Sen o povolání ho zavedl do Říma, aby se tam nechal vyškolit na kněze. Papežská univerzita Svatého kříže a je v prvním ročníku prvního cyklu teologie.
Benedikt Aicher se narodil 26. dubna 1999 v Rosenheimu v Bavorsku, asi 90 kilometrů od Marktlu nad Innem, kde se narodil Josef Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI.
Tento mladý Němec působí v Římě a je součástí institutu Dílo velekněze JežíšeKatolické společenství, které se věnuje především posvěcování kněží a podpoře života ve službě, modlitbě a apoštolátu. Její charisma se soustřeďuje na zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a na úsilí o křesťanskou dokonalost prostřednictvím evangelijních rad chudoby, čistoty a poslušnosti.
Benedikt Aicher vyrůstal se svými dvěma bratry v malé vesničce v bavorských Alpách, kde byla základem rodinná práce, modlitba a křesťanské hodnoty. V dětství ho rodiče učili, jak je důležitá oběť a oddanost druhým, a položili tak základy povolání, které ho později přivedlo k touze stát se knězem.
"Rodiče nás učili především jednu věc: obětovat se z lásky k druhým. Vždycky bylo hodně práce, takže jsme brzy museli pomáhat. Protože jsme neměli sestry, byly pro nás samozřejmostí i domácí práce," říká.
Benediktův katolický původ sahá až k jeho dědečkovi, který studoval po boku nástupce svatého Jana Pavla II., papeže Benedikta XVI. Toto rodinné dědictví spolu s církevními tradicemi vytvořilo prostředí, které Benediktovi umožnilo pěstovat víru od útlého věku.
"Moji rodiče byli hluboce ovlivněni katolickou vírou od svých vlastních rodičů a od církve. Můj otec strávil mnoho let v menším semináři. Také můj dědeček navštěvoval seminář spolu s Josephem Ratzingerem s upřímnou touhou stát se knězem, ale druhá světová válka jeho přípravu přerušila. Když se vrátil z vězení ve Francii, chtěl pokračovat ve studiu, ale kvůli tomu, co prožil, už nemohl najít klid, který ke studiu potřeboval," vypráví Benedikt.
Od útlého věku navštěvoval spolu se svými sourozenci každou neděli mši svatou a rodiče ho seznamovali s katolickými tradicemi. Doma se tak vytvářelo prostředí, v němž Bůh mohl konat své dílo.
Po prvním svatém přijímání jsem mamince řekl: "Teď začnu dělat ministranta a pak vstoupím do kláštera," říká s úsměvem.
Ačkoli Benedikt snil o tom, že se stane tesařem, jeho srdce si získalo Boží volání ke kněžství. Během jeho mládí hrála Panna Maria ústřední roli v jeho směřování k životu modlitby a oddanosti. V patnácti letech po určitém odporu nakonec přijal své povolání a podnikl konkrétní kroky ke vstupu do semináře.
"Moje povolání ke kněžství přišlo už v dětství, ale snil jsem také o tom, že se stanu tesařem. Můj strýc, který je už bohužel v nebi, byl benediktinským řeholníkem a pracoval jako tesař v klášteře. Když jsem byl malý, chtěl jsem se tam s ním vyučit, ale časem se tato touha vytratila.
Během školní docházky byl velmi plachý. Doma naopak dělal hodně povyku. Střední škola ho odvedla z vesnice do města. "Moje škola měla stále křesťanské hodnoty. To mě spolu s ochranou Panny Marie zachránilo před mnoha věcmi. Vlastně jsme nikdy nevyšli z domu, aniž bychom se s maminkou pomodlili před sochou Panny Marie a neudělali znamení kříže svěcenou vodou.
Přestože Benedikta tesařství lákalo, měl i jinou cestu. "Vždycky jsem se rád účastnil ministrantské skupiny. Byla to moje přednost až do konce. Po několika letech jsme se s bratry stali staršími ministranty a vedli jsme skupinu podle svých schopností. Pomáhali jsme také při dalších farních aktivitách, například při přípravě na biřmování. Mnoho let jsem hrál na tenorový roh v pochodové kapele. Halfinger Bläserkreis".
Panna Maria mu vždy chtěla přinést Ježíše. "Ve dvanácti letech jsme začali navštěvovat měsíční konference Legionářů Krista, kde jsme nacházeli duchovní potravu. Ve čtrnácti letech jsme se s bratry začali každé dva měsíce účastnit tábora pro mládež, kde nás také duchovně doprovázeli Kristovi legionáři. Nakonec jsem se stal členem organizačního týmu, kde jsem se spolu se starším bratrem staral hlavně o finanční záležitosti.
Toto období mělo velký vliv na jeho život víry, protože ho přivedlo k eucharistii a zpovědi. V patnácti letech znovu pocítil povolání ke kněžství. "Bylo krátké a já jsem ho rázně odmítl. V následujících letech se intervaly, v nichž jsem toto volání pociťoval, stále zkracovaly a byly stále intenzivnější".
Modlitební skupiny, které navštěvoval, mu říkaly, aby se modlil za svou budoucí ženu. Benedikt ještě nepřijal své povolání, ale nemohl se modlit, aniž by dodal: "A pokud máš pro mě jinou cestu, dej někomu jinému dobrou ženu," říká radostně.
Ježíš si získal jeho srdce a Benedikt postupně přijal povolání ke kněžství.
Dnes je Benedikt seminaristou a studuje teologii na Papežské univerzitě Svatého kříže díky podpoře nadace. Nadace CARF. Díky pomoci dobrodinců mohl Benedikt nejen získat kvalitní vzdělání, ale také pocítit duchovní a materiální podporu, která je nezbytná pro jeho další poslání ve službě církvi.
Příběh Benedikta Aichera je živým příkladem toho, jak víra, práce a štědrost dárců Nadace CARF mohou proměňovat životy a posilovat církev.
Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovídá za studenty Papežské univerzity Svatého kříže v Římě.
