Dva Jorgové, město a Bible

Pětatřicet let po smrti Jorgeho Luise Borgese 14. června 1986 je čas připomenout si vášnivého čtenáře a vášnivého spisovatele, dvě vlastnosti, které se ne vždy shodují, ale pokud ano, vzájemně se vyživují.

Kdo miluje slovo, dříve či později se s ním setká.

Borges a slova Bible

Náruživý čtenář si skutečně nemůže pomoci a na stránkách Bible nachází stopy krásy, které vyvolávají otázky. Nevěřící má před těmito stránkami na výběr, zda se prohlásí za agnostika nebo gnostika.

O Borgesovi se říkalo, že je agnostik, ačkoli ve skutečnosti měl některé gnostické rysy, ačkoli se jím nikdy nestal úplně, protože gnostici nevěří v tělo a krev. Gnostik je pohoršen ukřižovaným Kristem, na kterého Borges odkazuje v celém svém díle. V roce 1984 v básni "Kristus na kříži" píše: "Nevidím ho / a budu ho hledat až do dne / svých posledních kroků na zemi". V téže básni také dodává: "Co mi pomůže, že ten člověk / trpěl, když teď trpím já? Ale možná to není otázka skeptika, který podobně jako Pilát neočekává odpověď. Borges je otevřený pátrání.

Co hledá Borges ve svém životě?

Jistě znalosti, ale nelze říci, že by se vše naučil z knih.

Je to městský spisovatel, nejen obyvatel knihovny. Nad psychologií a rétorikou, které nedůvěřoval, se rozvíjejí lidské bytosti, zejména ty, které žijí ve městech.

Borges je obyvatelem kosmopolisu, syntetizovaného v Buenos Aires, městě jeho mládí a celého života na dálku. Napadá mě, že jedním z důvodů, proč dal tehdejší arcibiskup Jorge Mario Bergoglio přednost tomuto spisovateli, je jeho hluboký vztah k městu.

Bůh žije ve městě

Pokud Křesťanství vznikl ve městě, jako je Jeruzalém, a právě v jiném městě byli učedníci poprvé nazváni křesťany, Bůh žije ve městě. "Pohled víry objevuje a vytváří město," řekl kdysi Bergoglio, který město vnímá jako místo svobody a příležitostí, místo, kam je člověk povolán kráčet, aby se setkal s druhým.

Při setkání s tímto druhým neexistují žádné výjimky nebo zavedené předsudky. Přestože Borges žil v odstupu od církve, Bergoglio obdivoval "vážnost a důstojnost, s jakou žil svou existenci", protože "srdce člověka zná jen Pán".

V tom srdci se sbíhaly velmi rozdílné mízy: míza anarchistického a volnomyšlenkářského otce, míza zbožné katolické matky, která zemřela téměř před sto lety, nebo míza babičky z otcovy strany, anglikánky, která odříkávala zpaměti mnoho biblických pasáží.

Tyto rodinné vazby přispěly k tomu, že si spisovatel velmi váží trojské války, Odysseovy cesty nebo čtyř evangelií.

Borges v San Pedru

Bylo pozoruhodné, že o Vánocích 2018 se vedle betléma na Svatopetrském náměstí objevil následující Borgesův citát:

"Nic se nestaví na kameni, všechno se staví na písku, ale my musíme stavět, jako by ten písek byl kámen."

Nechyběla kritika ze strany těch, kteří měli pocit, že to vyjadřuje nějaké skryté relativistické poselství. Ale je to jen paradox, který by možná potěšil Chesterton, obhájce svědomí a Borges ho velmi obdivoval. V jeho posledním díle Los conjurados čteme další paradox: "Život je příliš chudý na to, aby nebyl také nesmrtelný.". Pamatujme, že semeno vždy padne na dobrou půdu, i když rozsévač seje nahodile, a že ne všechny stavby stojí na pevné půdě, kterou je někdy třeba zpevnit.

Tato věta Vánoce je výzvou k úvaze, že dokonalé světy neexistují, a může souviset s tvrzením papeže Františka, že by neměla existovat církev dokonalých a čistých. Snaha o dokonalost ještě nikdy neudělala svět lidštějším.

Ve své apoštolské exhortaci Amoris laetitiaV čísle 8 papež František cituje několik Borgesových veršů z díla Fervor de Buenos Aires, které vyšlo v roce 1923. Jsou to básně živého města, které napsal čtyřiadvacetiletý autor. Odkaz převzatý z veršů "Neznámá ulice", zajišťuje, že "každý dům je lustr"..

Židovský symbol převzatý křesťanstvím, který v rozmanitosti svých ramen zároveň vyjadřuje jednotu a cestu, protože osvětluje svými světly. Podle autora se jedná o svícen, "kde lidské životy hoří jako osamělé svíce, že všechny naše bezprostřední kroky kráčejí po Golgotách".. Pokud však existují Golgoty, je to proto, že existuje Kristus, který skutečně trpí, ukřižovaný Bůh, Bůh, který se stal člověkem a ztotožnil se s člověkem.

Jorge Luis Borges a Jorge Mario Bergoglio byli spojeni láskou k městu a Bibli.