Navzdory svému mládí tento kněz již spravuje farnost Panny Marie Růžencové z Fatimy v El Mene. Zde jsou duchovní i materiální potřeby naléhavé. Působí také jako notář diecézní kurie v Cabimas. Jeho obětavost je zásadní pro to, aby mohl čelit těmto výzvám. Na školení Komplexní vzdělávání a odborná příprava jsou pro mladé lidi v dnešní době zásadní.
Humberto Alonso Salas ve věku 27 let je již v první linii katolické církve. Jako kněz nese učení Církve všude, kde se naskytne příležitost. Plní si svůj dětský sen být misionářem, stejně jako papež Lev XIV.
Nemusí opustit svou vlast, aby hlásal evangelium mezi lidmi, kteří Boha buď neznají, nebo ho naléhavě potřebují. Jeho duchovní a pastorační příprava mu umožňuje tento záměr naplnit. To odráží význam formace a vzdělávání v životě kněze.
V rozhovoru pro nadaci CARF venezuelský kněz říká, že ačkoli jeho země byla převážně katolická, v posledních desetiletích došlo k poklesu počtu věřících. Podle nejnovějších studií se za katolíky stále považuje 67 % Venezuelanů. Vzestup sekt a evangelikálních skupin však nadále způsobuje pokles počtu věřících. Pro zvrácení tohoto trendu je proto klíčové náboženské vzdělávání obyvatelstva.
Náboženské vzdělávání je základním pilířem, který je třeba ve Venezuele posílit. To pomůže všem, kteří v těžkých dobách hledají víru a naději. Příprava mladých lidí je nezbytná pro podporu lepší budoucnosti.
K rozmachu povolání nepřispěla ani složitá situace ve Venezuele. Humberto vypráví svou zkušenost: "Sociální a ekonomická krize ve Venezuele je cítit v každé realitě, včetně té církevní. Když jsem byl v prvních ročnících semináře, zvažoval jsem možnost odejít pracovat a pomáhat rodičům".
V zemi, kde je duchovnost ohrožena, je formace víry klíčová. Potřebují více mladých lidí, kteří se věnují náboženské a duchovní formaci. Navzdory této kritické situaci sociální pomoc církve potřebným každoročně roste. "Byla domovem a útočištěm pro mnoho lidí, kteří se cítili osamělí nebo opovrhovaní. Byla místem přijetí pro rodiče, kteří viděli své děti odcházet do zahraničí za lepšími příležitostmi. Byla, jak řekl papež František, polní nemocnicí," dodává tento mladý kněz.
Před vstupem do semináře, Humberto se začal věnovat grafickému designu. Politická situace ve Venezuele ho však z bezpečnostních důvodů donutila vrátit se domů. Tato těžká událost umožnila tomuto mladému muži ještě více se zapojit do činnosti své farnosti a hlouběji prožívat svou víru. Jeho rodina byla velmi věřící a mnoho kněží jim bylo blízkých. To mu umožnilo dobře poznat realitu toho, co znamená být knězem. Formace, které se mu dostalo doma, a kontakt s kněžími, kteří mu byli blízcí, byly pro jeho integrální rozvoj zásadní.
To byl důležitý prvek teologického vzdělání kněze. Takto na to vzpomíná: "Mít s nimi doma bližší kontakt, poznat jejich lidštější stránku, sedět s nimi u stolu, naslouchat jim a uvědomit si, že jsou to lidé jako já, se slabostmi i silnými stránkami, mělo na mě velký vliv. Položil jsem si otázku: Proč ne já? Bůh mi na tuto otázku odpověděl. Ve velmi mladém věku vstoupil do semináře.
První roky své přípravy strávil ve Venezuele, kde ocenil význam vzdělání pro svůj život. V roce 2019 se jeho biskup rozhodl poslat ho do Pamplony, aby pokračoval ve vzdělání v oblasti Mezinárodní seminář Bidasoadíky studijním grantům uděleným nadací CARF.
"Myslím, že to byl jeden z největších darů, které mi Bůh dal. Když mi to biskup řekl, měl jsem strach, protože mi bylo 21 let a bylo to poprvé, co jsem byl tak dlouho mimo rodinu. Ale vnímal jsem to jako příležitost, kterou mi Bůh dal, abych se dobře připravil, hodně se naučil a vrátil se sloužit své církvi v Cabimě," říká nyní kněz vděčný za toto vzdělání.
Formace, které se mu v Pamploně dostalo, obohatila jeho chápání víry a posílila ho. To mu umožnilo předávat ji s nadšením dál. Toto školení je svědectvím toho, jak studium a zbožnost mohou jít ruku v ruce. Kromě toho bylo pro jeho osobní a duchovní rozvoj zásadní vzdělávání v různých kulturách a tradicích. To mu pomohlo navázat kontakt s různými komunitami ve Venezuele. Je nezbytné, aby mladí kněží, jako je Humberto, dostávali trvalou formaci. To jim umožní přizpůsobit se změnám a výzvám dnešního světa a udržet víru ve svých komunitách živou.
Příprava a podpora dobrodinci jsou pro budoucí kněze klíčové, aby mohli plnit své poslání. To jim pomáhá pokračovat v pomoci komunitě a poskytuje jim nezbytné prostředky pro jejich vzdělávání. Na konci akademického roku se seminaristé zamýšlejí nad významem vzdělání. To jim umožnilo růst ve víře a v závazku k církvi. Dobrodinci, kteří seminaristy podporují, odvádějí neocenitelnou práci. Pomáhají zlepšovat formaci budoucích kněží a zajišťují, aby víra ve Venezuele nadále vzkvétala.
Svou zkušenost z Pamplony označuje za "mou velkou školu". To platí jak pro to, co zažil na Navarrské univerzitě, tak v Bidasoa. Vypráví anekdotu, která mu ukázala, jakého daru se mu dostalo. "Když jsem byl v semináři ve Venezuele, používali jsme knihy vydané Navarrskou univerzitou. Když jsem přijel do Pamplony, viděl jsem, že autory těchto knih jsou moji profesoři. Díky tomu jsem si uvědomil, jakou příležitost mi Bůh dává: abych se dobře připravil, co nejlépe využil tato léta a živil se vším, co potřebuji ke službě církvi ve své zemi.".
V duchovní rovině Humberto říká, že návštěva míst, kde žilo a obětovalo svůj život mnoho svatých, mu velmi pomohla posílit jeho zbožný život. Jedno místo a jeden světec se během jeho pobytu ve Španělsku obzvláště dotkli jeho srdce.
"Díky těm letům jsem si velmi oblíbil Pannu Marii del Pilar, která byla první svatyní, kterou jsme navštívili po příjezdu do Španělska, a poslední, kterou jsem navštívil před návratem do Venezuely. Také jsem si velmi oblíbil postavu sv. JosemaríaKdyž jsem přijel, znal jsem ho jen málo, ale v těch letech mi jako dobrý přítel pomohl čelit mnoha těžkostem.
I přes svou krátkou zkušenost, neboť byl vysvěcen v prosinci 2023, je Humberto přesvědčen, že dnešní kněz potřebuje především být knězem, "poznat, že potřebujeme Boha a druhého".. Podle jeho názoru "v kněžském životě nemůžeme jít sami, potřebujeme doprovod přátel, bratří, duchovního vůdce. Musíme vyjít ze sebe a spoléhat na druhé". Uznává také důležitost dobré průběžné formace a potřebu živit se zkušenostmi druhých.
"Žádná výzva není těžká, pokud máte lidi, kteří vám s ní pomohou. Žádné nebezpečí vám nemůže ublížit, pokud je váš duchovní život posílen," dodává.
Na závěr má otec Humberto zvláštní vzpomínku na dobrodince Nadace CARF. "S radostí vzpomínám na chvíle, kdy jste nás doprovázeli ve službách, které jsme přijímali během naší formace. I když jsme kolem sebe neměli rodinu, vyplňovali jste tato prázdná místa svou přítomností. Děkujeme vám, že jste byli naší rodinou!
Mladý kněz také zdůrazňuje, jak se v semináři těšili na konec akademického roku. Byla to příležitost strávit s dobrodinci Nadace CARF příjemný čas a vrátit jim alespoň trochu to, kolik toho pro nás dělají. Tento mladý kněz také zdůrazňuje, jak se v semináři těšili na konec akademického roku. Byla to příležitost strávit nějaký kvalitní čas s dobrodinci a vrátit jim, byť jen trochu, to, kolik toho pro nás dělají.
Otec Humberto Alonso Salas má stále na paměti dobrodince díky batoh posvátných nádob kterou mu udělila Rada pro sociální činnost Nadace CARF. Neustále ji využívá. "Když navštěvuji venkovské komunity své farnosti a beru si s sebou batoh posvátných nádob, který mi dali, když jsem přijel z Pamplony, nemohu si pomoci, ale velmi na ně myslím a doporučuji jejich úmysly při mši svaté. Kéž Bůh i nadále hojně žehná vašemu životu a práci, kterou děláte pro seminaristy a kněze na celém světě. Bez vás by to nebylo možné," uzavírá.
