Jmenuji se Jonathan Daniel Mendoza Martínez z diecéze Granada v Nikaragui.
"Jako dítě vždy toužil stát se knězem, protože ho obzvlášť zajímala eucharistická liturgie. Po tomto neklidu vstoupil v roce 2016 do Menšího semináře granadské diecéze.
Zpočátku s tím rodiče příliš nesouhlasili, protože mi říkali, ať studuji něco jiného a mám nějakou výdělečnou profesi. Já jsem si však myslel něco jiného, než že půjdu a vyzkouším si, co je to seminář.
Po nějaké době jsem nakonec zůstal, a tak jsem šel do hlavního semináře. Když jsem tam byl, byla mi nabídnuta možnost pokračovat ve studiu mimo zemi. Další rozhodnutí, které se mé matce nelíbilo, i když mě podporovala. Nyní si tuto skvělou zkušenost užívám, možnost být s lidmi z různých kultur je šokující a zároveň náročná. Je to proto, že mezi mnoha různými kulturami a prostředími je to cvičení v porozumění. Zároveň je to obohacení, protože tím, čím mohu přispět já, přispívají i oni mně. Proto je důležité vážit si a zároveň vědět, že každý příběh má něco jiného, ale zároveň něco společného, co umožňuje obohacení zkušeností. Hlavně proto, že nám to slouží nejen v těchto chvílích, kdy se formujeme, ale po celý zbytek života. Je to zkušenost, která poznamenává celý náš život, a díky tomu se setkáváme s mnoha skutečnostmi, které svět potřebuje upevnit. Z tohoto důvodu ti z nás, kteří jsou zde, přinášejí velkou výzvu světu a nakonec i církvi.
O tři roky později, v roce 2019, mi zavolali moji formátoři a řekli mi, že existuje možnost dokončit formační studia v semináři Bidasoa a na Navarrské univerzitě, na což jsem odpověděl, že bych rád.
Od té chvíle jsem se vydala vstříc novým zkušenostem, od nasednutí do letadla, protože v mé zemi jsem cestovala pouze autobusem, až po poznávání jiné země mimo můj kontinent a s mnoha lidmi ze všech kontinentů, poznávání jejich životů, jejich radostí, jejich těžkostí...".
