Každý rok se Čtvrtek po LetniceCírkev slaví zvláštní liturgický svátek: svátek sv. svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze. Není to jen další liturgická vzpomínka, ale hluboké pozvání k rozjímání o samotném jádru křesťanského tajemství: Kristus, který se obětuje Otci za spásu světa.a která s touto obětí spojuje kněze církve.
Středem tohoto svátku je Kristus ve svém kněžský rozměrtj. jako prostředník mezi Bohem a člověkem (srov. 1 Tim 2,5). Neoslavuje konkrétní okamžik svého života (jako jsou Vánoce nebo Velikonoce), ale spíše jeho věčné kněžské bytípodle řádu Melchisedechova (srov. Žid 5,6).
Ježíš nebyl kněz jako ti v židovském chrámu. On je dokonalý kněz protože nabízela ne zvířecí oběti, ale jeho vlastní tělo a krev. v poslušnosti a lásce k Otci. Jak říká List Židům: "Kristus přišel jako velekněz budoucích dobrých věcí... ne krví kozlů a telat, ale svou vlastní krví vstoupil jednou provždy do svatyně a dosáhl věčného vykoupení" (Žid 9,11-12).
Tento svátek byl do liturgického kalendáře zaveden některými biskupy - zejména ve Španělsku a Latinské Americe - ve 20. století a v roce 1987 jej schválila Kongregace pro bohoslužbu. Od té doby jej přijalo mnoho diecézí po celém světě.
Církev učí, že Kristus je kněz, oběť a oltář zároveň.. On je nejen tím, kdo nabízí, ale také tím, kdo ten, kdo se vzdáváKristus, věčný kněz, obětí svého těla jednou provždy dovršil dílo vykoupení lidstva" (preface ke mši svaté o tomto svátku).
Při poslední večeři svátostně předjímal oběť, kterou dovrší na kříži. Od té doby, každá mše je skutečnou a svátostnou aktualizací této jediné oběti.. Neopakuje se, ale zpřítomňuje se mocí Ducha svatého.
Proto když kněží slaví eucharistii, jednat "in persona Christi Capitis". (v osobě Krista, Hlavy), nikoliv jako pouhých zástupců či reprezentantů. Je to sám Kristus, kdo jedná jejich prostřednictvím.
Tento festival je také privilegovanou příležitostí modlitby za kněze. Byli spojeni s Kristem Knězem, aby pokračovali v jeho poslání. Slovy svatého Jana Pavla II.: "Služebné kněžství má podíl na jediném Kristově kněžství a má za úkol zpřítomňovat v každé době oběť vykoupení" (List kněžím, Zelený čtvrtek 1986).
Kněží dnes více než kdy jindy potřebují naši blízkost, náklonnost a modlitby. Jejich poslání je krásné, ale také náročné. Jsou nástroji Kristovy lásky, ale ani oni nejsou ušetřeni obtíží, únavy a pokušení.
Tento festival je proto také výzva k obnovení lásky a podpory našich pastorů. Je to také den pro výzva k novým kněžským povoláním. Církev potřebuje muže, kteří jsou z lásky ke Kristu připraveni věnovat svůj život službě evangeliu.
Kontemplovat Krista jako nejvyššího a věčného kněze znamená kontemplovat jeho Srdce, jeho sebedarování, jeho poslušnost Otci a jeho soucit s lidstvem. On se stal knězem, aby přimlouvej se za nás bez přestáníJak říká list Židům: "On může zachránit ty, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť stále žije, aby se za ně přimlouval" (Žid 7,25).
Ve světě, který se vyznačuje soběstačností, spěchem a povrchností, je pohled na Krista Kněze výzvou k životu. spiritualita sebedarování, přímluvy a tiché služby.. Kristus se nevnucuje: nabízí se. Nepožaduje: dává sám sebe. Nepředvádí se: dává se až do krajnosti.
Pro věřící laiky je tento svátek také připomínkou, že všichni pokřtění mají podíl na Kristově kněžství.. Svatý Petr to říká jasně: "Vy jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, Boží lid" (1 Petr 2,9).
Tento společné kněžství věřících je prožíván v každodenní oběti, v modlitbě, v dobročinnosti a ve svědectví života. Každý křesťan je povolán přinášet svůj život jako duchovní oběť milou Bohu (srov. Řím 12,1).
Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze, nás zve k tomu, abychom pohlédněte k oltáři s obnovenou víroua rozpoznat, že zde působí sám Kristus. Připomíná nám, že spasení nepochází z našich skutků, ale z Kristovy oběti.. A že tato oběť je věčná, stále živá, stále účinná.
Je to hluboce eucharistická, hluboce kněžská a hluboce církevní slavnost. Je to příležitost poděkovat Kristu za jeho sebedarování, modlit se za ty, kdo jsou povoláni ho svátostně zastupovat, a spolu s ním se obětovat Otci pro dobro světa.
1. Jaká je totožnost kněze? Ta Kristova. Všichni křesťané už nemohou a neměli by být alter Christus ale ipse Christus, ostatní Kristové, Kristus sám! Ale v knězi je to dáno bezprostředně, svátostným způsobem. (Láska k církvi, 38).
2. Od nás kněží se žádá pokora, abychom se naučili být nemoderní, abychom byli skutečně služebníky služebníků Božích (...), aby obyčejní křesťané, laici, mohli zpřítomňovat Krista ve všech oblastech společnosti. (Rozhovory, 59).
Kněz, který takto prožívá mši svatou - adoruje, vykupuje, podněcuje, děkuje, ztotožňuje se s Kristem - a který učí ostatní, aby se Oběť oltáře stala středem a kořenem života křesťana, skutečně prokáže nesrovnatelnou velikost svého povolání, onen charakter, kterým je zapečetěn a který neztratí na věky (Milovat církev, 49). (Láska k církvi, 49).
4. Svou práci kněze a pastýře duší jsem vždy chápal jako úkol, jehož cílem je postavit každého člověka tváří v tvář všem požadavkům jeho života a pomoci mu objevit, co od něj Bůh konkrétně žádá, aniž bych jakkoli omezoval onu svatou nezávislost a požehnanou individuální odpovědnost, které jsou charakteristickými rysy křesťanského svědomí. (Je to Kristus, kdo prochází, 99).
5. Hodnota zbožnosti ve svaté liturgii!
Vůbec mě nepřekvapilo, co mi kdosi před několika dny řekl o jednom nedávno zesnulém příkladném knězi: jaký to byl světec!
-Ty jsi ho hodně léčil?" zeptala jsem se.
-Ne," odpověděl, "ale jednou jsem ho viděl sloužit mši. (Kovárna, 645).
6. Nechci - jak vím - znovu nepřipomenout, že kněz je "jiný Kristus". -A že Duch svatý řekl: "nolite tangere Christos meos". -nechci se dotknout "mých Kristů". (Camino, 67).
7. Profesionální práce kněží je takříkajíc božská a veřejná služba, která zahrnuje tak náročnou činnost, že obecně platí, že pokud má kněz čas na jinou práci než tu, která je řádně kněžská, může si být jistý, že neplní povinnosti své služby. (Boží přátelé, 265).
8. Kristus, který vystoupil na kříž s široce rozevřenou náručí, s gestem Věčného kněze, chce počítat s tím, že my - kteří nejsme nic - přineseme "všem" lidem plody jeho Vykoupení. (Kovárna, 4).
9. Ani doprava, ani doleva, ani doprostřed. Jako kněz se snažím být s Kristem, který na kříži otevřel obě náruče, a ne jen jednu z nich: z každé skupiny si svobodně beru to, co mě přesvědčuje a co mi umožňuje mít vstřícné srdce a náruč pro celé lidstvo. (Rozhovory, 44).
10. Ten přítel kněz pracoval s myšlenkou na Boha, držel se jeho otcovské ruky a pomáhal ostatním osvojit si tyto mateřské myšlenky. Proto si říkával: Až umřeš, všechno bude v pořádku, protože On se o všechno postará i nadále.(Surco, 884).
11. Přesvědčil mě ten náš přítel kněz. Mluvil mi o své apoštolské práci a ujistil mě, že neexistují žádná nedůležitá povolání. Pod tímto polem růží," řekl, "se skrývá tiché úsilí tolika duší, které svou prací a modlitbou, svou modlitbou a prací získaly z nebe proud spršek milosti, který činí vše plodným. (Surco, 530).
12. Prožívejte mši svatou!
-Pomůže vám zamyslet se nad myšlenkou zamilovaného kněze: "Je možné, můj Bože, účastnit se mše svaté a nebýt svatý?
-A pokračoval: "Každý den zůstanu, plníc dávný záměr, v Bolesti strany mého Pána!
-Vzhůru do boje! (Kovárna, 934).
Být křesťanem - a zvláště být knězem, přičemž je třeba mít na paměti, že všichni pokřtění mají podíl na královském kněžství - znamená být neustále u kříže. (Kovárna, 882).
14. Nezvykejme si na zázraky, které se dějí před námi: na tento podivuhodný zázrak, že Pán každý den sestupuje do rukou kněze. Ježíš chce, abychom bděli, abychom se přesvědčili o velikosti jeho moci a abychom znovu slyšeli jeho zaslíbení: venite post me, et faciam vos fieri piscatores hominumBudete-li mě následovat, učiním vás rybáři lidí, budete účinní a budete přitahovat duše k Bohu. Musíme tedy důvěřovat těmto Pánovým slovům: nasednout do člunu, chopit se vesel, napnout plachty a vyplout na moře světa, které nám Kristus dává jako dědictví. (Je to Kristus, kdo prochází, 159).
Je-li pravda, že máme osobní trápení, je také pravda, že Pán počítá s našimi chybami. Jeho milosrdnému pohledu neunikne, že my lidé jsme tvorové s omezeními, se slabostmi, s nedokonalostmi, se sklony ke hříchu. On nám však přikazuje, abychom bojovali, abychom si uvědomovali své nedostatky, ne proto, abychom se nechali odradit, ale abychom činili pokání a pěstovali touhu být lepší. (Je to Kristus, kdo prochází, 159).
15. Knězi, můj bratře, mluv vždy o Bohu, neboť jsi-li jeho, nebudeš mít ve svých rozhovorech monotónnost. (Kovárna, 965).
16. Strážce srdce. -Tak se modlil onen kněz: "Ježíši, kéž je mé ubohé srdce zapečetěnou zahradou, kéž je mé ubohé srdce rájem, kde žiješ Ty, kéž ho střeží anděl strážný s plamenným mečem, kterým očišťuje všechny náklonnosti, než do mě vstoupí, Ježíši, božskou pečetí svého kříže zapečetí mé ubohé srdce" (J 1,16). (Forge, 412).
17. Když podával svaté přijímání, měl ten kněz chuť křičet: "Tady ti dávám Štěstí! (Forge, 267)
18. Abyste nepohoršovali, abyste nevyvolávali ani stín podezření, že Boží děti jsou líné nebo neužitečné, abyste nebyli příčinou zneuctění..., musíte se snažit svým chováním nabízet spravedlivou míru, dobrou povahu odpovědného člověka..... (Přátelé Boží, 70).
