Když potkáte Rocío Fumanal, všechny vaše problémy zmizí. Vyzařuje naději a vaše stížnosti zmizí. Tato dvaadvacetiletá dívka dokáže vnést do vašeho života nový elán. Je příkladem síly. Osud Rocio se zcela změnil poté, co se stala účastnicí autonehody, když jela na letní tábor pro mládež pracovat jako dozorkyně. Říká, že jí život zachránila její matka z nebe. "Cítila jsem její objetí. Moje matka mi dala druhou šanci žít a já vím, že teď žiji pro nás oba.
Po osmi měsících strávených v toledské nemocnici pro ochrnuté se vrátil domů se svým otcem a třemi sestrami, které jsou jeho hlavními oporami. A také se svým invalidním vozíkem. V nemocnici rozdávala svým kolegům optimismus a vitalitu. "Jedna dívka přišla s rakovinou kostní dřeně, staly jsme se jako sestry. Než zemřela, byla pokřtěna, biřmována a přijala svaté přijímání. Bůh mě postavil po jejím boku," říká Rocío.
Protože pro Rocío Fumanalovou je "naděje to poslední, co je třeba ztratit. To jsem vždycky říkala svým kolegům v nemocnici, své druhé velké rodině. Bála jsem se odtamtud odejít, postavit se životu. Ale jsem tady pro všechno, co Bůh chce, abych byl.
V nemocnici vydala svědectví o své víře a všem vyprávěla o nadaci CARF a její práci pro diecézní kněze a pro seminaristy a povolání na všech kontinentech. "Nadaci CARF jsem poznala na cestě, kterou pořádá do Říma - jak je důležité, aby kněží dostali dobrou formaci," říká Rocío.
Rocío Fumanal je od té doby mladou mecenáškou nadace CARF. Je si vědoma toho, že i když je ochrnutá na nohy, má poslání, které musí naplnit. "Jako katolíci víme, že Bůh má pro každého svůj příběh. Posílá nám výmoly, abychom mu mohli důvěřovat a být příkladem".
Měl to těžké, nepopírá to, vzbouřil se, oholil si vlasy..... "Když se dodávka převrátila, trvalo jim hodinu, než mě dostali ven. Hodně jsem trpěl. Člověk se nikdy nevyrovná s tím, že dřív jsem mohl chodit a teď nemůžu. Ale sílu jsem znovu nabral. Ale získala jsem zpět nadšení a sílu pokračovat ve studiu předškolní výchovy a učit se znakovou řeč. Židli potřebuji na záda, ale ne na hlavu," žertuje. Hraje také tenis, cvičí handbike a hodlá vyzkoušet pádlový tenis.
Přestože jí bylo řečeno, že její postižení je nezvratné, sní o zázraku. "Bůh mi dopřeje něco velkého," usmívá se, protože Rocíiným cílem je, aby byla viděna v dobrém světle. V létě šla se skupinou přátel z Maltézského řádu Camino de Santiago. Nemá v úmyslu se vzdát. Slibuje: slovo Rocío Fumanalové.
Marta Santín, Novinář specializující se na náboženské informace
Původně vyšlo v roce 2019 ve zpravodaji nadace CARF.
