- Jaká radost, že si s vámi, Pablo a Luisi, můžeme popovídat pro naše španělsky mluvící čtenáře... Také se mi líbí vaše videa a myslím, že jsou velmi užitečná pro evangelizaci a křesťanskou formaci mladých lidí. Víš, vždycky mě moc zajímalo, kdo stojí za těmi extrovertními kluky z tvého programu Catholic Stuff.....
Paul, (P): Tak jsme tady! Jsem bratr Pablo Fernández, Služebník Domova Matky. Je mi 26 let a jsem prostřední ze tří sourozenců. Moje matka je Němka a otec Španěl; ačkoli jsme se často stěhovali, většinu dětství a dospívání jsem strávil v Zaragoze. Musím přiznat, že rodina byla prvním prostředkem, který mi předal víru. V lůně své rodiny jsem se naučila modlit a přirozeně se vztahovat k Pánu a Panně Marii.
Můj otec se nám vždy snažil poskytnout to nejlepší prostředí pro duchovní růst. Za tímto účelem nám vždy usnadňoval účast na nesčetných katolických aktivitách s ostatními mladými lidmi. A přestože Měl jsem možnost účastnit se aktivit různých skutečností v církvi, jsou dvě, které poznamenaly mou osobní cestu víry zvláštním způsobem:. Opus Dei, jsem se setkal v roce 2002; a Matčin domov, který vstoupil do mého života v roce 2010. Díky těmto dvěma skutečnostem bylo celé mé dětství a dospívání plné hezkých chvil ve zdravém prostředí, obklopené skvělými lidmi.
Luis, (L): A já jsem Bratr Luis Escandell, Je mi 28 let a jsem třetí z pěti dětí. V mém případě jsem Španěl na obou stranách. Narodil jsem se a vyrůstal v Madridu až do svých 19 let, kdy jsem odpověděl na Pánovo volání a připojil se k naší komunitě. Několik lidí v mé rodině patří k Opus Dei nebo s ním udržuje pravidelný vztah a také já jsem se tak v dětství formoval ve víře. S velkou láskou vzpomínám na spoustu aktivit, které jsme dělali s klubem Llambria, na formační kroužky, výlety, letní tábory... Z knihy Cesta jsem se naučil modlit a také mi velmi pomohla naučit se modlit. v Opus Dei, kde jsem poprvé pocítil Boží hlas. který mě vyzval, abych ho sledoval blíže (ale o tom si povíme později).
- S těmito kořeny v Opus Dei jste oba našli zvláštní povolání v rámci reality Služebníků Domova Matky, malé, ale již s velkou cestou svatosti: co je pro něj charakteristické?
P: Naše komunita se zrodila během pontifikátu Svatý Jan Pavel II, a velká část našeho charismatu odpovídá právě zájmům tohoto velkého světce. Naším posláním v církvi je: obrana eucharistie, obrana cti naší Matky, zejména v privilegiu jejího panenství, a získávání mladých lidí pro Ježíše Krista.
Jako kněží nebo aspiranti na kněžství se snažíme uskutečnit slova Jana Pavla II: "Mše svatá je naprostým středem mého života a celého mého dne". Ve svátostném uskutečňování Kristovy oběti se snažíme každý den spolu s ním, knězem a obětí, obětovat Otci za spásu lidstva.
L: Stejně jako svatý Jan Pavel II. se i Domov Matky Boží cítí být místem pokoje. zcela patří Panně Marii, totus tuus, kterou si vybrala. A protože jsme se narodili u hrobu svatého Petra, chceme mu zůstat věrní. Jedině v něm máme záruku pravdy. Jeho Magisterium pro nás není něčím, co omezuje naši svobodu, ale světelným majákem, který svítí uprostřed zmatku, jenž nás obklopuje, jistou cestou, která nás vede k Pravdě.
- Skvělé! A jak jste pocítili povolání být součástí této reality a být kněžími?
P: V mém případě neexistoval žádný konkrétní okamžik, kdy jsem jasně objevil své povolání. Bylo to spíše postupné, příběh protkaný mnoha drobnými milostmi. Můj otec nám vždy zdůrazňoval, jak je důležité následovat své povolání, následovat Boží vůli. Vyrůstal jsem s jasným vědomím, že Bůh nás k něčemu stvořil a že můžeme být šťastní a dosáhnout naplnění, svatosti, jen když budeme následovat Boží plán. Při tomto hledání se kněžství objevilo jako možnost hned od mého prvního svatého přijímání. Mám tu milost, že jsem měl ve své blízkosti dobré kněze, kněze milující Pána a své povolání. Tento dobrý příklad způsobil, že mě kněžství nějakým způsobem přitahovalo už od útlého věku. Rád bych také využil této příležitosti a poděkoval Colegio de Fomento Montearagón a centru mládeže Obra Jumara v Zaragoze za veškerou pomoc, kterou mi poskytli při mé lidské a duchovní formaci na této cestě víry.
Ale i když je pravda, že myšlenka kněžství byla v mém životě vždy přítomná, nebyla vždy přítomná stejným způsobem. V tomto procesu docházelo k jeho vzestupům a pádům: nešlo o nepřetržitý vzestupný proces, ale byly chvíle, kdy byl v popředí, a jiné, kdy byl v dvanácté rovině. Nicméně, tam jsem to nějakým způsobem obešel. Ale od chvíle, kdy jsem se rozhodl na pouti do Fatimy, až do ukončení druhého ročníku maturity to bylo jako překážková dráha. Ďábel mi to nechtěl usnadnit a vymýšlel tisíce výmluv, abych neudělal to, o co mě Pán žádal.
"Právě v tichu se Bůh dotýká srdcí a proměňuje je. Všechny naše aktivity (rekolekce, tábory, poutě, výjezdní zasedání, využívání médií atd.) jsou zaměřeny na toto setkání.".
- ...Jako Airbus...
P: Samozřejmě! Jedním z největších rozptýlení pak byla nabídka na pracovní stáž, kterou jsem dostal od letecké společnosti Airbus. Pravdou je, že když se začalo s Airbusem, nedoufal jsem, že se to podaří. Trochu bezmyšlenkovitě jsem se přihlásil a, zkrátka, nakonec jsem byl zařazen mezi studenty, které si společnost vybrala. Vybraní uchazeči by měli nejen zaplacené inženýrské studium v Německu, ale také by po dobu studia dostávali měsíční plat. Poté bylo zaručeno stálé místo s vysokým platem. A tady jsem, sedmnáctiletý, bez jediného klacku ve vodě, se zajištěnou budoucností. Co dělat? Chci zdůraznit, že v té době nebylo na výběr mezi Airbusem a kněžstvem. Co když jsem na konci roku zjistil, že Bůh po mně nechce, abych byl knězem? Co když mě volá, abych byl inženýrem? Přijal jsem ji k modlitbě a viděl jsem, že je to pokušení. Tak jsem se odhodlal ke skoku víry a Pán mě podržel.
Nakonec jsem mohl po prázdninách druhého ročníku střední školy odjet ke služebníkům a tam jsem dostal poslední doteky, abych se zcela otevřel Boží vůli. Všechny ty drobné milosti, které jsem o povolání dostával tolik let, se mi staly zcela jasnými. Dílky skládačky do sebe dokonale zapadly a obraz se vyjasnil. 1. listopadu 2014 jsem vstoupil jako služebník do Domu matek a dobrodružství začalo.
- A ty, Luisi?
L: Moje první vzpomínka na Boží povolání ke kněžství sahá až do mých 14 let. V té době jsem studoval na škole Fomento El Prado v Madridu a díky intenzivnímu duchovnímu životu jsem byl velmi otevřený tomu, co ode mě Bůh chtěl. Když nám jednou promítali krátké video o kněžství a já slyšel Pánova slova Petrovi: "Od nynějška budeš rybářem lidí" (Lk 5,10), probudilo to ve mně takovou touhu zcela se odevzdat Bohu, že jsem z promítací místnosti odcházel a skákal radostí: "Budu knězem!
První nadšení však brzy pohaslo, když jsem nastoupil na maturitní obor na jiné škole. Na jedné straně mi náročnost studia způsobila nervovou nevyrovnanost, která se opakovaně projevovala dlouhými bezesnými nocemi, a na druhé straně mě špatná přátelství přivedla do kontaktu s temným světem heavy metal, v němž jsem objevil nový ideál štěstí, zcela odlišný od toho, kterému mě učili v dětství a který se občas zdál naplňovat všechny mé touhy.
Křesťanství, které jsem vyznával jako dítě, jsem považoval za velkou lež, která pod příslibem budoucí věčné blaženosti skrývala hořkost neustálého odříkání, jež Bůh vyžadoval. Zvláštní je, že jsem nikdy, alespoň výslovně, nepopíral existenci Boha, ale představoval jsem si ho jako nevrlého starce, který nějakým způsobem rád maří iluze ubohých smrtelníků. Jediným způsobem, jak být šťastný, bylo tedy co nejvíce odporovat Bohu ve všem. Všechno, co jsem do té doby prožil, byla jen fantazie, promarněný život.
Díky Bohu, i v těch nejhorších dobách jsem měl ještě trochu rozumu a tento projekt rozchodu s mým dosavadním křesťanským životem se ukázal být obtížnější, než jsem si původně myslel. Čím více jsem se nořil do hříchu, tím více mě přemáhal strašný pocit nespokojenosti. která se postupně zvrhávala, až jsem se sám sobě zhnusil. Z té otázky, na kterou jsem si předtím dokázal odpovědět ve vší jednoduchosti, se mi zatočila hlava: kdo jsem, kus masa, který kráčí od bídy k bídě vstříc absolutní nicotě, protože po smrti už nic není. Ta představa mě vyděsila. Něco ve mně, ta část mého dětství, která ještě přežila, to odmítala přijmout: "Musí být něco jiného!" Čas od času jsem se obracela k Pánu a volala celou svou bytostí: "Bože, jestli jsi tam, vezmi mě z téhle situace!!!". Odpověď přišla zcela prozřetelně o Vánocích 2013-14.
- ...A vy jste mi říkal, že pocházíte z filozofické rodiny...
L: Správně! Můj otec, José Escandell, je filozof. V mé rodině je velká filozofická tradice: můj dědeček Antonio Millán-Puelles byl také filozof, stejně jako můj strýc Tomás Melendo a mnoho dalších. V té době pozvali služebníci Domu Matky mého otce, aby pro ně uspořádal sérii soukromých kurzů filozofie, a on chtěl vzít s sebou některé ze svých dětí, včetně mě. Ačkoli jsem byl naladěn proti Bohu, neměl jsem nic proti těm, kdo žijí víru, a tak jsem se k nim bez odporu připojil. Radost, kterou jsem viděl ve Služebnících, otřásla celou tou absurdní směsicí teorií, které utvářely můj život, jako výstřel z děla mířícího na slaměnou chýši. Tito muži, ačkoli se zřekli všeho, co svět považuje za žádoucí, vyzařovali klid, který nebyl z tohoto světa, zatímco já jsem se na sebe mohl dívat jen s hanbou. "Co kdybych udělal chybu," pomyslel jsem si.
Jakmile jsem se vrátil domů, ponořil jsem se do četby knihy, kterou mi dali služebníci a v níž vyprávěli některá svědectví o svém obrácení. To byla poslední rána. Vzpomínám si, jak jsem se jednoho dne unaveně zeptal sám sebe: "Kdybych připustil, že je to pravda, byl bych ochoten obětovat všechno, dokonce i svůj život, abych byl věrný?" Okamžitě jsem si uvědomil, že jsem předtím nehledal pravdu, ale únik od reality, od sebe a od Boha, a že jsem nikdy nebyl tak šťastný, jako když jsem byl v pokoji s Pánem. Mohl bych teď odpovědět na to volání, které jsem cítil ve čtrnácti letech, jako by se nic nestalo? Jistě, Bůh není jako lidé, který by byl schopen držet zášť, ale zachovává svůj plán lásky k nám, i když jsme ho zapřeli: "Hospodin přísahal a nelituje, ty jsi věčný kněz" (Ž 110,4).
Zbývalo jen zjistit, kde mě Bůh chce mít. Toho léta jsem se vydal se služebníky a dalšími mladými lidmi na pouť do Irska s úmyslem otevřít se Bohu. V mariánské svatyni v Knocku mi Pán konečně ukázal, kam patřím: do Domu Matky. Můj vstup jako služebníka se uskutečnil 1. prosince, na slavnost Všech svatých, spolu s br.Pavlem.
"Kněz - ať už je jím kdokoli - je vždy druhým Kristem (Cesta, 66); nebo, jak říká kurát z Arsu, je láskou Srdce Ježíšova na zemi. Jsou to osoby vyvolené Pánem, aby slavily svátosti, a tak udržovaly jeho přítomnost mezi námi až do konce světa."
- Na jaké potřeby církve reagují služebníci mateřského domu? Ve skutečnosti víme, že vás následuje mnoho mladých lidí.
L: Jak jsme již naznačili, získávání mladých lidí pro Ježíše Krista je naším třetím posláním v církvi. Svatý Jan Pavel II. ve svém dopise mladým lidem potvrzuje, že mládí je časem velkých otázek, jako je ta o bohatém mladíkovi: Co mám dělat, abych dosáhl věčného života? Co mám dělat, aby můj život měl plnou hodnotu a plný smysl? Jedině Pán může nabídnout plně uspokojivou odpověď, která dokáže obsáhnout a zapojit celý život.
Láska je náročná, žádá všechno, nespokojí se s polovičatostí. U mladých lidí se tato touha po lásce projevuje obzvlášť intenzivně. Požádejte mladého muže o něco, a on vám nedá nic; požádejte ho o hodně, a on vám dá málo; požádejte ho o všechno, a on vám dá víc, než si dokážete představit. Mladí lidé chtějí velké ideály, za které stojí za to položit život. Možná, aniž by to uměli vyjádřit slovy, cítí, že jejich osud přesahuje pouhou dočasnost, že nestačí mít se tady dole dobře: byli jsme stvořeni pro velikost, pro nebe.
Jsme však vystaveni neustálé palbě podnětů a okamžitých požitků, které mladí lidé s tak slabou vůlí jen těžko zvládají. Je třeba jim pomoci překonat průměrnost a zbabělost tím, že je postavíme před Pána a přivedeme je k osobnímu setkání s Bohem prostřednictvím modlitby. Teprve když uslyší hlas Pána, který je volá ke společenství se sebou samým, najdou odvahu vyjít ze sebe a vydat se na cestu. Právě o tom je vítězství: přivést je do Boží přítomnosti.
Právě v tichu se Bůh dotýká srdcí a proměňuje je. Všechny naše aktivity (rekolekce, tábory, poutě, výjezdní zasedání, využívání médií atd.) jsou zaměřeny na toto setkání.
V Domově Matky Boží si dobře uvědomujeme, že naším posláním není získávat mladé lidi pro sebe, shromažďovat lidi, kteří by nás následovali jako skupina fanoušků, nebo něco podobného, ale pro Pána. V míře, v jaké je služebník Domova Matky naplněn Bohem, se jeho existence stává světlem pro všechny lidi, zejména pro mladé.
- Katolické věci Je to skvělý program, stejně jako všechna školení a evangelizační iniciativy: na koho se konkrétně zaměřujete?
P: Katolické věci nemají jiný cíl než přivést duše blíže k Bohu. Ježíš nám řekl: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium" (Mk 16,15). Jak říká Benedikt XVI., internet je šestým kontinentem pro evangelizaci a podle slov svatého Pavla VI. jsou média novou kazatelnou, ze které musí církev oslovovat svět. Chceme využít dnešní sítě k tomu, abychom přivedli duše k Bohu, který jediný může naplnit naše životy a splnit naše nejhlubší touhy.
Série Catholic Stuff je určen všem mladým lidem, kteří se považují za věřící, ale svou víru příliš nepraktikují. a zůstat jen u jeho nejzákladnějších aspektů. Ale také všem těm, kteří při praktikování své víry chtějí jít hlouběji do jejího nitra. Domníváme se, že program může být užitečný i pro katechety, kteří potřebují inovativní a zábavné prostředky pro svou apoštolskou práci.
Projekt jsme začali, aniž bychom přesně věděli, do čeho se pouštíme, jen s přesvědčením, že to chce Bůh. Když si na YouTube vyhledáte videa s katolickým obsahem, padne vám duše k nohám, když vidíte kvalitu formátu: Kde najdete video, které hlásá pravdu evangelia jazykem mládeže? S tímto vědomím jsme se začali postupně učit, jak používat programy potřebné pro evangelizaci ve filmovém stylu.
Klíčové ovšem je, abychom říkali pravdu bez příkras. Lidé v hloubi duše hledají pravdu a jsou schopni ji rozpoznat, i když ji třeba nepřijímají. Mluvíme o Pravdě, kterou je Kristus. Je klíčem k našemu úspěchu. Kromě toho se snažíme k tématům přistupovat s humorem a mladistvým způsobem, s hovorovými výrazy a vtipy, aby nevznikl typický dojem, že víra je "nudná". Bůh není nudný!
- Luisi, otázka především pro tebe: proč jste si ty a několik otců a bratří služebníků vybrali právě Papežskou univerzitu Svatého Kříže?
L: Služebníci Domova Matky Boží již několik let provádějí svá studia v oblasti. Papežská univerzita Svatého kříže za kvalitu nabízené formace a prostředí, ve kterém probíhá. Dnešní svět klade na uchazeče o kněžství velké nároky. intelektuální přísnost schopná integrovat rozum a víru. abychom mohli, jak říká svatý Petr, "dát odpověď každému, kdo se vás ptá na důvod vaší naděje" (1 Petr 3,15). Chceme porozumět, abychom mohli žít svou víru stále hlouběji a zároveň být odvážnými svědky Krista ve společnosti, která žízní po pravdě.
Další zvláštností vzdělávání na této univerzitě je soulad mezi intelektuálním a profesním životem na jedné straně a duchovní formací na straně druhé. Profesoři jsou nejen erudovaní, ale je z nich cítit existenciální osvojení toho, o čem mluví, což je přesvědčivé a povzbudivé, neboť nám zprostředkovávají jistotu, že naše víra není odtržená od světské reality, ale že osvětluje každý aspekt našeho života a posouvá ho k jeho plnému uskutečnění.
A konečně, přítomnost studentů různých národností je velmi obohacující. Tím se nám otevírá univerzalita katolické církve, rozšiřovat naše obzory za hranice regionu, ze kterého pocházíme, a sdílet naši víru s jinými kulturami a způsoby prožívání setkání s Pánem.
"Naším posláním v církvi je: obrana eucharistie, obrana cti naší Matky, zejména v privilegiu jejího panenství, a získávání mladých lidí pro Ježíše Krista.".
- Vím, že přestože jste velmi mladou skutečností, máte ve služebnících již mnoho svědků svatosti...
P: Ano, zejména Sestra Clare Crockettová, o jehož životě vypráví tento film.
Byla to dívka s velkým uměleckým talentem, krásným hlasem, atraktivním fyzickým vzhledem a ohromující osobností. Už v patnácti letech ji najali jako moderátorku pro televizi pro mládež Channel 4 - jednu z největších ve Velké Británii - a v sedmnácti ji oslovila americká stanice Nickelodeon. Prožívala však takovou prázdnotu, že si uvědomila, že její život nemá smysl, pokud ho nedá Ježíši Kristu. Nezastavily ji ani prosby rodiny, ani sliby jejího manažera. Dne 11. srpna 2001 odevzdala svůj život Bohu jako služebnice Domova matek a stala se stále poddajnějším nástrojem v rukou Pána.
Sestra Klára často používala jeden obraz, který jí pomáhal každý den svěřovat svůj život do Božích rukou. Byl to obraz prázdného šeku. Každý den jsem Pánu nabízel bianko šek, aby ho mohl požádat o cokoli chce. 16. dubna 2016 ukončilo její život a život dalších pěti mladých aspirantů zemětřesení v Ekvádoru, kde léta sloužila.
K našemu překvapení se zpráva o smrti sestry Kláry začala okamžitě šířit v různých prostředcích sociální komunikace po celém světě. Začali jsme dostávat mnoho zpráv o blízkosti a podpoře, ale především mnoho svědectví od lidí, kteří se po vyslechnutí jejího příběhu cítili pohnuti vrátit se k častému přijímání svátostí nebo intenzivněji žít svou víru. V současné době má jeho dokument na YouTube více než 3 500 000 zhlédnutí ve španělštině a 2 000 000 v angličtině.
L: Rád bych také zmínil P. Henry Kowalczyk Spojených států.
Věnoval se také službě Bohu a duším, zejména nemocným. Sám byl epileptik a v pozdějších letech trpěl častými krizemi, které stále více snižovaly jeho zdraví a apoštolskou pohyblivost, ale uměl vše nést tak úzce spojený s Pánem, že na nás všechny zanechal dojem.
Když ve Španělsku začala pandemie koronaviru, klášter bosých karmelitánů v Ampostě (Tarragona) požádal o kaplana a otec Henry se přihlásil. Ráno 15. dubna 2020 dostal při mytí další epileptický záchvat a udeřil se hlavou o vanu, což způsobilo jeho okamžitou smrt. Podle samotných karmelitánských matek v jeho posledních dnech "Byl šťastný a ve svých homiliích mluvil o nebi."
Oba dva jsou nejen příkladem pro nás, služebníky, ale jejich životní svědectví putuje po celém světě a přináší nesmírné dobro lidem všech věkových kategorií a stavů. Doporučujeme vám vyhledat si o nich více informací na internetu.
- Jak silná! Osobně jsem se díval na videa a filmy obou na YouTube a byl jsem velmi nadšený. A doporučuji je i našim čtenářům.
A my také... A ještě něco bychom chtěli říci dobrodincům Nadace CARF a všem čtenářům a dobrodincům ve Španělsku a na celém světě: V Mt 10,42 čteme: "Kdo dá byť jen pohár čerstvé vody napít jednomu z těchto maličkých, jen proto, že je mým učedníkem, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." (Mt 10,42). Jestliže Pán odmění i pohár čerstvé vody darovaný v jeho jménu, o co více odmění pomoc lidem, kteří mu pomáhají. formace kněze!
"Kněz - ať už je to kdokoli - je vždycky jiný Kristus" (Cesta, 66); nebo, jak říká kurát z Arsu, je to lásku Srdce Ježíšova na zemi. Jsou to lidé, které si Pán vyvolil, aby slavili svátosti, a tak udržovali jeho přítomnost mezi námi až do konce světa. Dalo by se říci, že jde o difúzní nebo expanzivní volbu. Vybírá si kněze, aby oslovil celé společenství a živil ho eucharistií, aby odpouštěl hříchy skrze zpověď, aby dával nový život skrze křest, aby byl přítomen v důležitých okamžicích našeho života, aby nás doprovázel, aby nás povzbuzoval.....
Pomáhat při výchově kněze znamená přispívat k dobru celého Božího lidu. Dnes je více než kdy jindy zapotřebí dobře vyškolených kněží na všech úrovních a umožnit jim to v dobrých studijních střediscích je obrovskou pomocí. Mohu jen poděkovat a povzbudit dárce, aby pokračovali ve spolupráci, která je pro nás tak důležitá.
Gerardo Ferrara,
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovídá za studenty Papežské univerzity Svatého kříže v Římě.
