Jak funguje víra?

Víra a rozum nejsou neslučitelné, ale vzájemně se doplňující skutečnosti.

Když sledujeme stopy, které nás upozorňují na Boží existenci, a získáváme důvěru obrátit se k němu, děláme první kroky k nezapomenutelnému přátelství, které nám poskytne velkou stabilitu a klid, protože se můžeme s důvěrou opřít o toho, který nikdy nezklame.

Bůh nás vyhledává a mluví k nám jako k přátelům a očekává, že mu odpovíme svým přátelstvím, že v něj budeme věřit, snažit se porozumět tomu, co nám říká, a bez výhrad přijmeme to, co nám navrhuje.

Víra je odpovědí na Boží pozvání ke komunikaci s ním a k radosti z jeho společnosti. Vírou člověk podřizuje Bohu celou svou inteligenci a vůli, prestando asentimiento a lo que Dios ha revelación y decidiendo vivir de modo coherente con esas verdades.

Je to však rozumný postoj, je věřící člověk, člověk se zdravým rozumem, který podřizuje svůj rozum tomu, co mu říká někdo jiný, nebo svěřuje svá rozhodnutí do rukou někoho jiného?

Víra je především osobní přilnutí k Bohu, a zároveň neoddělitelně svobodný souhlas s veškerou pravdou, kterou Bůh zjevil.

Je pravda, že by bylo marné a špatné vkládat takovou víru ve stvoření, ale je tomu tak i u Boha? Skutečnost věcí zásadně závisí na odpovědi na jednu otázku, která je zásadní: Existuje Bůh, nebo neexistuje? Pokud neexistuje a je jen ideologickým konstruktem, postrádal by smysl. Ale co když existuje?

Řekněme, že volba tohoto souhlasu je riskantní, protože není možné intelektuálně ovládat celou realitu. Vyžaduje to cvičení v důvěře, něco podobného, jako když člověk, který to nikdy předtím nedělal, skočí do bazénu. Vidí ostatní lidi, kteří se tam koupou a užívají si, ale první dojem je, že pokud se do něj ponoří, klesne na dno a utopí se.

Půjčovat souhlas víry nelze se dočkat matematického důkazu Boží existence a každé pravdy, kterou Bůh zjevil. Je to riziko, a proto vyžaduje pomoc, kterou musíme přijmout zvenčí. Víra je Boží dar, nadpřirozená ctnost, kterou nám Bůh vnukl. Para dar una respuesta positiva a lo que Dios ha revelado es necesaria la gracia de Dios, que se adelanta y nos ayuda, junto con el auxilio interior del Espíritu Santo, que mueve el corazón, lo dirige a Dios, abre los ojos del espíritu y concede a todos gusto en aceptar y creer la verdad. Así lo enseña el Concilio Vaticano II (Dei Verbum, č. 5) a Katechismus katolické církve (n.153).

Důvěra v Boha

Nicméně není v rozporu se svobodou člověka ani s jeho inteligencí, aby důvěřoval Bohu a přijímal jím zjevené pravdy. Ya en las relaciones humanas no es contrario a nuestra propia dignidad creer lo que otras personas nos dicen sobre ellas mismas y sobre sus intenciones, y prestar confianza a sus promesas (como, por ejemplo, cuando un hombre y una mujer se casan). Nos fiamos de nuestros padres cuando somos pequeños, nos fiamos de nuestros maestros y de lo que dicen los manuales. Nos fiamos de lo que leemos en la prensa, escuchamos en la radio o vemos en la televisión. No tenemos tiempo ni posibilidad de contrastar experimentalmente todo la información de vamos recibiendo. En la vida normal casi todo lo que sabemos es porque nos hemos fiado de alguien. Así que důvěřovat Bohu není v rozporu s naší důstojností.

Důvod k víře nespočívá v tom, že se zjevené pravdy jeví jako pravdivé a srozumitelné ve světle našeho přirozeného rozumu. Věříme díky autoritě samotného Boha, který zjevuje a který nemůže oklamat sám sebe ani nás.

I v reálném životě si musíme ověřit alespoň část toho, co nám někdo říká, a ověřit si, zda je to věrohodné, i když to často nemůžeme dokázat. Věda postupuje spíše indukcí než matematicky prokázanou dedukcí.

Z tohoto důvodu také Je rozumné, že chceme vědět víc a hlouběji proniknout do toho, co nám víra říká. Jak zdůraznil svatý Anselm, "víra je o porozumění". Katolické víře náleží, aby věřící toužil lépe poznat toho, v něhož vložil svou víru, a lépe porozumět tomu, co mu bylo zjeveno.Ať se tedy snaží co nejvíce přiblížit k pochopení tajemství zjevení.

Víra a rozum nejsou neslučitelné skutečnosti, ale doplňují se. Správně prováděný vědecký výzkum nikdy nebude v rozporu s vírou, protože profánní skutečnosti a skutečnosti víry mají svůj původ v témže Bohu.