"V rodině jsme čtyři: otec, matka, mladší sestra a já. Moji rodiče jsou lidé s hlubokými křesťanskými hodnotami a vždy nám vštěpovali lásku ke Kristu, Panně Marii a Církvi. Díky Bohu a tvrdé práci mých rodičů jsme byli schopni žít z toho nejnutnějšího. Se zbytkem rodiny (prarodiči, tetami, strýci a bratranci) jsme si zůstali velmi blízcí.

Díky stipendiu jsem mohla studovat na Katolické univerzitě Redemptoris Mater (UNICA) obor Mezinárodní vztahy a mezinárodní obchod a v roce 2019 jsem promovala. Díky mým dobrým studijním výsledkům se mnou udělaly rozhovor místní noviny.

Věřím, že povolání ke kněžské službě bylo vždy jako malé semínko, které postupně vyrůstalo. Jako dítě jsem chodil každou neděli na mši svatou a ve čtvrtek jsem doprovázel svou babičku z otcovy strany - která byla mimořádnou vysluhovatelkou svatého přijímání - na mši svatou s Nejsvětější svátostí.

Pak jsem začal ministrovat a v sedmnácti letech jsem odešel. Ve 12 letech jsem absolvoval evangelizační rekolekce (podle metody Integrálního systému nové evangelizace CELAM) a ve 13 letech jsem nastoupil do služby mládeži, kde jsem mohl dozrát ke svému povolání.

Velmi jsem se zapojil do misie služby mládeži ve své farnosti, diecézi a zemi, aniž bych opustil studium. V této službě jsem dokázal dobře rozlišovat a pochopil jsem, že mě Bůh volá k něčemu většímu.

Zlomový okamžik, kdy jsem se domníval, že Bůh potvrdil mé povolání, nastal v roce 2019 během XI. mezinárodního fóra mládeže, které pořádalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život.

Účastníci tohoto setkání měli možnost naslouchat Svatému otci, který nás ve svých slovech vyzval, abychom byli odvážní a beze strachu se oddali službě Pánu. Tato slova byla posledním impulsem, který mě motivoval k definitivnímu kroku vstoupit do semináře.

Když jsem v tom roce končil studia, rozhodl jsem se, že dám výpověď v zaměstnání (více než rok jsem pracoval v pojišťovně) a opustím své povinnosti v oblasti služby mládeži v Biskupské konferenci.

Mluvil jsem se svým biskupem, který byl v té době předsedou oddělení mládeže CEN, a předložil jsem mu svou rezignaci; vysvětlil jsem mu, že rezignuji, protože se cítím povolán vstoupit do semináře, a on ji ochotně přijal. Následujícího roku jsem vstoupil do semináře a můj biskup rozhodl, že mě pošle studovat do Pamplony.

"V Bidasoa je to úžasný zážitek. Možnost sdílet se seminaristy z různých zemí mě naplnila obohacujícími zkušenostmi pro mou duchovní, intelektuální a kulturní formaci," říká.

Formace, která je nám v semináři nabízena, je fenomenální; díky ní jsem mohl pochopit, jak velký význam má duchovní vedení v životě seminaristy a kněze.

Je pro nás velkou pomocí, když máme lidi, kteří se věnují vašemu povolání a pomáhají vám překonávat obtíže, které se mohou na cestě vyskytnout. Duchovní vedení, zpověď a dobře prožitá mše svatá dělají z Bidasoa místo, kde je nejdůležitější setkání s Ježíšem Kristem.

Kromě toho všeho samozřejmě existují i další způsoby formace, jako jsou setkání, sportovní akce atd. V Bidasoa se velmi dbá na svobodu seminaristů, což napomáhá k upevnění povolání.

V Nikaragui je potřeba kněží, kteří jsou pevně oddáni evangelizačnímu poslání církve. Pastýři, kteří s odvahou a láskou brání ovce před vlky; pastýři, kteří hlásají Kristovo poselství spásy a kteří se v pravdě staví za to, co je správné tváří v tvář nespravedlnosti.

Podle příkladu, který nám dali biskupové, se celá nikaragujská církev musí dát do služby potřebám lidí, umět trpět s lidmi a doprovázet je v důležitých a těžkých chvílích.

Chudoba, nerovnost a nedostatek individuálních a kolektivních svobod patří k největším sociálním problémům země.

"Chtěl bych poděkovat dárcům za velkou podporu, kterou nám poskytují. Buďte si jisti, že jste stále v našich modlitbách a že vše, co děláte, bude dobře využito pro evangelizační poslání církve."

Bidasoa je jako malý poklad, kde se můžeme formovat v dobrém a zdravém učení církve (tím jen opakuji slova, která mi řekl můj biskup, než jsem sem odjel. Během těchto dvou let jsem měl možnost tato slova svého biskupa potvrdit) Děkuji vám za vaše nasazení pro tuto věc!