"Jmenuji se Simon John Nyanda, jsem seminarista čtvrtého ročníku teologie na Navarrské univerzitě, pocházím z tanzanské arcidiecéze Mwanza a žiji a přijímám formaci v Bidasoa.

Moje povolání má zajímavou historii. Když jsem byl dítě, můj otec měl velmi blízko k politice a byl velmi blízký nejvlivnějšímu politikovi v mém okolí v té době, takzvanému buvolovi Samambovi. Jednou jsem se otce zeptal, proč se neucházel o žádné politické posty... a on mi řekl, že to bylo proto, že se jako dítě moc neučil, a trval na tom, že bych měl tvrdě studovat, abych se stal velkým politikem.

O politiku se zajímám vlastně celý život, ve škole jsem si vedl docela dobře, zejména při obhajobě některých spolužáků, kteří se ucházeli o místa ve škole..... Když můj otec viděl, že se mi ve škole docela daří, rozhodl se mě poslat do katolické školy v diecézi Bunda, kde jsem studoval čtyři roky.

Ale v církvi mi dali dobré vzdělání, proto mě tam otec poslal. Moji kamarádi byli děti politiků, protože ptáci stejného druhu létají spolu; snili jsme o tom, že v budoucnu budeme velkými politiky... jaká to byla zábava.

Mou babičku pokřtil kněz, kterému lidé říkali dobrý, současný biskup diecéze Musoma, biskup Musonganzila. V roce 2006 mi bylo devět let. Spolu s babičkou byla pokřtěna i moje matka a mnoho dalších žen, kterých se tento dobrý farář dotkl. Následující rok jsme o křest požádali také my (děti) a v roce 2007 jsme byli pokřtěni společně s mými mladšími sourozenci a bratranci. Můj otec se pokřtít nechtěl, protože ho pohoršoval špatný příklad některých našich (protestantských) bratrů, kteří nepracovali a věnovali se jen náboženství, a tak měli poněkud nesmyslný život.

Ale postava kněze mi připadala překvapivá a přiměla mě přemýšlet, jestli to může být někdo, jako jsem i já. Zeptal jsem se na to přátel a kněží a ti mi odpověděli, že ano. A tak jsem začal o svém povolání uvažovat vážněji, postupně, nejprve jsem o tom mluvil s otcem, který to nepřijal, protože to nebylo to, co ode mě očekával.

Pak jsem to vysvětlil svému faráři a později řediteli pro povolání v diecézi a nakonec biskupovi..... Díky Bohu jsem vstoupil do semináře a táta to tehdy přijal s radostí.

Jsem velmi vděčný všem, kteří nás různými způsoby podporují v našem kněžském povolání, protože v nich a spolu s nimi se o nás stará Bůh..... Jaká je to radost sloužit našim bratřím a sestrám, dokud žijeme! Odměna v nebi je nesmírná. Modlím se za vás. Děkuji vám. ????????