Církev s radostí slaví svátek svatého Tomáše, jednoho z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vybral. Jeho mučednická smrt se slaví 3. července. Jeho postava, často spojovaná s pochybnostmi, v sobě skrývá obdivuhodnou duchovní hloubku a odvážné svědectví víry, které ho zavedlo až na konec známého světa. Jeho život nám připomíná, že upřímné pochybnosti při hledání pravdy mohou být cestou k nejsilnější víře.
Svatý Tomáš, zvaný také Didymus - což řecky znamená dvojče - byl Žid a pravděpodobně pocházel z Galileje, stejně jako většina apoštolů. Ačkoli evangelia nepodávají mnoho informací o jeho životě před setkáním s Ježíšem, jeho jméno se objevuje ve všech seznamech dvanácti apoštolů.
Ježíš si ho vybral do úzké skupiny učedníků, kteří ho budou doprovázet během jeho veřejného života. Je zmiňován v klíčových okamžicích evangelií, zejména v Janově evangeliu, kde se projevuje jeho vášnivá, upřímná a hluboce lidská osobnost.
Svatý Tomáš je připomínán především pro svou reakci na zprávu o Kristově zmrtvýchvstání. Když mu ostatní apoštolové řekli, že viděli vzkříšeného Pána, odpověděl slavnou větou: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a nevložím svůj prst do otvorů po hřebech a svou ruku do jeho boku, neuvěřím" (J 20,25).
Tyto pochybnosti však nejsou výsledkem nepřátelské vzpoury nebo nedůvěry, ale upřímné touhy pochopit a potvrdit pravdu. O osm dní později, když se Ježíš znovu zjeví, tentokrát za přítomnosti Tomáše, vyzve ho, aby se dotkl jeho ran. Apoštolova reakce je jedním z nejkrásnějších vyznání víry v evangeliu: "Můj Pán a můj Bůh!" (J 20,28).
Tímto zvoláním svatý Tomáš uznává nejen Kristovo vzkříšení, ale také jeho božství. Je to klíčový okamžik, neboť Ježíš odpovídá větou určenou všem, kteří ho budou následovat: "Protože jste mě viděli, uvěřili jste; blahoslavení, kteří, aniž by viděli, věří" (J 20,29).
Po Letnice a vylití Ducha svatého se Tomáš stejně jako ostatní apoštolové vydal hlásat evangelium. Podle nejsilnější křesťanské tradice - jak v patristických pramenech, tak v živé tradici církve na Východě - donesl svatý Tomáš víru až do Indie.
Různá starověká svědectví, například sv. Efréma, sv. Jeronýma a historika Eusebia z Cesareje, potvrzují, že Tomáš kázal v oblasti Parthie (dnešní Írán) a poté se vydal na jihozápadní pobřeží indického subkontinentu, do oblasti Keraly. Tam založil křesťanské komunity, které se zachovaly dodnes a jsou známy jako křesťané svatého Tomáše.
Během své misie odvážně evangelizoval, konal zázraky a pokřtil mnoho konvertitů. Říká se, že se dokonce dostal až ke královskému dvoru. Gondofares a obrátil mnoho lidí v oblasti dnešního Pákistánu a Indie. Jeho kázání byla plodná, ale zároveň vyvolala odmítavý postoj odpůrců křesťanství.
Svatý Tomáš zemřel mučednickou smrtí pravděpodobně kolem roku 72 n. l. v Mylapore poblíž města Chennai (dříve Madras) v Indii. Podle tradice byl probodnut kopím, když se modlil v jeskyni, což je symbol stejného nástroje, kterým voják probodl Kristův bok.
Jeho hrob v Indii se stal v prvních staletích poutním místem. V Mylapore dnes stojí bazilika svatého Tomáše, jeden z mála katolických kostelů postavených na hrobě apoštola (další jsou v Římě a Santiagu de Compostela).
Jeho postava je obzvláště uctívána ve východních církvích a v katolických komunitách v jižní Asii, které hrdě uchovávají živou víru zakořeněnou ve svědectví tohoto apoštola.
Latinská církev slavila svátek svatého Tomáše 21. prosince po mnoho staletí. Po reformě liturgického kalendáře v roce 1969 však byla jeho památka přesunuta na 3. července. Toto datum se shoduje s přenesením jeho ostatků do Edessy (dnešní Urfa, Turecko) ve 4. století, což byla významná událost pro syrskou církev a pro šíření východního křesťanství.
Oslava svatého Tomáše 3. července nám umožní znovu objevit jeho roli svědka vzkříšení, misionáře a apoštola a vzoru víry, která se posiluje pokorným hledáním pravdy.
Postava svatého Tomáše je blízká zejména těm, kteří prožívají chvíle nejistoty, otázek nebo pochybností ve své víře. Jeho příběh nám ukazuje, že pochybnost není hřích, ale etapa, která, je-li dobře prožitá, může vést ke zralejší víře.
Ježíš neodmítá svatého Tomáše pro jeho nevíru, ale vychází mu vstříc. A když Tomáš poznává Krista, vyznává víru tak jasně, jako žádný jiný apoštol.
Stejně jako Tomáš jsme i my povoláni přejít od touhy po důkazu k radosti z víry. V křesťanském životě člověk ne vždy vidí, aby uvěřil, ale věří, aby viděl očima srdce a duše.
V nadaci CARF Podporujeme integrální formaci seminaristů a diecézních kněží, kteří chtějí stejně jako svatý Tomáš nést víru až na konec světa. Mnozí z nich, stejně jako on, pocházejí ze vzdálených zemí a vrátí se, aby evangelizovali, posilovali křesťanská společenství a byli živými svědky Kristovy lásky. Oslava svatého Tomáše je také příležitostí ke zdvojnásobení našich modliteb za povolání a k velkorysé podpoře tohoto poslání.
Tomáš, jeden z Dvanácti, zvaný Didymus, s nimi nebyl, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli:
-Viděli jsme Pána!
On jim však odpověděl:
Nevidím-li na jeho rukou znamení hřebů, nevložím-li svůj prst do znamení hřebů a nevložím-li svou ruku do jeho boku, neuvěřím.
O osm dní později byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš byl s nimi. Ačkoli byly dveře zamčené, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl:
-Mír s vámi.
Pak řekl Tomášovi:
-Přilož sem prst a podívej se na mé ruce, přilož ruku a vlož ji do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící.
Tomáš mu odpověděl a řekl:
-Můj Pán a můj Bůh!
Ježíš odpověděl:
-Protože jste mě viděli, uvěřili jste; blahoslavení, kdo neviděli, ale uvěřili.
Evangelium podle Jana: J 11,16; J 14,5; J 20,24-29.
Synoptická evangelia (seznamy dvanácti apoštolů): Mt 10,2-4; Mk 3,16-19; Lk 6,14-16.
Katechismus katolické církveKKC 642-644: Svědectví apoštolů o vzkříšení.
Eusebius z Cesareje, Církevní dějinyKniha III a IV (4. století): Zmínky o misii svatého Tomáše v Parthii a Indii.
Svatý Jeroným, De viris illustribusKapitola 3: Informace o evangelizaci Tomáše.
San Gregorio de Nazianzo, Orationes33, 18: Zmínka o vyslání Tomáše do Indie.
Svatý Efrém Syrský, Chvalozpěvy o apoštolechHymnus 42: Vyzdvihuje Tomášovo kázání ve východních zemích.
Římský liturgický kalendář (aktualizovaný po Druhém vatikánském koncilu)Stanovení svátku svatého Tomáše apoštola na 3. července.
Římské martyrologium (typické vydání 2001), s. 336: Memoria litúrgica y breve nota hagiográfica sobre el apóstol.
Bazilika svatého Tomáše (Santhome), Mylapore, IndieTradice a úcta k místu jeho mučednické smrti a pohřbu.
Katolická encyklopedie (ed. 1912), článek "Svatý Tomáš": Historická a patristická syntéza života a poslání apoštola.
