"V době mého dospívání a rané puberty mě mnoho lidí zvalo, abych se připojil k mládežnické nebo bohoslužebné skupině, a moje odpověď byla vždy stejná: moc děkuji, ale ne. V té době jsem ve svém životě neviděl všechno dobré, co mi Bůh může nabídnout. V té době svého života jsem neviděl všechno dobré, co mi Bůh mohl nabídnout.
Nyní je mu 33 let, je seminaristou v diecézi Tabasco (Mexiko), studuje na Navarrské univerzitě a pobývá a vzdělává se v kněžském semináři. Mezinárodní seminář Bidasoa (Pamplona). Je si vědom, že pro evangelizaci v postmoderní společnosti 21. století je nutná dobrá příprava, zejména v Mexiku, zemi se silnými katolickými kořeny, kde se prosazuje i protestantismus.
"Jednou z hlavních evangelizačních potřeb nejen v mé diecézi, ale v celé zemi je, jak evangelizovat tváří v tvář početným protestantským skupinám, které se rozrůstají."
Podle jeho zkušenosti je třeba začít v rodinách, katechizovat a seznamovat s krásou Božího slova. "Aby toho farnosti dosáhly, musí ve svých společenstvích více podporovat misijního ducha (což se děje), ale je třeba ho podporovat mnohem více, a tak spolu s účastí celého společenství přiblížit Boha těm, kteří ho ještě neznají nebo se od něj dokonce vzdálili."
Tváří v tvář množícím se protestantským nebo antiklerikálním skupinám je tento seminarista přesvědčen o síle každého katolíka, který by měl být svědkem katolické víry, a jak navrhuje, začít v rodinách.
"Rodiny jsou domácími církvemi, kde se začíná pěstovat víra a hodnoty, ctnosti, učení a zvyky, které postupně utvářejí charakter a osobnost každého jejího člena."
Jesús je přesvědčen, že pokud bude katolická víra žita v každé rodině, její svědectví bude odpovědí antiklerikálním skupinám, které se snaží útočit na církev. "Nejedná se o válku mezi katolickou vírou a protestantskými sektami, ale jako katolíci máme velkou odpovědnost a osvíceni světlem víry si musíme osvojit co nejlepší přípravu na nové výzvy této doby.
Tento seminarista, který se chce stát knězem, předává vlastní zkušenost s tím, co se naučil ve své rodině. Je nejmladší ze tří bratrů a vyrůstal s podporou své rodiny, která je zásadním faktorem pro to, aby se stal člověkem, kterým je dnes, vždy ruku v ruce s Bohem v každém projektu svého života.
"Dobré časy mého dětství jsou plné sourozeneckých vztahů, hraní, zábavy, vzájemné ochrany. Něco dobrého na mém dětství je i to, že jsem se odmalička neustále učil, což mi rodiče vždycky vštěpovali, což mě charakterizuje celý život."
Vzpomíná také, že dospívání bylo jednou z nejlepších etap jeho života, protože začal osobnostně růst a zrát. "Dobré na mém dospívání je, že jsem si definoval svůj způsob bytí, uměl jsem rozlišovat dobré od špatného a především důvěra, kterou ve mě a v mé sourozence měli rodiče. Děkuji svým rodičům, kteří mi vždy dávali výchovu založenou na hodnotách a vytvářeli v mých sourozencích i ve mně smysl pro zodpovědnost, obětavost a úsilí ve všech našich činnostech," říká seminarista.
Jeho rodiče ho podporovali v nejdůležitějším okamžiku jeho života: ve třiceti letech, po profesionální kariéře a stabilním zaměstnání, vstoupil do semináře, vždy s důvěrou v Boží vůli, která "mě volá, abych překročil své schopnosti a velkoryse vrátil Bohu vše, co mi během života dal".
Snem tohoto seminaristy je evangelizovat mladé lidi v Mexiku. "Je něco, co mě opravdu zaráží, a to, že mládež v Mexiku, navzdory změnám, které se v posledních letech odehrály, je mládeží, která má hlas a dává o sobě vědět, je to mládež, u které je jasné, že když existuje jednota a všichni se spojí za stejným zájmem, dokáží dosáhnout cílů, které si vytyčili, je to mládež, ve které je mnoho naděje, zejména v této moderní době".
Podle jeho názoru, k tomu, aby se mladí lidé přiblížili ke katolické víře, je třeba jim poskytnout a umožnit větší účast ve farnostech.Je velmi důležité, aby se cítili jako součást církve, aby se zapojili do aktivit a aby v nich vznikl postoj lásky a odpovědnosti nejen za službu, kterou vykonávají, ale také za Boha.
"Zásadní význam pro dosažení tohoto cíle však mají rodiny, protože v nich se pěstuje láska k Bohu a láska k církvi," zdůrazňuje Jesús.
Jaký musí být seminarista a kněz 21. století Jesús Eduardo? "Podle mého názoru musí mít velkou lásku a oddanost tomu, k čemu ho Bůh povolal; musí mít smysl pro angažovanost a odpovědnost, ať už je kdekoli; musí být pevný ve všech oblastech své formace, což mu umožní čelit výzvám, které naše církev má a bude mít v budoucnu."
Dále považuje za nezbytné, aby se současní seminaristé a kněží neustále průběžně formovali, aby byli schopni reagovat na potřeby a starosti Božího lidu, protože máme před sebou budoucí generace, které se velmi dobře připravují.
"Seminarista v 21. století nesmí uhasit plamen svého povolání tváří v tvář tomu, co mu svět nabízí a co by ho mohlo odvést od toho, k čemu byl povolán. Musí mít stále na paměti důvod, proč se rozhodl následovat Boha, a aby se nebáli soužení, která je mohou potkat."
Jesús Eduardo Flores uzavírá: "Odpovědět na Boží volání je a bude jednou z nejobohacujících zkušeností, které poznamenají život seminaristy, jenž nikdy nezapomene na veškeré své úsilí během celé formace a odrazí se v jeho službě církvi a celému Božímu lidu jako kněze."
Závěrem Ježíš vyjadřuje velkou vděčnost všem dobrodincům Nadace CARF kteří mu umožnili studium v Pamploně. "Děkuji dobrodincům za jejich štědrost a modlitby, protože tím, že pomáhají seminaristům, jako jsem já, pomáhají mnoha křesťanským společenstvím na celém světě. Stále se za vás modlím.
Marta Santín, novinář specializující se na náboženství.
