Gonçalves je mladý Angolan, který své povolání objevil v osmi letech. "Hořelo mi srdce a snil jsem o tom, že se stanu katechetou," vzpomíná s dojetím. Dnes je spolu se svým společníkem jedním z prvních angolských seminaristů, kteří studují na univerzitě v. Mezinárodní seminář Bidasoav Pamploně.
Angola je bohatá na přírodní zdroje, jako jsou diamanty a ropa. Stále však čelí velkým výzvám. K přetrvávající chudobě přispívá nedostatek pocitu sounáležitosti mezi občany a nedostatečná odpovědnost některých vládců vůči obecnému blahu.
Gonçalves Cacoma Cahinga si je plně vědom problémů, kterým jeho země čelí. Přestože se jeho kněžské povolání zaměřuje na evangelizaci a udílení svátostí, ví, že díky své službě bude moci přispět k blahobytu mnoha svých krajanů.
"Navzdory chudobě, nedostatku škol, chybějící silniční infrastruktuře a nedostatkům ve zdravotnictví každý, kdo navštíví mou zemi, objeví především radost jejích obyvatel. Pohostinnost, pokora, touha učit se a jednota mezi různými kulturami jsou živými znaky angolského ducha a privilegovanými způsoby evangelizace. Vyzdvihl bych také hlubokou víru lidí a jejich živou liturgii, která umožňuje autentické setkání s božstvím, aniž bychom zapomínali na půvaby naší přírody a bohatství naší gastronomie," říká s nadšením tento mladý Angolan (1999).
Patří do diecéze Luena, největší v Angole, která má rozlohu 223 000 km². Spolu se svým společníkem je prvním Angolanem, který studuje v mezinárodním semináři Bidasoa. Letos zahájí třetí ročník teologie. "Své povolání jsem vždy definoval jako skutečnou Boží Prozřetelnost," říká.
Gonçalves se může vzdělávat v Bidasoa díky podpoře nadace CARF, která hradí náklady na jeho kněžskou přípravu. Tento závazek k formaci je jedním ze základních pilířů nadace: pomáhat povoláním v zemích s menšími zdroji, aby žádné z nich nebylo ztraceno kvůli nedostatku finančních prostředků.
"Pocházím ze skromné rolnické rodiny, která má osm členů: čtyři muže a tři ženy. Jsem sedmé dítě a jediný, kdo ještě studuje, protože moji sourozenci už založili vlastní rodiny. Moji rodiče, ačkoli jsou již starší, jsou stále naživu. Všechny moje rodina je křesťanskáAle pouze moje matka, jeden bratr a tři sestry jsou katolíci, ostatní se hlásí k jiným křesťanským denominacím. Navzdory ekonomickým omezením jsme vyrůstali v prostředí plném lidských a náboženských hodnot, které hluboce poznamenaly náš život," říká Gonçalves.
Jeho povolání ke kněžství se zrodilo, když mu bylo osm let. "Každou neděli jsem chodil s maminkou do kostela a fascinovaně jsem sledoval, jak katecheta vysvětluje čtení. Cítil jsem, jak mě to pálí v srdci, a snil jsem o tom, že jednou budu katechetou".
Tato touha byla posílena v roce 2012, kdy do jeho obce přijeli z Brazílie řeholní kněží z Kongregace Svátostí Panny Marie. Založili farnost svatého Antonína z Lisabonu a svým svědectvím života, oddaností Božímu slovu, službou v nejodlehlejších vesnicích a péčí o staré lidi a děti ulice zcela proměnili jeho pohled: "Z touhy být katechetou jsem pocítil povolání ke kněžství," říká.
Jeho povolání se však neobešlo bez obtíží a útrap, které hluboce poznamenaly jeho cestu, až téměř ztroskotal.
V roce 2014 se přestěhoval do jiné obce, aby pokračoval ve studiu, a během této doby se vzdálil od církve. V roce 2016 dokončil druhý cyklus, vrátil se do své obce a kvůli nedostatku finančních prostředků nemohl ve studiu pokračovat.
"Během toho roku jsem měl jiné plány: založit rodinu a hledat si práci. Pán však pro mě měl jiné cesty. Kněží se mnou a mými rodiči hovořili a pozvali mě k účasti na formaci k povolání s cílem vstoupit do semináře. V roce 2018 jsem tedy vstoupil do Propedeutického semináře svatého Jana Marii Vianneye.
O tři roky později, v roce 2020, se kněží, kteří financovali jeho studium, vrátili do vlasti a on, který nemohl pokračovat kvůli nedostatku prostředků, se rozhodl seminář opustit. Díky intervenci rektora a jedné štědré paní, která se nabídla, že mu zaplatí studium, však mohl vstoupit do hlavního filozofického semináře svatého Josefa, kde studoval tři roky.
Gonçalves se v současné době účastní mezinárodního semináře Bidasoa v Pamploně. "Bylo to pro mě skutečné překvapení, stejně jako pro mou rodinu. Je to příležitost k růstu v mém povolání, v mém poslání a k dalšímu zrání v mé formaci," říká vděčně.
Je si vědom pastorační nouze ve své zemi a dodává: "V mé diecézi je sice mnoho katolíků, ale málo kněží a málo farností. Proto jsem hluboce vděčný všem dobrodincům nadace CARF za příležitost, kterou mi dávají. Pobyt v Bidasoa je pro mě velkým bohatstvím, protože mi umožňuje objevovat velikost univerzální církve."
Na závěr svého svědectví srdečně děkuje nadaci CARF, jejíž pomoc byla pro její povolání klíčová.
Marta Santínnovinář specializující se na náboženství.
