D. Bolívar Andrés Batallas, známější jako D. Bolo, je kněz z ekvádorské diecéze Ibarra. Do Pamplony přišel v roce 2006 do Mezinárodního kněžského semináře v Pamploně. Bidasoa a v roce 2013 byl vysvěcen na kněze. "Od té doby nekonečně děkuji Bohu, protože díky Bidasoa a Navarrské univerzitě jsem šťastným knězem, který mě naučil být opravdovým diecézním knězem. Naučil jsem se milovat svého biskupa svou inteligencí a svým srdcem svého diecézního biskupa".
V roce 2019 ho jeho biskup poslal zpět k jeho "nejmilejšímu Navarrská univerzita". pokračovat ve III. cyklu na církevní filozofické fakultě. Pobýval v kněžské rezidenci otce Barace, kde byl rektorem. Naposledy 10. června přečetl svou doktorskou práci "Křesťanský humanismus u Karla Moellera".
Veškeré vzdělání, které získal v Pamploně, mu pomohlo dát ho do služeb katolíků a občanů své diecéze a být dobrým diecézním knězem v Ekvádoru. "Tyto roky v Pamploně byly velkým a nezaslouženým Božím darem. Formace na Navarrské univerzitě pro mě znamenala inteligentní a okouzlující objevování služby Bohu a všem mužům a ženám naší doby, zejména těm nejpotřebnějším," potvrzuje.
U příležitosti jeho návratu do diecéze jsme s ním hovořili o jeho povolání a zkušenostech z působení v kněžské rezidenci.
D. Bolo, jak jste objevil své povolání?
Studoval jsem základní a střední školu v salesiánské škole v Ibarře. Na základní škole jsem poznal život Dona Boska a krásnou a úžasnou zkušenost jeho obětavosti pro děti a mladé lidi. Právě tam se mi dostalo příkladu a život salesiánského knězeBenito del Vecchio mě uchvátil a já si pomyslel, že jsem možná předurčen být knězem.
V posledním ročníku střední školy, v lednu, jsem se poprvé vydal do diecézního semináře, abych se zeptal na "podmínky" pro přijetí za kněze. Rektorem semináře byl tehdy Danilo Echeverría (pomocný biskup v Quitu). Řekl jsem mu o svých obavách a on mě pozval na měsíční setkání v semináři. Tato setkání mi pomohla ujasnit si panorama mého života a na konci střední školy jsem uvěřil, že mě Pán volá ke kněžství. Do diecézního semináře Panny Marie Naděje jsem vstoupil v září 2005.
Jaký byl váš první dojem při vstupu do semináře?
Byl jsem přijat s nesmírnou láskou. S velkou vděčností vzpomínám na otevřenou náruč D. Julia Péreze Garcíi (diecézního kněze ze Santiaga de Compostela, který odešel a stále odchází ze svého života pro diecézní klérus v Ibarře), který byl tehdy formátorem semináře.
Na začátku těchto let rozlišování jsem nečekal, že mě můj biskup následující rok bude chtít nechat pokračovat ve studiu na Navarrské univerzitě. V roce 2006 jsem přijel do Pamplony na mezinárodní seminář Bidasoa. A od té doby jsem Bohu neskonale vděčný, protože díky Bidasoa a Navarrské univerzitě jsem šťastným knězem.
Na snímku je D. Bolívar (druhý zprava dole) s kněžími z kněžské rezidence Padre Barace v Pamploně během návštěvy v domě pamplonského arcibiskupa Francisca Péreze Gonzáleze a tehdejšího pomocného biskupa Juana Antonia Aznáreze Coba, nyní pamplonského arcibiskupa.
Péče o kněze je pro něj božským úkolem. "Posláním rezidence je zajistit rodinnou atmosféru, v níž se kněží, které jejich biskupové posílají studovat na Navarrskou univerzitu, cítí "jako doma".
V těchto třech letech vám bylo svěřeno poslání rektora kněžské rezidence otce Barace. Povězte nám o své práci.
V roce 2019 mi Mons. Iván Minda, který byl apoštolským administrátorem mé diecéze, navrhl, abych se vrátil na svou milovanou Navarrskou univerzitu a studoval III. cyklus na Církevní filozofické fakultě. S velkou radostí jsem tento návrh přijal.
Když jsem v srpnu 2019 přijel do Pamplony, služba pomoci a propagace církevních fakult mi navrhla, abych trochu pomohl prací v kněžské rezidenci, která byla mým domovem po tyto tři krásné roky.
Ze svého krátkého kněžského života jsem věděl, jak velkou náklonnost chovám k. Svatý Josemaría diecézními kněžími, ale zkušenost z těchto let mi ukázala na konkrétních faktech, že... péče o kněze je božský úkol. Posláním rezidence je poskytovat rodinnou atmosféru. kde se kněží vyslaní svými biskupy ke studiu na Navarrské univerzitě cítí skutečně "jako doma". Díky péči několika bývalých studentů je tato rodinná atmosféra skutečně příznivá pro modlitební život a kněžské bratrství.
V této sekularizované společnosti se mnoho lidí ptá po smyslu existence kněze. A co na to vy, jaký je smysl kněze?
Tato otázka mě fascinuje! Myslím, že je to klíčová otázka, kterou by si měli klást všichni kněží. Myslím, že kněz je tu proto, aby sloužil!
Jestliže se každá lidská osoba plně realizuje ve službě, v upřímném darování sebe sama, v knězi se toto "upřímné darování sebe sama" uskutečňuje tím, že svátostně zpřítomňuje téhož Krista, který se každý den daruje v eucharistii a v celém liturgickém životě.
Rád vzpomínám na výraz svého biskupa, msgre Valtera Maggiho, když mě vysvěcoval na kněze a ve své homilii nám ordinovaným řekl, že pokud neznáme lidi, které nám svěří jménem, bychom byli církevní úředníci, kteří nevědí o ženě, která nemůže vyjít s penězi, aby uživila své děti, nebo člověka, který nemůže najít práci, a ještě více těch dětí a mladých lidí, kteří neznají přitažlivou a krásnou tvář Ježíše Krista a nikdo jim ji nepředstavuje.
Přítomnost Krista v eucharistii se svátostně uskutečňuje, protože existují kněží. Dilema tedy zní: buď být církevním funkcionářem (který neslouží), nebo mladým pastýřem (i když léta běží), radostným a především zamilovaným, který slouží církvi tak, jak si církev přeje.
"Díky CARF má Ekvádor, moje země, lépe připravené kněze. Kéž jim to Bůh oplatí."
A jak byste v dnešní době, kdy je církev poněkud zdiskreditovaná a povolání je málo, povzbudil mladé lidi, aby objevili své povolání?
Myslím a věřím, že církev je Kristus přítomný mezi lidmi. Pokud této úžasné pravdě skutečně uvěříme, budeme schopni mnoha mladým lidem nabídnout krásu a velikost křesťanského povolání: povolání ke svatosti a v každém případě ho pak existenciálně uskutečnit podle toho, co Bůh pro každého chce.
Velký problém a Velkým pokušením pro nás křesťany je stát se měšťáky, zpohodlnět a zapomenout na velikost svého povolání.. Svědectví tolika lidí, kteří nezištně obětují svůj život pro Boha a pro druhé, skutečně ukazuje, že Kristus je dnes přítomen mezi námi a že chtěl riskovat naši svobodu, abychom si po poznání Pravdy mohli svobodně zvolit Dobro.
Závěrem bych chtěl vyjádřit upřímné poděkování CARF, nadacím a organizacím, které se podílejí na přípravě a realizaci projektů. dobrodinci církevních fakult Navarrské univerzity, protože díky tolika velkorysostem tu máte zamilovaného člověka, který se se svými chybami a trápeními, ale především s pomocí Pána snaží být knězem na sto procent. Díky CARF má Ekvádor, moje země, lépe připravené kněze. Kéž mu to Bůh odplatí."
Marta Santín
Novinář specializující se na náboženské informace.
