Berman de Jesús Robles Romero je nikaragujský kněz z granadské diecéze, student druhého ročníku licenciátu systematické teologie (zaměření na morální a spirituální teologii) na Teologické fakultě Navarrské univerzity.
"Chtěl bych se s vámi několika slovy podělit o svou cestu povolání, na níž mi Boží Prozřetelnost projevila své milosrdenství a čistou milostí a láskou mě předurčila k této kněžské službě, k povolání, které bylo potvrzeno 8. prosince 2018, na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, naší Matky.
Díky Bohu jsem se narodil a vyrůstal se svými rodiči a čtyřmi sourozenci v rodinné atmosféře křesťanské víry, která mi pomohla zakusit velikost Pána již od útlého věku a probudila ve mně touhu odpovídat mu.
Poprvé si vzpomínám na svůj neklid v povolání, když mi bylo asi pět let; při té příležitosti se mě otec zeptal, čím bych chtěl být, až vyrostu, na což jsem pohotově odpověděl: "Chci být knězem". Řekl mi, že mě druhý den vezme k faráři do města, aby ze mě udělal kněze; samozřejmě to neudělal, protože jsem byl příliš malý a neuvědomoval si, co říká.
Jak jsem stárl, rostlo ve mně nenápadně i světlo povolání, které ke mně přicházelo jako záře padající hvězdy, když jsem byl velmi mladý. Velmi úzce jsem se podílel na nedělních aktivitách mé komunitní kaple, kde laik vedl to, čemu jsme říkali slavení Božího slova, kvůli nepřítomnosti kněze; moje farnost se sídlem ve vesnici se skládala z více než 50 komunit, jako byla ta moje, což znemožňovalo častou účast kněze na slavení komunit.
Když jsem chodil na střední školu, kněz k nám do kaple přišel čtyřikrát do roka, aby vysluhoval svátosti, každé tři měsíce; byla to velká oslava, všechno se v komunitě pozastavilo, aby se mohlo jít do kostela. A když jsem viděl tu otevřenost lidí pro slavení svátostí, probouzel jsem v sobě zvědavost, proč kněz nepřichází častěji, když lidé chodí s velkou obětavostí do kaple, když je v obci, navíc když ho skoro všichni vyhlížejí, aby ho pozdravili, aby si s ním popovídali; no, neubránil jsem se zvědavosti, dal jsem mu najevo svou zvědavost a on mi odpověděl, že je to proto, že nepřichází do kaple slavit svátosti.
Bylo tam mnoho kněží; určitě jsem se také ptal na příčiny nedostatku a na požadavky, které je třeba splnit, aby se člověk mohl stát knězem.
V sedmnácti letech jsem po ukončení středoškolských studií vstoupil na roční přípravné studium do nižšího semináře své diecéze s vědomím, že to zkusím, abych zjistil, zda mě Pán volá na tuto cestu.
Řekl jsem to rodičům a oni mi to také potvrdili, když mi řekli, že kdybych se necítil, že se mi daří, mohl bych se bez problémů vrátit domů a studovat na univerzitě.
V lednu 2011 jsem vstoupil do kněžského semináře, následující rok jsem nastoupil do vyššího semináře, rovněž v mé diecézi, a odtud jsem loni odešel jako kněz, abych díky velkorysosti a obětavosti vás všech pokračoval ve formaci zde v Navarře. Modlím se k Bohu a Panně Marii za vaše potřeby a úmysly".
"Díky vašim modlitbám se posouvám vpřed ve svém úsilí stát se druhým Kristem. Stejně jako pomáháte duchovně, pomáháte i materiálně, protože bez lidí se štědrým srdcem, kteří myslí na budoucnost církve, by to nebylo možné. Proto vám bezvýhradně děkuji za vaše charisma služby, spolupráce a dostupnosti.
Bůh žehnej práci, kterou vykonáváte v církvi, aby byla plodná, a žehnej vaší osobní práci. Z ní totiž vzejde více skutků štědrosti ve světě, více kněží v církvi a více lidí, kteří se budou věnovat vašemu příkladu. Svěřuji vás naší Matce, Panně Marii, dceři Boha Otce, Matce Boha Syna a Snoubence Boha Ducha svatého.
