Timothy Katende je knězem diecéze Kiyinda-Mityana v Ugandě.
"Když jsem byl ještě ministrantem ve farnosti s názvem Útočiště Panny Marie Hříšnice v Maddu (Uganda), můj tehdejší farář jednoho dne nadhodil myšlenku, zda bychom po základní škole v roce 2005 nechtěli vstoupit do semináře.
Byl jsem tam s dalšími ministranty, kteří o to neměli zájem, ale já ano, i když jsem jim to tehdy neřekl.
Hodně jsem o tom přemýšlela, a když jsme se vrátili domů, řekla jsem to tetě (po smrti rodičů jsem bydlela u tety a strýce), které se to moc líbilo, ale nejdřív jsme museli chvíli počkat, než pořádně dokončíme základní školu.Celou poslední třídu základní školy jsem tuto myšlenku nosil v hlavě a o prázdninách jsem ji připomněl tetě a šli jsme si o ní společně promluvit s farářem.
Pak jsem udělal přijímací test do nižšího semináře a výsledky dopadly velmi dobře. V prosinci 2005 jsme obdrželi dopis o přijetí do semináře Nejsvětějšího srdce v Mubende se seznamem věcí, které jsme si museli koupit. Tam jsme si zoufali, protože jsme nemohli sehnat všechny věci, které jsme potřebovali k přijetí do semináře. Zdálo se nám to velmi drahé a málem jsme to vzdali. Když jsme to ale vysvětlili faráři, nabídl nám pomoc, kde se dá.
V neděli po mši svaté o tom farář mluvil s farníky, a tak se nám podařilo něco získat. Tak jsme si mohli koupit nějaké učební pomůcky a já jsem mohl vstoupit do semináře. A jakmile jsem vstoupil do semináře, teta a strýc a pan farář mi zaplatili školné ještě v době, kdy jsem byl v semináři, a já si pamatuji, že jsem se mnohokrát vracel domů pro peníze.
Nepamatuji si, že bych někdy platil školné v plné výši. Vždy to bylo ve splátkách díky rektorům semináře, kteří chápali mou situaci, a tak jsem mohl dokončit šest let nižšího semináře v letech 2006 až 2011.
Proto vždycky děkuji Pánu, který se o mě tak dobře staral, a tetě a strýci a faráři, kteří mě podporovali z toho mála, co měli, aby mě mohli podporovat v semináři. Také mému biskupovi, rektorům a formátorům, kteří mě až dosud vždy formovali.
A já vám z celého srdce děkuji za to, že jste mě v mém kněžském povolání všemožně podporovali. Myslím, že bez vaší podpory bych se nedostal tam, kde jsem nyní v pátém ročníku teologie na Navarrské univerzitě..
Moc vám děkuji a Bůh vám vždy žehnej.
