D. Robinson Alejandro Jiménez je knězem venezuelské diecéze Punto Fijo. Narodil se ve velmi katolické a početné rodině.
"Moje povolání začalo ve 13 letech, kdy jsem pocítil Pánovo volání sloužit u oltáře jako ministrant.
Jednou z výzev, kdy jsem cítil, že mě Pán volá nejintenzivněji, bylo slavení svatého velikonočního tridua, kdy mě Pán pozval, abych odpověděl na toto velké povolání být jeho knězem pro službu jeho lidu.
V devatenácti letech jsem začal studovat filozofii v kněžském semináři San Juan Pablo II.Poté mě můj biskup poslal studovat teologii do kněžského semináře Nuestra Señora del Socorro ve Valencii ve státě Carabobo ve Venezuele.
Po dvou letech teologie se můj biskup rozhodl dát mi roční přestávku ve formaci ke kněžství; toto rozhodnutí pro mě nebylo snadné a rozhodl se poslat mě na rok do farnosti k řeholním kněžím, kteří se nazývají misionáři slova. Byla to pastorační práce, kterou jsem vykonával v poslušnosti. Byla to zkušenost, která mě připravila na službu Božímu lidu, na skromnou farnost na periferii diecéze.
Po skončení pastorační mise jsem dokončil teologická studia v hlavním semináři Jesús Buen Pastor ve státě Bolívar ve Venezuele.
Dne 21. února 2015 jsem byl vysvěcen na jáhna Mons. Robertem, arcibiskupem Coro a apoštolským administrátorem diecéze Punto Fijo. Po uplynutí šesti měsíců jsem byl 15. srpna 2015, o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, v bazilice minor katedrály Santa Ana de Coro vysvěcen Mons. Robertem ve společnosti všech duchovních státu Falcón na kněze. Byl to okamžik naplněný Pánovou milostí, kdy mě učinil svým knězem, knězem Nové smlouvy; jeden z nejradostnějších okamžiků života pro službu všeobecné církvi.
Svou kněžskou pastoraci jsem zahájil jako farní vikář ve farnosti Neposkvrněného početí Panny Marie. Byla to oblast vesnic, kde jsme společně s farářem sloužili více než 40 obcím. Byla to velmi velká farnost; zkušenost to byla velmi příjemná a přínosná, vydržel jsem tam 4 měsíce a byl jsem kvůli pastoračním potřebám přeložen do farnosti Santo Cristo de las Piedras, jmenován farářem v jedné z okrajových oblastí diecéze, kde jsem měl sloužit trpícím bratřím a sestrám z nejchudších.
Jedním ze zážitků, které mě v této farnosti nejvíce poznamenaly, byl pohled na děti, které čekaly na odpadky z jídla, aby se mohly najíst. Tento dojem mě přiměl k zahájení práce farní charity. Touto realitou bohužel trpí můj venezuelský lid, kde lidé nemají každý den dostatek jídla. Vykonával jsem tuto práci, při níž jsem posiloval svou službu Kristova kněze v lásce k nejchudším, jak to dělal a učil náš Mistr ve své veřejné službě. Ve službě a milosrdné lásce k bližnímu.
Na druhou stranu, po čtyřech a půl letech práce ve farnosti se můj biskup rozhodl přeložit mě do města mé diecéze do farnosti Panny Marie Betlémské jako správce farnosti, kde jsem zůstal tři měsíce.
Biskup mě požádal, abych pokračoval ve své kněžské formaci, abych formoval laiky naší diecéze, a poslal mě do Říma, kde v současné době studuji na Papežské univerzitě Svatého kříže na fakultě dogmatické teologie, abych se každý den učil o naší víře a hájil ji, a především abych se více učil od Mistra, abych byl stále více jeho učedníkem a přiváděl mnoho duší blíže k Pánu."
