Toto jméno jsem dostal od svých rodičů při svém narození a křtu: Angel Alberto Cepeda Pérez, moji rodiče jsou Angel Atilio Cepeda a Adriana del Carmen Pérez de Cepeda, kteří jsou manželé již 47 let, jejichž plodem jsou 4 děti (dvě ženy a dva muži): Wendy Niraida Cepeda Pérez (47), Angel Atilio Cepeda Pérez (45), Jeidy Nidet Cepeda Pérez (43) a konečně já (36), jehož jméno jsem již popsal na začátku tohoto odstavce. Pocházím ze San Francisca, obce San Francisco ve státě Zulia ve Venezuele, ačkoli jsem své dětství a mládí prožil v Casigua el Cubo, obci Jesús Maria Semprun ve státě Zulia, kde žijí moji rodiče, neboť právě v tomto městě byli vyhnáni, aby pracovali jako vychovatelé.

Vyrůstala jsem v katolické rodině, kde jsem prožila šťastné dětství v městečku Casigua el Cubo, kde jsem chodila do mateřské a základní školy, kde moje matka pracovala jako vychovatelka. Poté jsem pokračoval ve studiu na střední škole v instituci, kde můj otec pracoval jako učitel zeměpisu a bolivijské katedry. Na konci studia mi rodiče umožnili pokračovat v univerzitním studiu ve městě Maracaibo, které je hlavním městem státu Zulia.

Na druhou stranu jsem v dětství i v dospívání cítil potřebu pomáhat lidem, zejména těm, kteří se ocitli ve zvláštní situaci, a v devíti letech jsem ve farnosti Nejsvětější Trojice v Casigua el Cubo přistoupil k prvnímu svatému přijímání, V patnácti letech jsem složil biřmování pod rukama monsignora Ramira Diaze, který byl dříve farářem této farnosti a v té době byl jmenován biskupem apoštolského vikariátu Machiques, nyní diecéze Machiques. V dětství a dospívání jsem měl vždy blízko k misionářům oblátům Panny Marie Neposkvrněné. V této farnosti jsem také v době dospívání krátce sloužil jako katechetický asistent, aniž bych přestal obdivovat kněze a velkou práci, kterou každý z nich vykonával.

V roce 2003 jsem pak začal studovat na Univerzitě Dr. Rafaela Bellosa Chacína s cílem získat titul inženýra elektroniky v oboru telekomunikací. Rafaela Belloso Chacína s cílem získat titul inženýra elektroniky v oboru telekomunikací zmínit, nechal jsem si v procesu vzdělávání určité pauzy, protože jsem cítil, že mi ještě něco chybí, to mě plně nenaplňovalo, v této přestávce během studia jsem se rozhodl na chvíli pracovat, ale něco mi v životě stále chybělo, po nějaké době jsem se rozhodl pokračovat ve studiu, abych je dokončil v roce 2012, hned jsem začal pracovat u vlády státu Zulia po dobu 4 let, což mi posloužilo k lidskému a profesnímu růstu. V roce 2016 jsem se rozhodl tuto práci opustit a odejít do Caracasu, abych mohl vykonávat svou profesi a dále osobnostně růst, ale zároveň jsem se začal trochu sbližovat s církví.

V tomto smyslu jsem začal pomáhat jednomu knězi z arcidiecéze Caracas, který mě pověřil správou sociálních sítí farnosti Dobrého pastýře. Při této příležitosti jsem využil příležitosti svěřit se faráři se svými obavami o povolání ke kněžství a on mi navrhl, abych si udělal řadu cvičení, která by mě mohla přivést k opravdovému rozlišování, zda jsem Bohem povolán skrze kněžské povolání. Poté, co jsem provedl všechna tato rozlišování, mi otec řekl, že rozhodnutí říci Pánu ano je na mně: byl to pro mě těžký okamžik, ale prožil jsem ho s velkou radostí a rozhodl jsem se odpovědět na volání, které mi Bůh adresoval. Představil jsem se biskupovi diecéze El Vigia - San Carlos de Zulia, monsignorovi Juanu de Dios Peña Rojasovi, s dopisy, které mi doručil kněz farnosti, kde jsem vykonával službu, a Centru pro povolání arcidiecéze Caracas, a o několik dní později jsem dostal odpověď. Bylo mi však řečeno, že musím jít do semináře jiné diecéze, protože ta naše nemá vlastní seminář, a proto nás biskup musí posílat studovat do jiných diecézí. Byl jsem přijat do kněžského semináře svatého Tomáše Akvinského v diecézi San Cristóbal a tam jsem v letech 2017-2021 studoval propedeutiku a filozofii.

Poté mi byla nabídnuta možnost studovat teologii na Papežské univerzitě Santa Croce, kterou jsem s velkou radostí a vděčností přijal a kde v současné době studuji první semestr na Teologické fakultě: je to velká příležitost pro formaci budoucích pastýřů katolické církve, aby získali kvalitní vzdělání, jaké poskytuje tato univerzita, a je pro mě velkou radostí, že jsem na tuto příležitost velkoryse odpověděl, zejména vzhledem k obtížné situaci v mé zemi, v mé milované Venezuele.

V současné době zažívá Venezuela zejména sociálně-ekonomickou krizi způsobenou vládou, která zničila vzdělávací systém, ekonomický systém, výrobní systém a také ropný průmysl, hlavní zdroj příjmů národa, což způsobilo ekonomickou inflaci, která přivedla velkou část venezuelských rodin do naprosté chudoby a znemožnila mladým lidem volbu povolání - protože většina veřejných univerzit byla zničena - a rodinám s omezenými prostředky znemožnila přístup k soukromému vzdělání. 

Navíc je zde totalita, protože vláda ovládá celý soudní, volební a výkonný systém. V tomto smyslu neexistuje jiná spravedlnost než ta, kterou chce vláda uskutečnit. Na druhou stranu existuje také velké rozdělení opozičních politických stran, což zase neumožnilo vytvořit strategii, která by umožnila reagovat na národní problémy. 

Ještě více cítím radostnou vděčnost Bohu za to, že mě povolal, abych ho následoval, na což vždy s velkou radostí odpovím, abych sloužil církvi ve své zemi, která tolik trpí. A zvláště jsem vděčný dobrodincům CARF, Centro Academico Romano Foundation, kteří mi dávají možnost studovat na tak slavné univerzitě Svatého kříže.