Ramón Antonio Santana Castillo je katolický kněz z diecéze San Pedro de Macorís v Dominikánské republice.

"Narodil se v obci San Rafael na východě Dominikánské republiky. V komunitě, kde se narodil, byl ve čtyřech letech pokřtěn, ale později se jeho rodina musela odstěhovat do provincie San Pedro de Macorís, kde hledala kvalitní život a zaručené vzdělání pro své děti.

Na základní škole jsem začínal spíš se zlobením než s dobrými známkami. V pubertě jsem se začal více věnovat studiu, zároveň jsem projevil zvláštní lásku k baseballu a zároveň jsem vynikal v basketbalu, fotbalu, bojových uměních a dalších sportech.

Sport a moje vášeň pro kreslení mě přivedly zpět do církve, do té samé církve, která mi dala milost křtu.

V roce 1995 se zapojil do Hnutí Anti-Osio (MAO), iniciativy španělského kněze Julia Silly Navarra, v rámci které nabídl prostor pro formaci, rekreaci a duchovní život všem mladým lidem a dospívajícím z farnosti a jejího okolí. Přitahován uměleckou kresbou se připojil k MAO a byl uchvácen radostí staršího kněze Julia Silly. Okamžitě začal farní život patřit k jeho prioritám, sloužil jako ministrant, byl součástí společenství dospívajících svatého Dominika Savia a poté skupiny mládeže Don Bosco.

Otce Sillu jsem bral jako svého učitele; od něho jsem dostával poučení, motivace a opravy, o které jsem věděl, že se musím opřít, abych byl dobrým člověkem: "Ramóne Antonio, když tisíckrát upadneš, tisíckrát a jednou vstaneš, ale vstaň".

Blízkost otce Silly, vidění jeho nadšení pro mladé lidi, jeho věčné radosti a zvláštní lásky k Ježíši v eucharistii ve mně probudily otázky: proč ne já, mohu být také knězem? Od té doby hledám odpovědi na své otázky.

Seznámil jsem se s jedním seminaristou, začal jsem se setkávat s povoláním a v roce 1998 jsem vstoupil do nižšího semináře sv. Petra Apoštola. Dokončil jsem střední školu a byl jsem poslán do propedeutiky. Na konci téhož roku jsem vstoupil do Papežského vyššího semináře svatého Tomáše Akvinského. V letech 2003-2012 jsem získal tituly z filozofie a teologie.

29. června 2012, na slavnost apoštolů Petra a Pavla, nastal dlouho očekávaný den: mé kněžské svěcení. Byl to den, kdy se všechny mé touhy po službě, darování a oddanosti církvi soustředily na mé první poslání.

V prvním roce mi biskup svěřil pastorační vedení dvou farností, z nichž první byla San José de El Valle, stejná farnost, kde jsem kdysi přijal milost křtu.

V témže roce byl jmenován diecézním ředitelem pro službu mládeži a delegátem národní komise.

Mé srdce hořelo pro práci s mládeží! Mladí lidé byli mou vášní, místem, kde jsem mohl vykřičet, že miluji Krista a jeho nevěstu, církev.

O tři roky později přijal nové poslání, stal se rektorem nižšího semináře sv. Petra apoštola a zároveň národním ředitelem pro službu mládeži, kterou vykonával s obětavostí a nadšením více než tři roky.

Rok 2018 byl opravdu výjimečný: byl jsem jmenován farářem ve farnosti San José Obrero, ano, ve stejné farnosti, kde jsem znovu přijal svou křestní víru, kde jsem se setkal s otcem Silou, kde jsem pocítil Ježíšovo volání sloužit mu s plnou radostí v kněžském povolání.

Svůj život svěřuji do Božích rukou. Bůh a jeho plány mě přivedly do Říma, abych pokračoval ve svém vzdělávání.

"Dnes jsem v Římě, na Papežské univerzitě Santa Croce, v těsné blízkosti Petrova hrobu, a jako student institucionální komunikace se ujímám nového poslání.

Jsem velmi vděčný Bohu i vám za tuto příležitost, kterou mi dáváte, a především za všechny vaše modlitby. Jste velmi přítomni v mých modlitbách."".