Čeká nás cesta plná modlitby a sdílení, ticha a půstu, na které se těšíme na velikonoční radost.

Popeleční středou začínáme postní dobu a Písmo nám říká: "Nyní se ke mně, Hospodinova svatyně, obraťte celým svým srdcem s postem, s pláčem, s kvílením. Roztrhněte svá srdce, a ne svá roucha, obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu, bohatý na milosrdenství; a hrozby lituje." Joel 2,12-13.

Tato slova pronesl prorok v době, kdy se Juda nacházel v hluboké krizi. Jejich země byla zpustošená. Přišel mor kobylek a všechno zpustošil; sežraly všechno, co rostlo na poli, dokonce i pupeny na vinicích. Úplně přišli o veškerou úrodu a plody roku.

Tváří v tvář těmto neštěstím Joel vyzývá lidi, aby se zamysleli nad svým způsobem života v předchozích letech. Když se jim všechno dařilo, zapomněli na Boha, nemodlili se a zapomněli na bližního.. Spoléhali na to, že půda bude plodit sama, a cítili, že nikomu nic nedluží. Byli spokojeni s tím, co dělali, a nepovažovali za nutné žít jinak.

Krize, kterou procházeli, jak naznačuje Joel, je měla přimět k tomu, aby si uvědomili, že sami, zády k Bohu, nic nezmůžou. Pokud měli klid a jídlo, nebylo to jejich zásluhou. To vše je dar od Boha, za který by měli být vděční.. Proto je třeba naléhavě volat po změně: konvertovat celým srdcem s půstS pláčem, s kvílením, s pláčem, s kvílením rozervěte svá srdce: změňte se!

Když slyšíme taková silná slova od proroka, můžeme se možná zamyslet: Dobře, dobře, ať se obyvatelé Judeje změní, ale já se měnit nemusím: jsem docela spokojený takový, jaký jsem!

Už dlouho jsem neviděl kobylku, každý den mám co jíst a pít, mám před sebou několik filmů, tento týden musím vyhrát několik zápasů,... a nespěchám, protože finále je ještě daleko a až přijde, budu se vážně učit..

Nevím, jak vy, ale já jsem vždycky příliš líný na to, abych něco vážně měnil. Půst. Pravdou je, že se nejedná o nijak zvlášť sympatickou dobu jako např. Vánoce.

Postní doba, čas k zamyšlení

Při poslechu responsoriálního žalmu jsme si možná mysleli něco podobného: "Ve svém velkém soucitu a milosrdenství, Pane, smiluj se nade mnou a zapomeň na mé hříchy. Omyj mě důkladně od všech mých hříchů a očisti mě od všech mých provinění."

A i když jsme opakovali "Milosrdenství, Pane, zhřešili jsme", možná nás vnitřně napadlo říci: Ale já nemám žádné hříchy, ... v každém případě "malé hříchy". Nikomu jsem neudělal nic špatného, nevyloupil jsem banku, nikoho jsem nezabil, v každém případě jen "drobnosti" malého významu. A kromě toho nemám nic proti Bohu, nechtěl jsem ho urazit, proč bych měl říkat, že jsem zhřešil, nebo ho prosit o milost?

Když se na věc podíváme takto, slova svatého Pavla ve druhém čtení mohou znít opakovaně, ale s vyšším tónem, naléhavě: "Bratři, jednáme jako Kristovi poslové a je to, jako by vás skrze nás napomínal sám Bůh. Ve jménu Krista vás prosíme, abyste se smířili s Bohem."

Jsem tak důležitý a to, co dělám, tak důležité, že dnes proti mně jdou všichni: prorok Joel, David se svým žalmem a svatý Pavel, který na mě naléhá?

Pravdou je, že ano, Pro Pána jsem důležitý. Nikdo z nás není vůči Bohu lhostejný, nejsme jen další číslo mezi miliony lidí na světě. To jsem já, to jsi ty. Někdo, na koho myslíte, někdo, kdo vám trochu chybí, někdo, s kým si chcete promluvit.

Nepotěšilo vás někdy, když vám na mobilní telefon přišla zpráva od někoho, koho máte rádi, když jste unavení po vyučování a on se vás zeptá: "Máš na odpoledne nějaké plány? No konečně někdo, kdo na mě myslí! Obecně platí, že jednou z nejpříjemnějších věcí je vidět, že existují lidé, kteří nás mají rádi, kteří na nás myslí a kteří nám volají, abychom se setkali a společně se bavili.

Postní doba, čas pohledu na Boha

Tento týden jsem při čtení Bible narazil na několik slov o lidské lásce, která jsou božská. Jsou refrénem písně z Písně písní, kterou milovaný zpívá své milé. Jdou takto: "Otoč se, otoč se, Šulamitko! Otoč se, otoč se, chci tě vidět." Množství 7.1.

Vlastně se zdá, že více než ke zpěvu nás vyzývají k tanci: "Otoč se, otoč se, Sulamita! Otoč se, otoč se, chci tě vidět." V hebrejštině to zní dobře: šubi, šubi šulamit, šubi, šubi... má to dokonce rytmus. Sloveso šub znamená "otočit se zpět, otočit seale je to sloveso, které v hebrejské Bibli znamená také "...".stát se".

Tato slova Písně nám pomáhají pochopit, co se dnes děje. Bůh, milovaný, zve každého z nás k tanci a říká: "Otoč se, otoč se, chci tě vidět".

Výzva k obrácení není výtkou někoho náročného, kdo se zlobí na to, co děláme, ale láskyplnou výzvou, abychom se obrátili a setkali se s Láskou tváří v tvář. Nikdo na nás netlačí, aby nám vynadal. Někdo, kdo nás miluje, si na nás vzpomněl a poslal nám zprávu, abychom se mohli setkat a hlouběji si promluvit a otevřít svá srdce.

Postní doba, čas obrácení

Dobré. V každém případě však "Nemám žádné hříchy" Čím se mám stát?

Existuje mnoho způsobů, jak vysvětlit, co je hříchZdá se mi však, že Písmo svaté nám také pomáhá objasnit, co to je. V hebrejštině "sin"Říká se. jattatVíte, jaké je v Bibli antonymum slova, které vyjadřuje pojem "vsadit na"? jattat? V angličtině bychom mohli říci, že opakem hříchu je "...".dobrý skutek"nebo by nějaký teolog řekl, že"grace". V hebrejštině je antonymem slova chattat šalom, mír.. To znamená, že pro Bibli ani ".sin" ani "mír"jsou úplně stejné jako u nás.

V knize Jób se říká, že člověk, kterého Bůh vyzývá k přemýšlení a změně, zažije šalom (Peace) v jeho stanu, a když prohledají jeho příbytek, nebude tam žádný jattat (nic nebude chybět) srov. Jb 5,24.

Byli to kočovníci a stan byl pro ně domovem. Dům je v "hříchu", když v něm chybí něco potřebného nebo když je v něm nepořádek. Je v "klidu", když je radost se na něj dívat a být tam: vše je dobře nainstalováno, čisté a na svém místě.

Když se podíváme do svého nitraMožná je naše srdce a duše jako naše ložnice nebo byt, ve kterém žijeme: s neustlanou postelí, stolem s nepřevrácenou večeří, novinami ležícími na pohovce nebo dřezem plným nádobí, které čeká, až je někdo umyje. Jakou radost našemu srdci a duši udělá, když ten nepořádek uklidíme a uklidíme!

Proto nám při zpovědi, když v sobě očistíme jattat, dají rozhřešení a řeknou nám ".odejděte v pokoji (šalom)"., jste v pořádku.

Tento týden začíná postní dobaV den Popeleční středy nás Pán s láskou vyzývá: "Otočte se, otočte se, chci vás vidět".

Miluje nás a dobře nás zná. Ví, že jsme někdy trochu nedbalí, a chce nám pomoci uklidit, abychom znovu získali klid, mír a radost.

Jak můžeme co nejlépe využít tyto postní dny?

Proto svatý Pavel tak naléhá: "Ve jménu Krista vás prosíme, abyste se smířili s Bohem." Proč to odkládat, proč to odkládat na jindy? Svatý Pavel nás také zná a popohání nás.Podívejte, nyní je čas spasení, nyní je den spasení.

Na Popeleční středu určitě najdeme v každém kostele zpovědníka, který nám během pěti minut pomůže dostat se zpět do formy.

A jakmile je vše v pořádku, v evangeliu mše svaté slyšíme, že Sám Ježíš nám dává několik zajímavých vodítek k tomu, abychom si dali předsevzetí, která nám pomohou znovu objevit radost z lásky k Bohu a k druhým lidem..

Čas na velkorysost

V první řadě navrhuje, abychom si uvědomili, že existuje mnoho lidí v nouzi. kolem nás, blízko i daleko od nás, a nemůžeme zůstat lhostejní k těm, kteří trpí..

V prvním čtení jsme si připomněli, že tváří v tvář krizi s kobylkami v Judsku Joel řekl. je třeba vyrvat si srdce, sdílet utrpení s těmi, kdo trpí..

Dnes žijeme v hluboké krizi. Miliony lidí jsou bez práce. Mnozí trpí, my trpíme s nimi, nedostatkem práce a všemi potřebami, které to s sebou přináší. Nemůžeme jejich problémy přehlížet, jako by se nic nedělo, ani zavírat svá srdce. Musí vědět, že jsme s nimi.

S těmi, kteří každý den umírají na pandemii koronaviru, nebo ve Středozemním moři na útěku před válečným terorem, nebo hledají důstojný život pro sebe a své rodiny v tragédii migrační krize. Také v jiných částech světa je každodenní život ještě těžší než u nás a naléhavě potřebují pomoc. "Když dáváš almužnu, říká Ježíš, ať tvá levice neví, co dělá tvá pravice, aby tvá almužna byla činěna ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí ve skrytosti, ti odplatí." Mt 6,3-4. VelkorysostTo je dobré první předsevzetí pro postní dobu.

Existuje také jiný druh "almužny", který se tak nezdá, protože je velmi diskrétní, ale je velmi potřebný. Dnes jsme obecně velmi citliví na aspekt péče a lásky ve vztahu k tělesnému a materiálnímu dobru druhých, ale téměř úplně mlčíme o duchovní odpovědnosti vůči bratřím. V prvotní církvi tomu tak nebylo.

Touto účinnou formou "almužny" je bratrská náprava: pomáhat si navzájem odhalit, co se nám v životě nedaří nebo co by se mohlo zlepšit.. Nejsme snad křesťané, kteří se z lidské úcty nebo z prostého pohodlí přizpůsobují běžné mentalitě, místo abychom své bratry a sestry varovali před způsoby myšlení a jednání, které odporují pravdě a nejdou cestou dobra?

I když musíme překonat dojem, že se vměšujeme do života druhých lidí, nesmíme zapomínat, že pomáhat druhým je velká služba.. I pro nás bude dobré, když si necháme pomoci. "Vždy je třeba pohledu, který miluje a napravuje, který poznává a uznává, který rozlišuje a odpouští." srov. Lk 22,61jako to Bůh dělal a dělá s každým z nás.

Čas na modlitbu

Spolu s almužnou, modlitbou. "Ty, říká nám Ježíš, když se jdeš modlit, vejdi do svého pokoje, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytu, a tvůj Otec, který vidí ve skrytu, ti odplatí." Mt 6,6.

Modlitba není pouhým mechanickým odříkáváním několika slov, která jsme se naučili v dětství, je to čas láskyplného dialogu s tím, kdo nás tolik miluje.. Jsou to důvěrné rozhovory, v nichž nás Pán povzbuzuje, utěšuje, odpouští nám, pomáhá nám dát do pořádku náš život, naznačuje nám, jak můžeme pomáhat druhým, naplňuje nás povzbuzením a radostí ze života.

Popeleční středa a půst, doba půstu

A za třetí, spolu s almužnou a modlitbou, půst. Ne smutný, ale radostnýJak také Ježíš naznačuje v evangeliu: "Ty, když se postíš, očisti si hlavu a umyj si tvář, aby si tvého půstu všimli ne lidé, ale tvůj Otec, který je v skrytu; a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí." Mt 6,17-18.

V dnešní době se mnoho lidí postí a odepírá si žádoucí věci, ne však z nadpřirozených důvodů, ale aby se udrželi v kondici nebo si zlepšili fyzickou kondici. Je zřejmé, že půst je prospěšný pro vaši fyzickou pohodu. Pro křesťany je to především "terapie", která má vyléčit vše, co nám brání přizpůsobit svůj život Boží vůli.

V kultuře, kde nám nic nechybí, je velmi dobré mít jeden den trochu hlad, a to nejen pro zdraví těla. Je to také dobré pro duši. Pomáhá nám uvědomit si, jak těžké je to pro mnoho lidí, kteří nemají co jíst.

Je pravda, že postit se znamená zdržet se jídla, ale praxe zbožnosti doporučovaná Písmem svatým zahrnuje i jiné formy odříkání, které pomáhají vést střízlivější život.

Proto, Je také dobré, abychom se postili od jiných věcí, které nejsou nezbytné, ale bez kterých se těžko obejdeme. Mohli bychom si dát internetový půst, omezit používání internetu jen na to, co je nezbytné pro práci, a zbavit se bezcílného surfování. Bylo by dobré mít čistou hlavu, číst knihy a přemýšlet o zajímavých věcech. Také bychom se mohli odprostit od pití o víkendu, bylo by to dobré pro naše peněženky a mohli bychom si v klidu popovídat s přáteli. Nebo bychom se mohli ve všední dny postit od sledování filmů a seriálů, což by bylo dobré pro naše studium.

Francisco Varo Pinedaředitel výzkumu na Navarrské univerzitě. Profesor Písma svatého na Teologické fakultě.

Postní poselství 2025 papeže Františka

Drazí bratři a sestry:

S kajícím znamením popela na hlavě začínáme každoroční pouť svatým půstem ve víře a naději. Církev, matka a učitelka, nás vyzývá, abychom připravili svá srdce a otevřeli se Boží milosti, abychom mohli s velkou radostí slavit velikonoční vítězství Krista, Pána, nad hříchem a smrtí, jak zvolal svatý Pavel: "Smrt byla přemožena. Kde je tvé vítězství, ó smrti, kde je tvůj osten?" ( 1 Kor 15, 54-55).

Ježíš Kristus, mrtvý a zmrtvýchvstalý, je skutečně středem naší víry a zárukou naší naděje ve velké Otcovo zaslíbení: věčný život, který již uskutečnil v něm, svém milovaném Synu (srov. J 10,28; 17,3) [1].

V tomto postním období, obohaceném milostí Jubilejního roku, bych vám rád nabídl několik úvah o tom, co znamená jít společně v naději a objevovat výzvy k obrácení, které Boží milosrdenství adresuje nám všem, osobně i jako společenství.

Především chodit. Jubilejní motto "Poutníci naděje" evokuje dlouhou cestu izraelského lidu do zaslíbené země, o níž vypráví kniha Exodus; obtížnou cestu z otroctví ke svobodě, kterou chtěl a vedl Hospodin, jenž miluje svůj lid a zůstává mu vždy věrný.

Nemůžeme si připomenout biblický exodus, aniž bychom mysleli na mnoho bratří a sester, kteří dnes utíkají ze situace bídy a násilí a hledají lepší život pro sebe a své blízké. Vzniká zde první výzva k obrácení, protože všichni jsme v životě poutníky.

Každý z nás si může položit otázku: Jak se nechávám tímto stavem vyzvat? Jsem skutečně na cestě, nebo jsem tak trochu ochromený, statický, bojím se a propadám beznaději, nebo jsem spokojený ve své zóně pohodlí? Hledám cesty k osvobození ze situací hříchu a nedostatku důstojnosti? Bylo by dobrým postním cvičením konfrontovat se s konkrétní realitou přistěhovalce nebo poutníka, nechat se jimi vyzvat, abychom objevili, co od nás Bůh žádá, abychom byli lepšími poutníky k Otcovu domu. Je to dobrá "zkouška" pro poutníka.

Za druhé, vydejme se na tuto cestu společně. Povoláním církve je jít společně, být synodální [2]. Křesťané jsou povoláni ke společnému putování, nikdy ne jako osamělí poutníci. Duch svatý nás vybízí, abychom vycházeli sami ze sebe k Bohu a ke svým bratřím a sestrám a nikdy se neuzavírali do sebe [3].

Jít společně znamená být řemeslníky jednoty, vycházet ze společné důstojnosti Božích dětí (srov. Gal 3,26-28); znamená to jít bok po boku, aniž bychom druhého deptali nebo nad ním dominovali, aniž bychom chovali závist nebo pokrytectví, aniž bychom nechali někoho zůstat pozadu nebo se cítit odstrčený. Jdeme stejným směrem, ke stejnému cíli, nasloucháme jeden druhému s láskou a trpělivostí.

V tomto postním období nás Bůh žádá, abychom si ověřili, zda jsme ve svém životě, ve svých rodinách, na místech, kde pracujeme, ve farních nebo řeholních společenstvích, schopni jít s druhými, naslouchat jim, překonat pokušení uzavřít se do sebe a starat se jen o své potřeby.

Ptejme se sami sebe před Pánem, zda jsme schopni spolupracovat jako biskupové, kněží, zasvěcené osoby a laici ve službě Božímu království; zda máme postoj přijetí s konkrétními gesty vůči těm, kteří k nám přicházejí, i těm, kteří jsou daleko; zda dáváme lidem pocítit, že jsou součástí společenství, nebo zda je odsouváme na okraj [4]. To je druhá výzva: obrácení k synodalitě.

Za třetí, pojďme po této cestě společně v naději na zaslíbení. Kéž naděje, která nezklame (srov. Řím 5,5), ústřední poselství Jubilea [5], je pro nás horizontem postní cesty k velikonočnímu vítězství. Jak nás naučil Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi, "lidé potřebují bezpodmínečnou lásku.

Potřebuje tu jistotu, která ho nutí říci: "Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani přítomnost, ani budoucnost, ani mocnosti, ani výška, ani hlubina, ani žádné stvoření nás nemůže odloučit od Boží lásky, která se projevila v Kristu Ježíši, našem Pánu" ( Řím 8,38-39) [6]. Ježíš, naše láska a naše naděje, vstal z mrtvých [7], žije a kraluje ve slávě. Smrt se proměnila ve vítězství a v tom spočívá víra a naděje křesťanů, ve vzkříšení Krista.

To je tedy třetí výzva k obrácení: výzva k naději, k důvěře v Boha a v jeho velký příslib, věčný život. Musíme se sami sebe ptát: Mám přesvědčení, že Bůh mi odpouští hříchy, nebo se chovám, jako bych se mohl spasit sám? Toužím po spáse a vzývám Boží pomoc, abych ji mohl přijmout? Žiji konkrétně naději, která mi pomáhá číst dějinné události a podněcuje mě, abych se angažoval ve prospěch spravedlnosti, bratrství a péče o společný domov a jednal tak, aby nikdo nezůstal pozadu?

Sestry a bratři, díky Boží lásce v Ježíši Kristu nás chrání naděje, která nezklame (srov. Řím 5,5). Naděje je "kotva duše", jistá a pevná [8]. 8] Církev se v ní modlí, aby "všichni byli spaseni" ( 1 Tim 2,4), a doufá, že jednou bude v nebeské slávě spojena s Kristem, svým snoubencem. Takto se vyjádřila svatá Terezie od Ježíše: "Čekej, čekej, nevíš, kdy přijde ten den nebo hodina. Bděte pozorně, neboť všechno rychle pomíjí, ačkoli vaše touha činí jisté pochybným a krátký čas dlouhým" ("Výkřiky duše k Bohu", 15, 3) [9].

Kéž se za nás přimlouvá Panna Maria, Matka naděje, a provází nás na naší postní cestě.

Jan Lateránský, 6. února 2025, památka svatého Pavla Mikiho a jeho společníků, mučedníků.

FRANCISCO.