Jesús Eduardo Huerta Gaytán je seminarista z diecéze Celaya v mexickém státě Guanajuato. Narodil se v San Miguel de Allende a je mladším ze dvou bratrů.
"Kněžství mě přitahovalo už od dětství, zejména proto, že jsme doma hodně mluvili o knězi, který byl bratrem mého dědečka z matčiny strany. Vždycky se o něm říkaly dobré věci, byl skoro jako superhrdina.
Jak vidíte, moje rodina vyznává hluboké křesťanské hodnoty, ale náboženské události jsem neměl příliš v lásce. Já i moje rodina jsme se od Boha vzdalovali, až jsme postupně znovu získali zájem.
Co se mě týče, právě díky ministrantské skupině jsem začal žít oddanější křesťanský život. Právě v té době se mi možnost semináře zdála reálná. Musím se přiznat, že jsem se několik let bránil volání, které jsem cítil od Pána. Chtěl jsem být dobrým křesťanem a cítil jsem, že kněžství není pro mě.
Zlomem v této situaci byla účast na ignaciánských cvičeních, která mě přivedla k objevu, že mým principem a základem je Bůh a že bez něj nechci nic. Pocítil jsem velkou touhu věnovat svůj život službě bratřím a sestrám tím, že se zcela zasvětím Bohu. Bylo to těžké rozhodnutí, protože jsem musel odmítnout dvě velmi dobrá stipendia, která nabízely dvě nejlepší univerzity v Mexiku. Nelituji toho však, protože vím, že jsem vstupem do semináře mnoho získal.
Do diecézního semináře své diecéze jsem vstoupil v srpnu 2013 a po pěti letech formace v mé diecézi se moji formátoři spolu s mým biskupem rozhodli poslat mě dokončit teologickou formaci na Navarrskou univerzitu a kněžskou formaci do mezinárodního semináře Bidasoa, kde v současnosti působím.
Můj rozhled se rozšířil, protože jsem se mohl setkat s lidmi z celého světa, kteří sdílejí mé sny a iluze. Upevňovala jsem také své rozhodnutí darovat svůj život, chci být měkkým kobercem, po kterém mohou chodit ostatní, aby si od mé únavy odpočinuli ti, kteří to nejvíce potřebují. Je čas pro lidi, kteří se snaží sloužit, kteří přinášejí naději do míst, kde se zdá, že zmizela. Je čas rozdávat úsměvy a naslouchat těm, kdo chtějí otevřít svá srdce, poskytovat útěchu a povzbuzovat, že štěstí je možné. Je čas přivést svět k jedinému věčnému štěstí, o které usilujeme: Bůh. Také já chci být apoštolem Lásky, který miluje své bratry natolik, že celou svou bytostí dává, aby jim pomohl být každý den lepšími."
"Z celého srdce vám děkuji za vaši štědrost vůči nám. Dílo lásky lze rozhodně konat pouze s láskou. Právě tato dobročinnost umožnila a nadále umožňuje lidem, jako jsem já, žíznícím po službě, uskutečňovat naše studia mimo naši zemi. Děkuji vám za podporu, kterou jste mi poskytli, abych mohl studovat na Navarrské univerzitě a žít v Colegio Mayor Bidasoa.
S vědomím výše uvedeného se snažím využít této příležitosti a vydat ze sebe to nejlepší. Uznávám jejich velkou práci a obětavost, za kterou je denně chválím ve svých modlitbách, protože vím, že bez jejich velkorysosti a lásky k církvi by to nebylo možné."
