Ačkoli je zármutek jednou z nejčastějších životních zkušeností, nejsme na něj vždy připraveni a neustále se musíme učit a přizpůsobovat novým okolnostem. Smutek se netýká jen smrti. Smutek je emoce nebo různé emoce, které lidské bytosti prožívají, když zažijí ztrátu jakéhokoli druhu.

Na bolest ze ztráty nejsou žádní "odborníci", vždy má svůj originální rozměr: ve způsobu, jakým se projevuje, v jejích příčinách a v různých reakcích, které vyvolává. Mnohokrát se nám stává, že hluboce trpíme z důvodů a příčin, které jsme nikdy nečekali.

Svatý otec Jan Pavel II.Lidské utrpení vzbuzuje soucit, ale také respekt a svým způsobem i strach. Je v něm totiž obsažena velikost specifického tajemství [...] člověk je ve svém utrpení neuchopitelným tajemstvím".

Tato lidská zkušenost nás vede k tomu, že hledáme pomoc u druhých a nabízíme jim na oplátku svou podporu. Zkušenost překonání zármutkunás učí věnovat více pozornosti druhým, kteří trpí. Zkušenost bolesti dělá rozdíl mezi zralým člověkem, který se dokáže vyrovnat s překážkami a obtížnými situacemi, a člověkem, který je unášen a pohlcován vlastními silami.

Křesťanská víra jako podpora při ztrátě blízkých

Víra je nejlepším útočištěm pro ty, kdo musí projít procesem truchlení nad ztrátou jakéhokoli druhu a v jakémkoli konkrétním případě. Víra nám dodává sílu, klid a vyrovnanost, které jsou potřebné ke zmírnění bolesti ze zármutku.

Překonání ztráty s klidem

"Ježíšovo vzkříšení nejenže dává jistotu života po smrti, ale také osvětluje samotné tajemství smrti pro každého z nás. Pokud žijeme spojeni s Ježíšem, věrni jemu, budeme schopni čelit i přechodu smrti s nadějí a klidem." (Papež František, generální audience 27. listopadu 2013).

Překonání ztráty s nadějí

neúprosně přijde. Jaká je to tedy prázdná marnost, soustředit svou existenci na tento život! Podívejte se, kolik lidí trpí. Pro někoho je bolestné ji opustit, protože končí, pro jiného, protože trvá, je nudná... V žádném případě není místo pro mylný pocit, který by ospravedlňoval náš přechod na zemi jako konec.
Tuto logiku musíme opustit a zakotvit v jiné logice: logice věčnosti. Je nutná úplná změna: vyprázdnění sebe sama, sebestředných motivů, které jsou zastaralé, abychom se znovu narodili v Kristu, který je věčný (...).Surco, 879)

Překonání ztráty bez strachu ze smrti

Nebojte se smrti. -Přijímejte ji od nynějška velkoryse..., když Bůh chce..., jak Bůh chce..., kdekoli Bůh chce. -Nepochybujte o ní: přijde v čase, na místě a způsobem, který vám nejlépe vyhovuje..., seslaná vaším Otcem-Bohem. -Vítejte u naší sestry smrti! (Camino, 739).

Překonání ztráty s pohledem upřeným do nebe

Nadpřirozená vize! Klid! Mír! Dívejte se na věci, lidi a události... očima věčnosti!
Jakákoli zeď, která vám brání v cestě - i když je lidsky řečeno impozantní - jakmile skutečně pozvednete oči k nebi, je to maličkost!Kovárna, 996).

Bolest a láska

Volbou Vtělení, Ježíš Kristus Chtěl prožít všechno utrpení, které je v lidských silách, aby nás naučil, že láska může překonat jakoukoli bolest. Zármutek lze překonat, když se podíváme na Ježíšův život a půjdeme v jeho stopách.

Bolest je místem setkání mezi radostí z naděje a potřebou modlitby. Křesťané přijímají bolest v naději na budoucí radost. Jsou si plně vědomi svých limitů a spoléhají na pomoc, o kterou Boha prosí v modlitbě.

Utrpení je pouze součástí cesty, přechodným místem, nikdy není konečnou stanicí. Modlitba se tak stává důležitým momentem, v němž utrpení nachází svůj smysl a s Boží milostí se stává radostí.

Modlitba je zásadní podporou v procesu vyrovnávání se se ztrátou a jejího překonávání. Očišťující účinek modlitby se uskutečňuje proto, že pokaždé, když se člověk modlí, prožívá Boží milosrdenství a podělit se o své obavy a problémy.

Na této cestě však existují okamžiky, kdy zkušenost bolesti formuje život člověka. Nejde už o to, zda bolest přijmout, nebo odmítnout, ale naučit se vnímat utrpení jako součást vlastní existence a jako součást Božího plánu pro každého z nás.

Když se dostaví bolest ze ztráty

Truchlení nad ztrátou milované osoby je přirozené a nevyhnutelné. Překonat ho však není snadné a někdy se z různých důvodů najdou lidé, kteří v tomto zármutku uvíznou. Z tohoto důvodu existuje mnoho katolických nadací, které nabízejí podporu a organizují skupiny, které pomáhají lidem po smrti blízké osoby vrátit se zpět do života a překonat ztrátu.

Překonávání zármutku v míru s Bohem

Abychom se mohli vyrovnat s bolestí ze zármutku, je třeba si uvědomit význam zármutku. duchovní doprovod v těchto těžkých chvílích. Neexistuje žádný univerzální recept, každý případ je jedinečný a specifický vzhledem k jeho zvláštnostem.

Říká se, že "bolest pochází z těla a utrpení z duše", ale je třeba pomáhat těm, kdo je doprovázejí, aby byli klidní a "smíření s Bohem", protože tak se "tento klid přenáší". Něco, co následně nějakým způsobem usnadní truchlení.

Když kněží mluví o lidech, kteří překonávají zármutek, zdůrazňují jedno slovo: naděje. Naděje jim pomáhá znovu se duchovně zařadit, znovu najít své místo, a to i v náboženské praxi, kterou možná opustili. Je třeba jim dát najevo, že Bůh jim neposlal bolest, kterou prožívají, ale že je miluje.

Papež František proto vyzývá: "Nepřestávejte mluvit s naším Pánem a jeho Matkou, Pannou Marií. Ona nám vždy pomáhá".