Rosemberg Augusto Franco Barrera je seminarista z diecéze Santa Rosa de Lima v Guatemale.
"Je to už pět let, co jsem vstoupil do semináře v mé zemi.Dobře si pamatuji, že než jsem tam vstoupil, prošel jsem si obdobím mnoha pochybností. Pracoval jsem ve škole jako učitel na základní škole, ale nikdy jsem nepřestal chodit na mši svatou a navštěvovat skupinu mládeže. Jednoho dne, když jsem navštěvoval Nejsvětější svátost, jsem venku potkal svého bývalého učitele angličtiny, který byl tak překvapený, že jdu do kostela, chudák, možná jsem se choval tak špatně, že mu přišlo divné, že jdu navštívit Ježíše.
Ten učitel se mě zeptal: "Co říkáš Ježíši při modlitbě?" Řekl jsem mu velmi rozpačitě: "Nic, nevím, co mu mám říct, jen ho vidím." A on mi řekl: "Řekni mu to, Ježíši, pomoz mi, abych si tě víc zamiloval." A já jsem mu řekl: "Ježíši, pomoz mi, abych se do tebe víc zamiloval. Od toho dne moje modlitba vždy začíná a končí takto. To mi pomohlo jasněji slyšet Boží volání.
Čas plynul a já jsem prostřednictvím Facebooku napsal svému faráři o tom, co jsem začínal cítit a neviděl jasně, a tak se zrodilo doprovázení k mému povolání, od dětství jsem toto volání jasně cítil, dokonce jsem si hrál na slavení mše svaté, ale myslel jsem si, že je to dětská iluze, ale Pán měl pro mě vše připravené.
V roce 2015 jsem vstoupil do Národního velkého semináře Nanebevzetí Panny Marie, kde jsem zahájil formaci. Musím říct, že jsem velmi vděčný své matce, protože to byla ona, kdo mě od malička přivedl blíž k Bohu. V ní jsem viděl a stále vidím velkou lásku, kterou mi Bůh dává, protože ona se mu vždy oddávala. Vzpomínám si na první milost, kterou mi Bůh dal, když jsem byl v semináři, že můj otec dokázal milovat katolickou víru a Nejsvětější Marii.
V roce 2018 jsem dokončil filosofická studia a právě v tomto roce mě můj biskup pozval ke studiu na Navarrské univerzitě a ke školení na CIE Bidasoa. Nepopírám, že jsem měl zpočátku velký strach z představy, že opustím svou rodinu a svou zemi, což mě přimělo k myšlence, že bude lepší říci ne, ale v tomto pozvání jsem viděl Boží výzvu, abych více důvěřoval jeho plánům a méně svým, a tak jsem svému biskupovi řekl ano.
Jak říká evangelium: "Komu je mnoho dáno, od toho je mnoho požadováno." S tímto přesvědčením jsem přišel, ale především v mém srdci byla vždy velká touha po svatosti. Samozřejmě nejsem svatý, mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale tady doma, v Bidasoa, si stále připomínáme, že je možné být svatým i z obyčejného člověka. Tím, že jsem tady, se cítím velmi milován. Vidím bohatství církve, které je zastoupeno ve tvářích mých bratří, vidím univerzálnost církve a v podpoře dobrodinců lásku a dobročinnost svatého Božího lidu, to mě motivuje k další velkorysé odpovědi Pánu."
