Timothy Katende28letý ugandský seminarista studuje 5. ročník bakalářského studia teologie na Navarrské univerzitě a vzdělává se díky stipendiu nadace CARF. V dětství osiřel a byl vychováván svými strýci a tetami. Je prvním členem své diecéze. Kiyinda-Mityana, která přijíždí do Španělska studovat teologii.
Když Timothy rozkrývá svou současnost a budoucnost, představuje si cestu, kterou prošel. Sotva měsíc po narození přišel o matku a v sedmi letech o otce, což znamenalo, že byl oddělen od svého bratra a vychováván příbuznými v Maddu, vesnici v diecézi Kiyinda-Mityana.
"Hodně mi pomohlo, že jsem vyrůstal se svými strýci a čtyřmi bratranci, kteří byli přibližně stejně staří jako já. Také na vesnici panovala dobrá rodinná atmosféra a měl jsem mnoho kamarádů, se kterými jsem hrál fotbal a chodil do základní školy. Teta a strýc mě hodně podporovali z toho mála, co měli, dávali mi hodně lásky a obětavosti. S bratrem jsem nikdy neztratil kontakt," říká.
Pro Timothyho, role rodiny je velmi důležitá protože právě tam se učí morálním a společenským hodnotám: úctě k druhým, odpovědnosti a péči o kulturní a náboženské zvyky. "Rodina je místem, kde by se člověk měl cítit nejvíce milován, respektován a podporován. V rodinách se člověk učí a poznává své povinnosti a zodpovědnost," vysvětluje.
Od útlého věku pracoval ve farnosti jako ministrant, organizoval pěvecký sbor a předával knězova oznámení obci.
"Po státní zkoušce na základní škole, když mi bylo 13 let, mi farář řekl o menším semináři, který hledá mladé chlapce, a zeptal se mě, jestli bych nechtěl jít: byl jsem nadšený," říká.
Překonat přístup byl jeden krok, ale zaplatit za studium a materiály bylo ještě obtížnější. Farář vysvětlil situaci při nedělní slavnosti a vesničané mu vyšli vstříc.
To byl začátek cesty, která pokračovala poté, co absolvoval šest kurzů a vstoupil do hlavního semináře (Alokolum Major Seminary) v Gulu.
"Rodina je místo, kde byste se měli cítit nejvíce milováni, respektováni a podporováni. V rodinách se učíme odpovědnosti."
Když Timothy rozkrývá svou současnost a budoucnost, představuje si cestu, kterou prošel. Sotva měsíc po narození přišel o matku a v sedmi letech o otce, což znamenalo, že musel být oddělen od svého bratra a vychováván příbuznými v Maddu, vesnici v diecézi Kiyinda-Mityana (Uganda).
"Hodně mi pomohlo, že jsem vyrůstal se svými strýci a čtyřmi bratranci, kteří byli přibližně stejně staří jako já. Také na vesnici panovala dobrá rodinná atmosféra a měl jsem mnoho kamarádů, se kterými jsem hrál fotbal a chodil do základní školy. Teta a strýc mě hodně podporovali z toho mála, co měli, dávali mi hodně lásky a obětavosti. S bratrem jsem nikdy neztratil kontakt," říká.
"Když jsem skončil, nabídli mi stipendium na studium francouzské filologie: líbila se mi práva a jazyky..... Ale už jsem věděl, že chci být knězem, Chtěl jsem jít cestou, kterou pro mě Bůh vybral. A tak se stalo, že pokračoval ve svém vzdělání třemi roky filozofie, dalším rokem pastorační práce ve farnosti a dalším rokem teologie v semináři Kinyamasika. Tam byl, když byl povolán, aby přišel do Pamplony.
"Když mi řekli, že se mnou chce mluvit můj biskup Joseph Antony Zziwa z diecéze Kiyinda-Mityana, trochu jsem se znepokojil. Ale pak se obavy rozptýlily. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl jet studovat do Pamplony. Řekl jsem mu, že pokud se naskytne příležitost, jsem ochoten. Dělal jsem to dobrovolně a poslušně.
Timothy Katende tak zahájil své španělské dobrodružství a stal se prvním členem své diecéze, který se přijel do Španělska vzdělávat v teologii, protože obvykle jezdí do Itálie nebo Spojených států.
Počáteční obavy ze vstupu do neznámé kultury a cizího jazyka, stejně jako "obavy o důvěru biskupa a zodpovědnost za to, aby se dařilo", překonalo nadšení.
"Mnoho z nás se ocitlo ve stejné situaci, takže se učíme a pomáháme si navzájem. Díky této situaci jsem dozrál," vysvětluje Timothy, který doufá, že své zkušenosti využije i v budoucnu. "Je mi jasné, že kamkoli půjdu, chci hledat povolání tím, že budu vyprávět své svědectví. a vysvětlovat, že odpovědnost musí nést celá farnost: existuje mnoho rodin, které jsou ochotny pomáhat druhým, a církev potřebuje povolání."
Od svého příjezdu v červenci 2017, kdy se začala učit španělsky, žije v mezinárodním semináři Bidasoa a letos díky nadaci CARF studuje 5. ročník a dokončuje I. cyklus studia teologie na Navarrské univerzitě.
Doufá, že to, co se naučil, dá do služeb své diecéze, jak říká, jako projev vděčnosti jak formátorům, které měl, tak dobrodincům, kteří mu umožnili formaci nejprve v Ugandě a nyní v Pamploně: "Jsem velmi vděčný všem, kteří mě na této cestě podporují."
"Dát to, co jsem se naučil, do služeb své diecéze je způsob, jak poděkovat jak formátorům, které jsem měl, tak dobrodincům, kteří mi umožnili být formován nejprve v Ugandě a nyní v Pamploně.
Jeho diecéze Kiyinda-Mityana se nachází v centrální oblasti Ugandy, v církevní provincii Kampala. "Je to venkovská diecéze. Mnoho dětí nemá možnost chodit do školy a ty, kterým se podaří dokončit základní školu, se někdy kvůli finančním problémům nedostanou ve studiu daleko," říká. Proto má jasno v tom, že až se vrátí, chce hledat "povolání tím, že budu vyprávět své svědectví a vysvětlovat, že odpovědnost musí mít celá farnost: je tu mnoho rodin ochotných pomáhat druhým a církev potřebuje povolání".
Jeho diecéze Kiyinda-Mityana se nachází v centrálním regionu země. Uganda a v církevní provincii Kampala. "Je to venkovská diecéze. Mnoho dětí nemá možnost chodit do školy a ty, kterým se podaří dokončit základní školu, se někdy kvůli finančním problémům nedostanou ve studiu daleko," říká.
Timothy vysvětluje, že většina škol nemá potřebné zdroje.Například přístup k vodě, židle nebo tabule ve třídách, elektřina atd. Některé školy jsou dokonce bez střechy.
V jeho diecézi je 40% obyvatel katolického vyznání, ačkoli většina z nich jsou protestantští křesťané. Většinou je však křesťanská. Stále více se však rozmáhá islám. V současnosti však stále více roste počet muslimů.
Současná nejistota obklopuje i jeho budoucí kněžské svěcení, ale Timothy ví, co by chtěl dělat, až dokončí studia: "Mým snem je vrátit se do farnosti ve své zemi a kromě kněžské práce bych chtěl podporovat povolání. Zvláště v mém případě jsem mohl studovat díky dobrodincům a viděl jsem mnoho těch, kteří nemohli pokračovat kvůli nedostatku prostředků."
