrátím do své země a budu přispívat k evangelizaci komunit. Kdo spolupracuje na formaci budoucích kněží naší církve. Kdo pomáhá při formaci kněží a seminaristů, staví na jeho hrobě oltář".
Julio César je 33 let. Od mládí se účastní hnutí Encuentros Familiares de Venezuela, které propaguje rodinné hodnoty a odhodlání mladých lidí založit rodinu. "Založení rodiny je to, co jsem v životě plánoval," říká.
Pochází z rozvedeného manželství, vystudoval ropné inženýrství. "Matka mě podporovala ve studiu a já jsem mohl podporovat rodinu, abych se dostal dopředu. Dosáhl vrcholu svého profesního i osobního projektu, byl univerzitním profesorem, o čemž vždycky snil, ale něco mu chybělo.
"Začal jsem neustále hledat, co mi chybí, a Bůh ke mně začal promlouvat různými způsoby. Pomohl mi můj duchovní vůdce. Ale bála jsem se všeho vzdát: založení rodiny, studia, práce. Pak jsem si vzpomněl na citát svatého Jana Boska: Když jde o to, jít za svým povoláním, musíš být připraven obětovat všechno. Nyní se cítím šťastnější každý den.
Julio Cesar je vděčný všem, kteří mu pomáhají vykonávat jeho povolání. "Možnost vzdělávat se se seminaristy z různých kultur a získat vynikající teologickou formaci je na studiu v Bidasoa to nejlepší."
Masahiro pochází z nevěřící rodiny. Ve skutečnosti je stále jediným katolíkem ve své rodině. Když mu bylo 17 let, začal se zajímat o dějiny katolické církve, instituce, která byla podle jeho názoru napadána společností. O svém povolání vypráví v dalším článku, který zveřejnil časopis CARF.
Michael z Tanzanie bude spolu s dalšími třemi seminaristy 24. května v Římě vysvěcen na jáhna.
MICHAEL LUSATOz diecéze Bunda (Tanzanie) chtěl hovořit o významu starších lidí pro povolání mladých lidí. "Své povolání jsem objevil díky staršímu člověku, katechetovi v mé farnosti. Modlil se za to, abych se stal knězem. Na fotografii je s D. Javierem Canosou, rektorem církevní koleje Sedes Sapientiae v Římě.
Po svědectví seminaristů z Pamplony přišli na řadu seminaristé z Říma, všichni obyvatelé Mezinárodní církevní koleje Sedes Sapientiae a studenti Papežské univerzity Svatého kříže.
Otevřená směna Javier Canosa, rektor CEI Sede Sapientiae který vyzdvihl příležitost pro seminaristy "mít tuto blízkost s papežem, naslouchat jeho slovům, ale také ho blíže doprovázet a přinášet mu náklonnost, náklonnost a jednotu diecézí, z nichž pocházejí". Canosa také zdůraznil "univerzální smysl, který seminaristé získávají" díky studiu v mezinárodním centru, jako je Sede Sapientiae.
FEDERICO TORRESz diecéze San Roque (Argentina) vyprávěl o cestě, kterou s Boží pomocí urazil do semináře, zejména o eucharistii a zpovědi, svátosti, díky níž zakusil "pokoj, radost a společenství s Bohem a církví". Jeho farář, velmi blízký a známý člověk, byl tím, kdo mu pomohl přemýšlet o jeho kněžském životě. Jeho rodina ho vždy podporovala. Kromě toho v něm v mládí účast na setkáních k povolání v kněžském semináři jeho diecéze posílila touhu více se oddat Pánu. "Mým přáním je vést ostatní lidi blíže k Ježíši," říká.
JOSE SAMPIERI AGUILARz arcidiecéze Puebla de los Angeles (Mexiko) vyprávěl své svědectví o povolání:
"Jako mladý muž jsem se účastnil misií ve venkovských a domorodých oblastech, kde jsem vykonával humanitární a evangelizační práci. Když jsem poprvé přišel do velmi prosté kaple, kam kněz kvůli náročnosti oblasti chodil jednou nebo dvakrát za půl roku, uviděl jsem malou dřevěnou skříňku, která mi připadala jako svatostánek. Uvnitř byly eucharistické formuláře. To mě opravdu zarazilo. A moje první otázka zněla: Pane, co tu děláš v tak vzdáleném kontextu? A Pán mi odpověděl: "Co tady dělám, když jsem doma." A tak jsem se vrátil domů.
"Další událostí, která mě dojala, bylo, když misijní skupina mohla podat svaté přijímání s těmito posvěcenými formuláři jedné starší paní, které bylo 93 let a neměla rodinu, a která se chystala zemřít. Lékařská pomoc nepřišla včas, ale pomoc duše ano. O několik dní později zemřela. Pán si bere nástroje tam, kde je lék duše přednější než lék těla.
ALEJANDRO RANGEL JIMENEZPoděkoval dobrodincům za společné setkání a pozval je všechny na svůj ostrov Margarita, "který je rájem na zemi, který nám dal Bůh". Vždy se cítil Pánem požehnaný, ne však pro své zásluhy, ale proto, že mu byl velmi blízký. Jeho rodina zpočátku s mým povoláním nesouhlasila, zejména jeho matka, když odjela do Říma. "Ale loni v létě, po třech letech, kdy jsem neviděl jeho rodinu, jsem se s ní znovu setkal a teď nejenže nebyli spokojeni s mým povoláním, ale ještě mě oslavovali. Vždycky mě milovali a hýčkali, ale teď viděli, že povolání je také dar pro mou rodinu, a tak mi to řekli. To lidi zlomí. Pán mění životy.
MICHAEL LUSATODůležitost starších lidí pro povolání mladých lidí zdůraznila diecéze Bunda (Tanzanie). "Své povolání jsem objevil díky staršímu člověku, katechetovi v mé farnosti. Řekl mi, že se za mě modlí, abych se stal knězem. Když mi to řekl poprvé, nic jsem necítila. Podruhé jsem to pocítil znovu. Pak jsem se modlil novénu, abych se zeptal Pána, jestli mě volá, nebo jestli je to iluze. Na konci této novény jsem pocítila hlas Pána. Domnívám se, že starší lidé jsou velmi důležití, aby pomohli mladým lidem objevit jejich povolání.
JACOBO LAMA ABREUz diecéze Santo Domingo v Dominikánské republice byl dalším seminaristou, který se podělil o své svědectví. Vypráví to v jiném článek, vydává CARF.
Seminář uzavřel Edgardo Calvente, ředitel CARF Promotion. "CARF je soukromá nadace, která byla založena před více než 30 lety. Naším posláním je sloužit jako most mezi mnoha štědrými lidmi, kteří jsou ochotni různými způsoby podporovat semináře a kněze, a studijními středisky, kde se tito seminaristé a kněží vzdělávají v církevních vědách, které vysílají jejich biskupové. Někdy se stane, že někdo objeví své povolání, ale pokud nemá finanční prostředky na to, aby se mohl vzdělávat, je možná toto povolání ztraceno. Proto, to je slogan této kampaně, aby žádné povolání nebylo ztraceno. Hledáme 2 400 štědrých duší, které jsou ochotny darovat 150 eur, aby se v těchto seminářích mohlo vzdělávat 20 seminaristů z celého světa."
