Na vstupním portiku do Velikonocena Bolestný pátek je hluboce duchovní předsíní, která nás zve k tichému a láskyplnému rozjímání o utrpení naší matky, která se narodila v roce Panna Maria. Tento den, který se slaví v pátek před Květnou nedělí, se stává příležitostí přiblížit se srdci matky, která doprovází křížovou cestu svého Syna. V mnoha farnostech je křížová cesta nahrazena Via Matrix, která rozjímá o Mariině utrpení.
Tzv. Sedm bolestí Panny Marie jsou staletími prověřenou pobožností, která vybízí k rozjímání o nejbolestivějších chvílích Marie s Ježíšem. Prostřednictvím této meditace věřící nacházejí most, který jim umožňuje spojit vlastní utrpení s křesťanskou nadějí.
Když Maria představuje Ježíše v chrámu, Simeon jí oznamuje, že "jeho duši pronikne meč". Tento první zármutek otevírá Mariino srdce nejisté budoucnosti plné zkoušek, kdy vše v ní je víra a naděje v jejího Syna, stejně jako při jejím prvním velkém ano ve Vtělení.
Učitel charity. Vzpomeňte si na scénu představení Ježíše v chrámu. Stařec Simeon "řekl Marii, jeho Matce: "Hle, toto dítě je určeno ke zkáze a vzkříšení mnoha lidí v Izraeli a k tomu, aby se stalo terčem rozporů, které pro tebe budou mečem, jenž pronikne tvou vlastní duší, aby se odhalily myšlenky skryté v srdcích mnohých". Díky Mariině nesmírné lásce k lidstvu se v ní naplňuje Kristův výrok: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele".
Uprostřed Svatého týdne nám tento úryvek připomíná, že víra neznamená vždy jistotu, ale důvěru uprostřed temnoty.
Marie a Josef musí uprchnout do Egypta, aby ochránili dítě Ježíše před Herodovou hrozbou. Tato scéna k nám promlouvá o bolesti z nestability, z opuštění vlastní země a ze strachu o život dítěte. Panna Maria se stává obrazem všech matek, které musí pro lásku všechno opustit.
Po jeho odchodu se Josefovi ve snu zjevil Hospodinův anděl a řekl mu: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a uteč do Egypta; zůstaň tam, dokud ti neřeknu, protože Herodes bude dítě hledat a zahubí ho. Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta. Zůstal tam až do Herodovy smrti, aby se splnilo to, co Pán oznámil skrze proroka, když řekl: "Z Egypta jsem povolal svého syna" (Mt 2,13-15).
Maria spolupracovala se svou láskou, aby se věřící mohli narodit v Církvi jako údy té Hlavy, jejíž je vlastně matkou podle těla. Jako Matka učí; a také jako Matka nejsou její lekce hlučné. Je třeba mít v duši základ zjemnění, nádech jemnosti, abychom pochopili, co nám zjevuje, více než sliby, skutky.
Marie a Josef tři dny hledají Ježíše, který zůstal v chrámu. Úzkost ze ztráty a bezmoc tváří v tvář tomu, čemu nerozumíme, jsou lidské emoce, které jsme všichni zažili. Panna Maria je přijímá s vírou a pokorou.
Evangelium mše svaté nám připomnělo onu dojemnou scénu Ježíše, který zůstává v Jeruzalémě a učí v chrámu. Maria s Josefem se vydali na celou cestu a ptali se příbuzných a známých. Když ho však nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. "Matka Boží, která horlivě hledala svého syna, ztraceného bez jejího přičinění, která zažila největší radost, když ho našla, nám pomůže, abychom se vydali po svých stopách, abychom napravili, co je třeba, když kvůli své lehkomyslnosti nebo hříchům nedokážeme rozlišit Krista. Dosáhneme tak radosti, že Ho můžeme znovu obejmout a říci Mu, že Ho už neztratíme (Přátelé Boží, 278).
Na cestě Via Dolorosa se Maria setkává se svým Synem nesoucím kříž. Nemůže zastavit utrpení, ale je u toho. Tato scéna, tak reprezentativní v procesích Svatého týdne, k nám promlouvá o hodnotě přítomnosti, o tom, že je třeba být s trpícími, i když nemůžeme změnit jejich osud.
Sotva Ježíš vstal z prvního pádu, potkává na cestě, kterou prochází, svou Matku.
Maria se s nesmírnou láskou dívá na Ježíše a Ježíš se dívá na svou Matku; jejich oči se setkávají a každé srdce vlévá svůj vlastní zármutek do toho druhého. Mariina duše je zaplavena hořkostí, v hořkosti Ježíše Krista.
Vy, kteří jdete kolem na cestě, podívejte se, zda je tu nějaký zármutek srovnatelný s mým (Lam I,12).
Ale nikdo si toho nevšimne, nikdo si toho nevšimne, jen Ježíš.
Naplnilo se Simeonovo proroctví: tvou duší pronikne meč (Lk II,35).
V temné samotě utrpení nabízí Panna Maria svému Synovi balzám něhy, sjednocení, věrnosti; ano Boží vůli.
Ruku v ruce s Marií chceme i my dva utěšovat Ježíše a vždy a ve všem přijímat vůli jeho Otce, našeho Otce.
Jen tak okusíme sladkost Kristova kříže, obejmeme ho silou lásky a poneseme ho vítězně po všech cestách země. IV. zastavení Křížová cesta.
Mariino srdce puká, když vidí, jak její Syn umírá na kříži. Tato bolest vystihuje největší oběť, oběť lásky, která nic nezadržuje. Panna Maria stojí pevně ve víře. V pátek Bolestné tento obraz nabývá zvláštní síly a připomíná nám, že křesťanská naděje se rodí na kříži.
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Klopasova, a Marie Magdaléna. Když Ježíš uviděl svou matku a vedle ní stojícího učedníka, kterého miloval, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn. Pak řekl učedníkovi: "Pohleď na svou matku". Od té hodiny si ji učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš poznal, že je vše hotovo, aby se naplnilo Písmo, řekl: "Mám žízeň." A když se Ježíš vrátil, řekl: "Mám žízeň." A když se vrátil, řekl: "Mám žízeň. Byla tam nádoba plná octa a na yzopovou ratolest přivázali houbu namočenou v octě a přiložili mu ji k ústům. Když se Ježíš napil octa, řekl: "Všechno je hotovo. Sklonil hlavu a odevzdal se (J 19,25-30).
Při pohoršení oběti kříže byla přítomna svatá Marie, která se smutkem naslouchala Kolemjdoucí se rouhali, vrtěli hlavami a volali: "Ty, který boříš Boží chrám a za tři dny ho znovu stavíš, zachraň se; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže. Panna Maria naslouchala slovům svého Syna a připojila se k jeho bolesti: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Co mohla dělat? Spojit se s vykupitelskou láskou svého Syna, obětovat Otci nesmírnou bolest - jako ostrý meč -, která pronikla jeho čistým Srdcem.
Maria přijímá Ježíšovo mrtvé tělo do náruče. Je to chvíle ticha, hlubokého zármutku. Objímá ho se stejnou láskou, s jakou ho přijala při narození. V tomto gestu je veškerá něha matky, která pokračuje v lásce i ve smrti.
Nyní, když stojíme před okamžikem Kalvárie, kdy Ježíš již zemřel a sláva jeho vítězství se ještě neprojevila, je to dobrá příležitost, abychom prověřili své touhy po křesťanském životě, po svatosti; abychom reagovali aktem víry na své slabosti a v důvěře v Boží moc se rozhodli vložit lásku do věcí naší doby. Zkušenost hříchu by nás měla vést ke smutku, ke zralejšímu a hlubšímu rozhodnutí být věrní, skutečně se ztotožnit s Kristem, vytrvat za každou cenu v kněžském poslání, které svěřil všem svým učedníkům bez výjimky a které nás vybízí, abychom byli solí a světlem světa (Kristus jde kolem, 96). Je to Kristus, kdo prochází, 96
Nakonec Maria doprovází svého Syna ke hrobu. Kámen se zavře a zdá se, že je všemu konec. V Mariině srdci však bije naděje. Ví, že Bůh plní své sliby, i když je teď všude ticho a tma.
Poté Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, požádal Piláta o povolení odnést Ježíšovo tělo, i když tajně, ze strachu před Židy. Pilát mu vyhověl. Šel tedy a Ježíšovo tělo odnesl. Přišel také Nikodém, ten, který k němu šel v noci, a přinesl směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali Ježíšovo tělo a ovázali je plátnem a vonnými látkami, jak měli Židé ve zvyku pohřbívat. Na místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v zahradě nový hrob, do kterého ještě nikdo nebyl pohřben. Protože to byla příprava Židů a protože hrob byl blízko, uložili Ježíše tam (J 19,38-42).
Prosme nyní Pána, aby nám na závěr tohoto rozhovoru s ním dal zopakovat se svatým Pavlem, že "vítězíme díky tomu, který si nás zamiloval. Proto jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani mocnosti, ani věci přítomné, ani věci budoucí, ani mocnosti, ani výška, ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nikdy nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu".
Rozjímat o Sedmi bolestech Panny Marie neznamená zabývat se utrpením, ale objevit způsob, jak ho smysluplně prožít. Maria není vzdálená postava, ale matka, která nás zná a která zakusila lidské utrpení. Ve Svatém týdnu se její probodené srdce stává útočištěm pro ty, kdo procházejí zkouškami.
Na stránkách Bolestný pátek je zvláštní příležitostí pro modlitba růžence Sedmibolestné nebo se prostě pomodlit z hloubi srdce. Meč, který probodává Mariino srdce, se může stát světlem pro naše vlastní rány.
Prožít Svatý týden znamená vstoupit do tajemství Boží lásky. A Maria se svým zraněným, ale vírou naplněným srdcem je tím nejlepším průvodcem. Její diskrétní a odvážná přítomnost na každém kroku Kristova utrpení nám připomíná, že bolest není konec, ale začátek proměny.
Na tento pátek Bolestí položme svá srdce do blízkosti Mariina srdce. Naslouchejme jejímu mlčení, učme se z její síly a nechme se její vírou inspirovat k tomu, abychom tento Svatý týden prožili s novým duchem.
Květná neděle je jako portikus, který předchází velikonočnímu triduu a disponuje jím: "tento práh Svatého týdne, tak blízký okamžiku, kdy se na Kalvárii dovršilo vykoupení celého lidstva, se mi zdá být pro vás i pro mě zvlášť vhodným časem, abychom se zamysleli nad tím, jakými způsoby nás Ježíš, náš Pán, spasil; abychom rozjímali o jeho lásce - vpravdě nevýslovné - k ubohým tvorům, vytvořeným z hlíny země". (Svatý Josemaría, Boží přátelé, n. 110.)
Bibliografie:
Obrázky z filmu Vášeň Mel Gibson.
