Tento mladý seminarista sní o tom, že se stane misionářem. Vyrůstal v početné a skromné rodině jako nejmladší ze šesti sourozenců. Od útlého věku prožíval Lucas zvláštní povolání ke katolické víře, inspirované příkladem Misionářek lásky, sester Matky Terezy z Kalkaty.
Lucas je v Římě (2025), kde studuje první ročník teologie na Římské univerzitě. Papežská univerzita Svatého křížev rámci přípravy na kněžství, a to díky částečnému stipendiu, které mu poskytla nadace CARF.
Jeho příběh odráží hlubokou lásku k Bohu, oddanost evangelizačnímu poslání a život poznamenaný vděčností vůči duchovnímu společenství, které ho přijalo.
Uruguay je nejateističtější a nejsekularizovanější zemí Latinské Ameriky. Je zde silně zastoupeno svobodné zednářství a platí zde mnoho zákonů, které jsou podle křesťanské víry nemorální, například zákony týkající se potratů, užívání marihuany a práv LGBTQ+.
"Navzdory všemu existuje mnoho lidí, kteří věří v Boha, i když svou víru nepraktikují. Kostely jsou stále prázdnější. Lidé křtí děti jen z tradice, "protože to tak dělají", ale ne s plným vědomím této svátosti. Také ze zvyku posílají své děti na katechezi k prvnímu svatému přijímání a po přijetí svátosti se do kostela nevracejí. Díky Bohu však naši faráři konají velké evangelizační dílo, aby dali poznat Boha, který je jen láska a milosrdenství. Moje rodina je také katolická jen z tradice, ale díky Bohu jsem se jím nechal oslovit," vypráví Lucas.
"Nedaleko mého domu jsou Misionářky lásky, sestry Matky Terezy z Kalkaty. Mají tam domov pro nemocné AIDS, navštěvují také rodiny v okolí, dávají dětem hodiny katechismu, nemocným a starým lidem dávají svaté přijímání a mnoho dalších věcí. Jeho matka chodívala na předsváteční nedělní mši do kaple sester, a protože k ní Lucas velmi přilnul, doprovázel ji. "I když jsem se velmi nudil, rád jsem se díval a účastnil liturgie, sledoval jsem všechno, co se dělo, zejména to, co dělal kněz," říká Lucas.
Téměř rok po prvním svatém přijímání, v 11 letech, přišla nová sestra. "Založila misijní skupinu dětí, říkali jsme si malí misionáři svatého růžence.
Po určité době formace se modlil zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které každoročně obnovoval. V tomto zasvěcení slíbil především dvě věci: chodit každou neděli na mši svatou a modlit se každý den svatý růženec. Jeho mottem bylo "Vše pro Ježíše skrze Marii". A tyto věci se skutečně snažila žít. SVATÁ MŠE a svatý růženec. "Věřím, že bez této přípravy by pro mě bylo těžší žít a přijmout své povolání.
Jejich misionářská činnost spočívala v podstatě ve formaci, kterou dostávaly od sester, a v šíření povědomí o důležitosti modlitby růžence, zejména v rodině. Dělali to každou neděli, chodili na mši svatou, společně se modlili růženec a nosili obraz Nejsvětějšího Srdce. "Obrázek zůstal v jedné rodině, kde jsme se společně modlili, a následující neděli jsme ho hledali a odnášeli do jiné rodiny atd.".
A právě zde se zrodila a rozkvetla jeho největší touha: stát se misionářem. Nejen proto, že byl součástí této krásné skupiny, ale také díky velkému příkladu, který mu sestry dávaly. Bylo pro něj velmi krásné vidět, jak zasvěcené ženy opouštějí všechno, odcházejí do míst daleko od svých rodin, s jinou kulturou, jazykem atd. a stávají se "Uruguaykami" jen z lásky k Ježíši, aby uhasily svou žízeň po lásce k duším.
Kněží z díla Velekněze Ježíše, společenství, k němuž dnes patří, slavili tři dny v týdnu svatou eucharistii pro Sestry Matky Terezy. Znal jsem je, ale neměl jsem k nim žádný vztah, kromě toho, že jsem je viděl a pozdravil.
Apoštolské sestry Mariiny rodiny (komunita spojená s kněžským dílem) jsem znal z toho, že jsem je vídal na slavnostních mších v diecézi, kde často zpívaly nebo vyráběly květiny pro liturgii, ale stejně jako ke kněžím jsem k nim neměl žádný vztah.
Sestry Matky Terezy, které viděly realitu své farnosti, kde byl Lucas jediným mladým mužem, a věděly, že v Rodině Panny Marie je dobrá skupina mladých lidí z různých farností, ho pozvaly, aby šel a stal se součástí skupiny. "Nechtěl jsem jít, tak jsem odmítl, ale jedna sestra se nevzdala a celý rok naléhala, abych šel. Aby mě nechala na pokoji, souhlasil jsem, chtěl jsem jet jen jednou, dát sestře ochutnat a už se nevracet, ale cesty Páně jsou jiné než naše," vypráví Lucas.
Na začátku roku 2014 se zeptal jednoho z kněží, zda by se mohl zúčastnit letního tábora, který komunita pořádá na konci ledna, a kněz s radostí souhlasil.
Lukáš komunitu neznal, nevěděl nic o spiritualitě ani o apoštolátu, ale hned první den tábora ve svém srdci pochopil, že je to komunita, kde ho Bůh chce. "Bylo to moje místo na světě, byla to pro mě tak velká jistota, že mi ji nikdo nikdy nemůže vzít. Měl jsem v plánu se tam už nikdy nevrátit, ale po tom prvním zážitku v táboře jsem už nikdy nevynechal žádnou z aktivit, které tam dělali, bylo to pro mě to nejdůležitější a nejkrásnější, co mě mohlo potkat."
V Roce milosrdenství 2016 se nedaleko jejich střední školy nachází národní svatyně Panny Marie Třiatřicetileté, patronky Uruguaye. Tam se jim dostalo milosti mít svaté dveře. "Málokdy jsem chodil do katedrály, abych využil milost plnomocné odpustkyAle jednou, díky prozřetelnosti, když jsem opouštěl střední školu, jsem potkal sestru Mariiny rodiny, která je také mou biřmovací patronkou, a když jsem s ní trochu mluvil, povzbudila mě, abych využil příležitosti získat plnomocné odpustky.
Při jedné z těchto návštěv katedrály poklekl před sochou Panny Marie a požádal ji, aby mu řekla, jaká je vůle jejího Syna. V tu chvíli začala bazilikou znít píseň, která byla pro Lukáše odpovědí na jeho otázku.
Píseň zní asi takto; "Chci padnout na zem a zemřít, jinak zůstanu sám, jsem pšeničné zrno, chci nést hojné ovoce, chci být tvým svědkem pro svět. Miluji-li svůj život, ztratím ho, dám-li svůj život, získám ho, kde jsi ty, Ježíši, tam jsem i já, následuji tě, jsem tvůj služebník". Tato píseň byla pro Lukáše jasnou odpovědí na jeho otázku, musel svůj život zcela odevzdat Pánu, aby ho skutečně získal a stal se Ježíšovým misionářem.
Na začátku roku 2018 Lucas oslovil člověka, který měl na starosti misii v Uruguayi, a požádal ho, zda by mohl strávit nějaký čas v rozlišování a také v misii s komunitou. V březnu 2018, ve svých 18 letech, začal žít s misionáři.
Po misijním pobytu a rozlišování v Uruguayi odjel v září 2019 do Říma, aby zahájil formaci v díle Ježíše Velekněze. V současné době je v prvním ročníku studia teologie na Univerzitě Svatého Kříže, za což je velmi rád a vděčný za tuto možnost.
"I dnes mohu říci to, co jsem řekl před deseti lety, že jsem přesvědčen, že toto je společenství, kam mě Bůh volá, "moje místo ve světě", a že právě v této duchovní rodině chci a toužím dát svůj život, abych dával najevo lásku Boží a Panny Marie a byl Kristovým misionářem," říká Lucas.
"Rád bych srdečně poděkoval všem dobrodincům Nadace CARF za jejich podporu, díky níž má mnoho seminaristů, kněží, řeholníků a řeholnic přístup k dobré a důstojné formaci. Touto pomocí přispíváte k tomu, aby církev ve světě byla stále živější a plodnější."
Slibuje modlitby za jejich úmysly, rodiny a potřeby jako malý projev vděčnosti za tak krásnou a velkou podporu. Prosí je také o modlitby za sebe a své povolání. "Kéž vás Bůh stokrát odmění a kéž vás naše nebeská Matka vždy ochraňuje!".
Gerardo Ferrara
Absolventka historie a politologie se specializací na Blízký východ.
Zodpovídá za studenty na Univerzitě Svatého Kříže v Římě.
