"Je mi velkým potěšením a hrdostí, že mohu být s vámi u příležitosti 50. výročí činnosti IESE v Madridu, což je pro mne hlubokou radostí, když vidím rozvoj vzdělávací iniciativy, která pomohla mnoha lidem profesně růst a objevit hluboký (lidský, sociální, křesťanský) smysl práce, což je téma, které je mi velmi blízké. Svatý Josemaría.
Vybudovali jste jednu z nejprestižnějších ekonomických škol na světě, takže soudě podle externích výsledků jste odvedli dobrou práci. Chtěl bych vás povzbudit, že spolu s vašimi vnějšími úspěchy, které potvrdila i obchodní školy Kromě toho byste měli odhodlaně poukazovat i na další vnitřní úspěchy, které mají pro každého z vás z Boží perspektivy ještě větší hodnotu. Tyto vnitřní úspěchy, které jsou z obchodního hlediska slučitelné s úspěchy a neúspěchy, jsou plodem dobře vykonané práce z lásky.
Pro tyto interní úspěchy je důležité nejen to, co děláme a s jakými výsledky, ale také jak pracujeme a proč. Právě díky těmto interním úspěchům bude mít tato škola ještě větší dopad.
Jak řekl svatý Josemaría: "Práce, každá práce, je svědectvím o důstojnosti člověka, o jeho vládě nad stvořením. Je příležitostí k rozvoji vlastní osobnosti. Je poutem spojení s ostatními bytostmi, zdrojem prostředků k obživě vlastní rodiny, prostředkem, jak přispět ke zlepšení společnosti, v níž člověk žije, a k pokroku celého lidstva" (sv. Josemaría, Kristus jde kolem, č. 47).
Svatý Josemaría zde mluví o tom, proč je práce obecně důležitá. Pro vás se důvod vaší práce odráží v poslání IESE: Rozvíjíte vedoucí pracovníky, kteří usilují o to, aby měli hluboký, pozitivní a trvalý dopad na jednotlivce, podniky a společnost prostřednictvím profesionální dokonalosti, integrity a ducha služby.
Pokud tento inspirující záměr dobře naplníte, dosáhnete samotného srdce společnosti. Zlepšíte svět zevnitř. Neboť ušlechtilý cíl, který sledujete, můžete naplňovat ve všech svých činnostech, nejen v těch s nejvyšší strategickou hodnotou, které na sebe v IESE berete z pozice nejvyššího vedení. Veškerá práce může mít velkou hodnotu zevnitř.
Již ve stejném přirozeném řádu "důstojnost práce nezávisí ani tak na tom, co se dělá, jako na osobě, která ji vykonává, která je v případě člověka duchovní, inteligentní a svobodnou bytostí" (sv. Jan Pavel II., Rozprava, 3-VII-1986, č. 3).
Přirozená důstojnost práce je tedy zakořeněna v duchovní důstojnosti lidské osoby a bude větší či menší podle větší či menší kvality nebo dobroty této práce jako duchovního činu. Tato kvalita či dobrota však v podstatě závisí na svobodě: na lásce - nikoli jako vášni či citu -, ale jako dilectio (O existenciální volbě konečného cíle jako aktu svobody srov. C. Fabro, Riflessioni sulla liberta, Maggioli, Rimini 1983, s. 43-51; 57-85).
Jako váš Juan Antonio Pérez LópezJde o to, abychom v sobě a v lidech, které řídíme, podporovali transcendentní motivy: zájem dobře sloužit zákazníkům, lidský vztah k lidem, oddanost účelu společnosti. To je z velké části to, co nás pohání k tomu, abychom sloužili více a lépe. A to lze dělat i při dosahování strategických výsledků, které firmy potřebují, a při rozvoji správných lidí se správnými kompetencemi.
A i když se to může zdát přehnané, svatý Josemaría řekl toto: "Nesmíme tedy zapomínat, že důstojnost práce je založena na Lásce. Velkou výsadou člověka je schopnost milovat, a tím překonávat pomíjivost a pomíjivost. Může milovat jiné tvory, to znamená ty a já plné smyslu. A může milovat Boha, který nám otevírá nebeské brány, který nás činí členy své rodiny a který nás opravňuje k tomu, abychom s ním také hovořili tváří v tvář, tváří v tvář".
Jinými slovy, jsme stvořeni pro Lásku a práce je jednou z platforem, na nichž může Láska růst v nás i ve společnosti. V tom spočívá velká část poslání křesťana ve světě, ve společnosti.
"Proto se člověk nesmí omezovat na vytváření věcí, na konstruování předmětů. Práce se rodí z lásky, projevuje lásku, je přikázána lásce" (sv. Josemaría, Kristus jde kolem, č. 48).
Nedávno jsem narazil na inspirativní příběh, který se před mnoha lety objevil v časopise Forbes a který ilustruje toto lidské spojení, tuto lásku projevovanou prací. Napsala ho zdravotní sestra z pohotovosti v jedné americké nemocnici, která byla svědkem úžasného vůdčího činu:
"Bylo asi 22:30. V pokoji byl nepořádek. Dokončoval jsem práci na kartě, než jsem šel domů. Lékař, se kterým jsem rád pracoval, zaučoval nového lékaře, který odvedl velmi slušnou a kompetentní práci, a říkal mu, co udělal dobře a co mohl udělat jinak. Pak položil mladému lékaři ruku na rameno a zeptal se: "Když jste skončil, viděl jste tu mladou uklízečku, která přišla uklidit pokoj?" Mladý muž se na něj nechápavě podíval.
Starší lékař řekl: "Jmenuje se Carlos. Je tu už tři roky. Odvádí skvělou práci. Když přijde, uklidí místnost tak rychle, že my dva můžeme rychle přijmout další pacienty. Jeho žena se jmenuje Maria. Mají čtyři děti. Pak jmenoval každé ze čtyř dětí a uvedl věk každého z nich. Starší lékař pokračoval: "Bydlí v pronajatém domě asi tři bloky odsud v Santa Aně. Přišli z Mexika před pěti lety. Jmenuje se Carlos," zopakoval. Pak řekl: 'Příští týden bych chtěl, abyste mi o Carlosovi řekl něco, co ještě nevím, ano? Teď půjdeme zkontrolovat zbytek pacientů.
Sestra byla ohromena: "Vzpomínám si, jak jsem tam stála, psala své ošetřovatelské poznámky, byla ohromena a říkala si: právě jsem byla svědkem působivého vedení.
Někdy můžeme tento lidský tón ztratit ze zřetele, když o práci přemýšlíme z pohledu soupeření s ostatními firmami o větší zisk, místo abychom mysleli na to, jak sloužit lidem s péčí a pozorností, s láskou. Je zřejmé, že firmy také nemohou ztratit ze zřetele strategii a zisk, který je znakem kvalitních služeb poskytovaných zodpovědně a efektivně. Ale stejně důležité jako ekonomické výsledky, ne-li důležitější, je sloužit s láskou k práci a s láskou k lidem.
"Pro křesťana se tyto perspektivy rozšiřují a prohlubují. Práce se totiž jeví jako účast na stvořitelském díle Boha, který stvořil člověka a požehnal mu slovy: "Ploďte a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se hýbe na zemi" (Gn I, 28). Protože navíc byla vzata na sebe Kristem, práce se nám představuje jako vykoupená a vykupující skutečnost: není jen sférou, v níž člověk žije, ale také prostředkem a cestou svatosti, skutečností posvěcující a posvěcující" (sv. Josemaría, Kristus prochází, č. 47).
Co znamená posvěcení od práce?
Vezměme v úvahu dva základní aspekty, které spolu souvisejí a na kterých zakladatel Opus Dei nesčetněkrát trval. Za prvé je zřejmé, že nadpřirozený rozměr práce není něčím, co by bylo postaveno vedle jejího přirozeného lidského rozměru: řád Vykoupení nepřidává něco cizího k tomu, čím je práce sama o sobě v řádu Stvoření; je to sama skutečnost lidské práce, která je povýšena na řád milosti; posvěcující práce není "konání něčeho svatého" při práci, ale právě to, že se práce sama stává svatou.
Druhý aspekt, neoddělitelný a v jistém smyslu důsledek předchozího, spočívá v tom, že posvěcená práce je posvěcující: lidé nejenže mohou a musí posvěcovat sami sebe a spolupracovat na posvěcování druhých a světa při práci, ale právě skrze svou práci, kterou vykonávají lidsky dobře, slouží lidem z lásky k Bohu. Tento křesťanský duch v konání práce musí připravit svět na lepší rozpoznání Boha, a tím také přispět k udržitelnosti, míru a sociální spravedlnosti. Je třeba - připomíná Lev XIV - "usilovat o nápravu globálních nerovností, které jsou hluboce poznamenány chudobou a bídou mezi kontinenty, zeměmi a dokonce i uvnitř společností" (Lev XIV, Řeč diplomatickému sboru, 16-V-2025).
A jak vysvětlil svatý Josemaría, mezi posvěcením profesionální práce a smířením světa s Bohem existuje nutný vztah: "Spojit profesionální práci s asketickým zápasem a kontemplací - což se může zdát nemožné, ale je to nezbytné, aby to pomohlo smířit svět s Bohem - a proměnit tuto běžnou práci v nástroj osobního posvěcení a apoštolátu. Není to vznešený a velký ideál, za který stojí za to položit život? Pokyny19-III-1934, č. 33).
Tento velký a vznešený ideál můžeme žít ve své práci, ať už je jakákoli; vždy mít perspektivu služby společnosti, "Svět, který je třeba změnit", jak říkáte ve své reklamě. Líbí se mi, že ve svém záměru mluvíte o vedení, které je dobré pro lidi, pro firmy a také pro celou společnost. Společnosti mohou pro společnost udělat mnoho dobrého, i když je také pravda, že ne všeho, co společnost potřebuje, lze dosáhnout prostřednictvím společností, protože jsou omezeny potřebou nabízet omezené a specifické služby a generovat zisk, což je součástí jejich účelu.
Potřebujeme také odpovědné státy, komunity a rodiny. Při své formaci usilujte o oslovení celého člověka, a to i v jeho duchovním rozměru, abychom z těchto dobře formovaných osob mohli přispět ke službě společnosti ve všech jejích dimenzích. To je plodem posvěcení vaší práce dobře vykonané z lásky. Chceme-li proměnit svět, musíme začít u sebe a udělat prostor Bohu v našem životě, a konkrétně v naší práci.
Jsou známa slova zakladatele Opus Dei, která obsahují velmi stručné a podstatné vymezení pojmu posvěcení práce v podobě praktické rady: "Dejte nadpřirozený motiv své běžné profesionální práci a budete mít posvěcenou práci" (sv. Josemaría, "Posvěcení práce"), Camino, n. 359). Nejde o to dělat věci jinak, ale dělat staré věci jinak, s nadpřirozeným motivem, který nás podněcuje k většímu úsilí a větší lásce.
Jinými slovy, pracovní činnost se stává svatou, když je vykonávána z nadpřirozených pohnutek. Toto tvrzení však nelze chápat jako jakousi "morálku pouhých úmyslů"; v klasickém pojetí nejde o to, že by se dával přednost úmyslům, ale o to, aby se finis operantis jako nezávislé na finis operis, která by tak ztratila svůj vlastní význam. Na finis operantis je motivace pracovníka, která může být vedena různými záměry. Na finis operis je to, čeho se daná činnost snaží dosáhnout, což může být služba klientovi, dokončení zprávy, dosažení cíle. Abychom mohli svou prací efektivně sloužit, nestačí mít dobré úmysly, ale je třeba dospět ke konkrétním faktům. Sloužit, sloužitjak říkával svatý Josemaría.
Nadpřirozený řád tuto lidskou skutečnost předpokládá a povyšuje, takže dílo je svaté, pokud se "rodí z lásky, projevuje lásku, je přikázáno lásce" a pokud je tato láska onou "Boží láskou, která byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, jenž nám byl dán" (srov.Rom 5, 5). Když žijeme jednotu života, o níž tolik mluvil svatý Josemaría, tato Boží láska se rozlévá do všech činností naší práce: zpráv, hovorů, drobných detailů dokončených s láskou. Na finis operantis proniká a informuje zevnitř finis operis všech našich činů.
Práce je svatá, posvěcená, když je řízena a vedena Boží láskou k Bohu a k druhým. To je podstata onoho "nadpřirozeného motivu", který stačí k posvěcení práce; a ještě lépe je chápat, že tento "úmysl" sám o sobě směřuje k lidské dokonalosti samotné práce: "Nemůžeme Pánu nabídnout něco, co v rámci ubohých lidských možností není dokonalé, bez vady, provedené s pozorností k nejmenším detailům: Bůh nepřijímá nekvalitní práci. Nepředložíš nic vadného, napomíná nás Písmo svaté, protože by to nebylo hodno Jeho (Lv XXII, 20). Proto práce každého z nás, práce, která zaměstnává naše dny a energii, musí být důstojnou obětí Stvořiteli, operatio DeiJe to dílo Boží a pro Boha: jedním slovem dokonaný, bezvadný úkol." Svatý Josemaría, Boží přáteléč. 55: srov. č. 58 a 6).
Práci s dokonalostí však nelze zaměňovat s dokonalostí. perfekcionismus které mohou pramenit z pýchy a nedostatku řádu. Musíme pracovat v rámci možností s vědomím, že máme mnoho zaměstnání, která vyžadují naši pozornost, do nichž musíme vnášet také Boží lásku.
Posvěcené dílo je nejen dílem Božím a pro Boha, ale je zároveň a nutně dílem Božím, protože je to Bůh, kdo posvěcuje; je to On, kdo první miluje a umožňuje naši lásku skrze Ducha svatého, jehož je naše láska účastí. Aby Bůh mohl působit v nás a skrze naše dílo (aby naše dílo mohlo být Boží dílo)Potřebujeme ve svém dni otevřít prostor pro Boha, prostor pro modlitbu a naslouchání - doma, v kanceláři, na ulici, v kostele - abychom dosáhli jednoty s Bohem, která umožní Bohu vstoupit do všech našich činností.
Posvěcující práce v objektivním, vnějším, strukturálním smyslu (např. finance nebo účetnictví) je neoddělitelná nejen od posvěcování skrze práci (v každodenním, konkrétním úsilí o dosažení cílů služby lidem), ale také od posvěcování sebe sama v práci (růst v lásce), které je nutným a bezprostředním důsledkem posvěcující práce v jejím subjektivním aspektu (jako jednání osoby).
Jistě, neposvěcená subjektivní práce může přispět k posvěcení světa do té míry, že přispívá k vytvoření přirozeně účinných a spravedlivých sociálních, ekonomických atd. struktur, což je nezbytnou součástí Bohem daného uspořádání těchto struktur. Vzpomeňte si zde například na Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů.
Avšak pouze subjektivní práce, která je posvěcená, a tedy posvěcující pro ty, kdo ji konají, nutně spolupracuje nejen na utváření spravedlivého světa, ale také na jeho informování Kristovou láskou, na jeho posvěcování. Toto posvěcování světa zevnitř přirozeně vyžaduje ne jednoho, ale mnoho lidí, kteří posvěcují svou práci a posvěcují se ve své práci ve všech profesích.
Svatý Josemaría to také potvrdil slovy "božské cesty země byly otevřeny". Potřebujeme mnoho mužů a žen, kteří chtějí jít po těchto cestách, aby pozvedli svět zevnitř, ne prostřednictvím organizovaných a možná ideologických kampaní, které mohou být polarizující, ale prostřednictvím vnitřního růstu každého člověka na svém místě, otevřeného druhým a přijímajícího tak milost Boha, který chce kolem nás šířit víru, naději a lásku.
Máte před sebou velký cíl - vychovávat vedoucí pracovníky, kteří budou vytvářet podmínky, v nichž bude pracovat mnoho dalších lidí a rozvíjet se jako lidé prostřednictvím své práce. Připravovat lidi s takovou odpovědností je velká zodpovědnost.
Často nemají jasné recepty, jak problém interpretovat nebo situaci řešit. Obecně manažerská práce zahrnuje soubor činností, jako je předvídání, organizování, koordinace a kontrola vývoje a výsledků činnosti organizace.
Tváří v tvář takto složité a proměnlivé realitě je pochopitelné, že při teoretizování o povaze nebo analýze praxe manažerské práce vznikají více či méně různorodé interpretace (srov. například G. Scalzo a S. García Álvarez, El Management como práctica: una aproximación a la naturaleza del trabajo directivo, in "Empresa y humanismo", XXI (2018) s. 95-118).
Proto manažerské vzdělání nevyžaduje pouze memorování zásad nebo shromažďování marketingových, finančních, strategických či účetních nástrojů, ale také obezřetné chápání, které se obvykle získává pouze dlouhou a dobře strávenou zkušeností.
Odpovědnost manažera vyžaduje obezřetnost, což je ctnost, která se nejvíce hodí pro práci ve správě. Můžeme si připomenout známý výrok svatého Tomáše Akvinského: "moudří ať nás učí, svatí ať se za nás modlí, rozumní ať nás řídí". Prostřednictvím sezení s případovou metodou se vaši studenti naučí projevovat obezřetnost, klást si klíčové otázky, hlouběji pronikat do argumentů, chápat názory druhých bez předsudků a měnit své názory.
Ve svém nejobecnějším vyjádření vyžaduje obezřetné jednání dostatečnou znalost minulosti (precedentů v dané problematice), pozornost k okolnostem vymezujícím současnou problematiku a předvídavost budoucích účinků možných rozhodnutí.
"Rozvážnost, kromě toho, že je zdokonalujícím návykem tohoto druhu činnosti (praxis), je jedinou intelektuální ctností, jejímž cílem je morálka, to znamená, že působí jako druh most mezi oběma dimenzemi, která umožňuje sladit myšlení a jednání", (G. Scalzo a S. García Álvarez, cit. P. 112.). Díky uvážlivému vedení budou účastníci vašich programů růst jako jednotlivci, morálně i intelektuálně, a budou schopni vytvářet prostředí, v němž budou růst i ostatní, a přispívat tak ke zlepšení společnosti.
Dalšími charakteristikami dobré manažerské práce jsou podle mého názoru otevřenost a flexibilita. Otevřenost, schopnost učit se ze zkušeností a studovat. Otevřenost k pochopení změn, které vyžaduje nová doba. Otevřenost přijímat a oceňovat návrhy nebo vysvětlení od druhých, aniž by se spěchalo nebo připouštěly předsudky. Umět naslouchat. Otevřenost neškrtat svévolně iniciativy, ale podporovat je a usměrňovat. Otevřenost chápat a přijímat příležitosti ke změně; zejména otevřenost mysli ke změně vlastního smýšlení: jak říkával svatý Josemaría, "nejsme jako řeky, které nelze vrátit zpět".
Stručně řečeno, otevřenost srdce, porozumění a láska k druhým. Tato otevřenost nás vede k tomu, abychom přijímali druhé takové, jací jsou, bez posuzování a předsudků, a abychom je vyzývali k tomu, aby byli lepší. Jde o to být mostem i pro lidi, kteří smýšlejí jinak. Můžete velmi dobře spolupracovat s lidmi jiného vyznání nebo bez vyznání, kteří vyznávají životní styl, který nesdílíte, ale s lidmi, kteří mají obvykle vždy dobré zázemí, na němž lze budovat přátelství a společný projekt v rámci firmy.
Pokud jde o pružnost, je zřejmé, že je v protikladu k tuhosti, ale není v protikladu k pevnosti. Je to schopnost přijmout a rozhodnout se pro nutné nebo žádoucí výjimky. V této souvislosti považuji za zajímavé zmínit také význam podpory vnitřní svobody zaměstnanců na všech profesních úrovních, která dává důvod k tomu, co se přikazuje. Musí chtít svou práci dělat dobře, aby mohli lépe sloužit. Stejně tak se dobrá manažerská práce vyhýbá nadměrné kontrole a přílišným detailům, když se něco přikazuje. Na mikromanagement jako způsob režie vytváří loutky, nikoli zralé lidi s vlastními kritérii.
Za zmínku stojí také důležitost znalosti delegování podle okolností lidí a prostředí. Připomínám, co v širším kontextu napsal svatý Josemaría: "U všech nelze použít stejné prostředky. I v tom je třeba napodobovat chování matek: jejich spravedlnost spočívá v nerovném zacházení s nerovnými dětmi." (Svatý Josemaría, Dopis 29-IX-1957, n. 25).
Někteří z nich, ti mladší, potřebují následnou péči a zpětnou vazbu, aby co nejdříve získali zkušenosti, které potřebují k tomu, aby mohli svou práci vykonávat dobře. Jiní, ti zralejší, potřebují koučování prostřednictvím kterých se učí činit vlastní rozhodnutí. A přijde čas, kdy mohou pracovat bez jakékoliv kontroly, protože manažer je může delegovat s plnou důvěrou a bez jakýchkoliv obav. Oba však potřebují důvěru, blízkost a přátelství svých manažerů.
Manažerská činnost obvykle vyžaduje usměrňování různých prvků a činností ke společnému cíli. Je proto nutná dostatečná schopnost syntézy, která při zachování pozornosti, jež odlišuje různé prvky věci, dokáže tyto prvky sjednotit do společného konečného rozměru. Zde se objevuje to, co mnozí nazývají účel společnosti, což zahrnuje pozornost věnovanou mnoha zainteresovaným stranám - azúčastněné strany - aby řídící činnost zároveň sjednocovala úsilí všech.
Zvláštní význam manažerské práce zjevně spočívá v tom, že na ní do značné míry závisí efektivita práce ostatních lidí, jejich osobní růst prostřednictvím práce a kultura a tón podniku. Z toho vyplývá zvláštní aspekt manažerské odpovědnosti. Manažerská pozice není výsadou, ale službou a odpovědností, která spočívá ve vytváření efektivního kontextu pro práci ostatních. Proto musí manažer pěstovat vnitřní rozpoložení, které ho tlačí k tomu, aby se odhodlaně ujal svých povinností.
Tyto vedoucí pracovníky zde vychováváte nejen prostřednictvím výuky a týmové práce, ale také tím, že vytváříte atmosféru dobře odvedené práce - včetně mnoha různých aspektů: udržované zahrady, čisté tabule, dobře připravené třídy s nápadnými a jasnými závěry - a radosti a lidské blízkosti, péče o lidi.
A konečně, tento tón přátelství, v němž si každý uvědomuje, že na něm opravdu záleží, že je milován, vysvětluje otevřenost a radost, kterou vidíte ve své škole a na setkáních absolventů.
Děkuji mnohokrát.
Stáhnout celý projev ke sdílení.
